Krnovští školáci se na hřišti základní školy Slezské diakonie kromě výrů, kalousů, sokolů, sýčků, jestřábů, krahujců, krkavců, luňáků, rarohů, poštolek a sov seznámili také s několika orly.

Tou nejkrásnější byla šestikilová samice orla bělohlavého, která slyší na indiánské jméno Wamditanga. Tento hrdý dravec je symbolem Spojených států amerických, které jsou jeho domovem. Najdeme ho ve znaku prezidenta USA, na čtvrtdolarových mincích i v indiánské mytologii a kultuře.

Přestože sokolníci Petr Svoboda a Zdeněk Fabián ze společnosti Seiferos patří ve své branži k nejlepším, na tvrdohlavé orly jsou někdy i oni krátcí. Když první z předváděných orlů váhal krnovským dětem ukázat, jak krásně vypadá v letu, měla ho zastoupit právě orlice Wamditanga.

Odstartovala sice spolehlivě, ale pak se odmítla na hřiště vrátit. Posadila se do koruny velkého jírovce vedle školy a pozorně sledovala dění. Sokolníci situaci zvládli bez jakékoliv známky nervozity a pokračovali ve své show.

„Wamditanga je na děti zvyklá, ale v okolí ji něco rušilo. Z nějakého důvodu se totiž bojí dělníků na lešení a nejspíš z výšky zahlédla dům, který se právě opravoval nebo ji vylekaly nepříjemné zvuky," vysvětlil chování orlice Zdeněk Fabián a dodal: „Neměli jsme s kolegou obavy, protože všichni naši dravci bývají vždy nakrmení, nemají potřebu lovit. Nedaleké hejno holubů ale bylo zřejmě v šoku, takový bombardér asi ještě nikdy neviděli."

Orel navštívil zahradu Flemmišky

Sokolníci nechali orlici na stromě, v klidu dokončili program a za chvíli už vítali další skupinu žáků, kteří přišli z okolních škol na reprízu.

Orlice vydržela na jírovci do chvíle, kdy v programu nastal čas jejího leteckého výstupu. Vystartovala přesně v okamžiku, kdy byla naučená, sondovala terén, ale něco se jí přece jen nezdálo, tak se raději vydala na prohlídku zahrady Flemmichovy vily.

Tam schovaná v koruně stromu počkala na svého pána Petra Svobodu, až si pro ni dojde. „Hudrovala a nadávala mi, že jsem ji tam nechal tak dlouho čekat. Asi měla strach, ale už se uklidnila," říkal Petr Svoboda, když se vítězoslavně vrátil mezi jásající děti s majestátním orlem bělohlavým na sokolnické rukavici. Orlici pak vůbec nevadilo, že ji bezprostřední děti hladí a pozorují zblízka.

Sokolnická společnost Seiferos má nejucelenější sbírku dravců v České republice. Dokáže bavit i poučit současně žáky i jejich pedagogy. „Snažíme se, aby vše zapadalo do výuky. Dozví se, které dravce mohou potkat ve městech, které v přírodě, a které jen v zoologických zahradách. Vysvětlíme jim, jaké na ně číhají nástrahy v podobě plotů a fotbalových branek nebo přemnožených kun. A také, co mají dělat, když najdou dravce poraněného," řekl zkušený sokolník Zdeněk Fabián a doplnil:

„Máme třeba puštíka, kterého našli lidé jako mládě vypadeného z hnízda a doma ho čtrnáct dní krmili, aby mu pomohli. Pak teprve zavolali nám, abychom ho vypustili do přírody. Jenže pták, pokud už jednou u lidí zkrotne a zafixoval si, že ho krmí, se po vypuštění k lidem opět vrátí."