Nedávno jste si mohli přečíst článek Květoslavy Kukelkové o tom, jak se za války podařilo madonu z krnovského kláštera salvatoriánů propašovat do koncenzračního tábora v Dachau, aby tam v improvizované kapli pomáhala při motlitbách uvězněným katolíkům, řeholníkům i duchovním. snášet jejich úděl.

Slavnostní návrat sochy Panny Marie z Dachau do Krnova se uskuteční 23. června v kostele sv. Martina v rámci mše, která začíná v 18 hodin. Kněz požehná madoně v 19 hodin.
Klášter salvatoriánů v Krnově čeká návrat madony z Dachau

Zatímco originál krnovské madony zůstane v Dachau, protože tam se zapsala do historie a splnila svou neocenitelnou funkci, do Krnova se nyní vrací její kopie. Slavnostní odhalení Madony z Dachau se odehraje v pátek 23. června.

Od 18 hodin začíná v krnovském kostele sv. Martina bohoslužba, která přívítá návrat madony, uctí oběti nacismu a také představí osobnost blahoslaveného P. Engelmara Unzeitiga, kterému se přezdívá Anděl z Dachau. Kdo vlastně byl tento sudetský Němec od Svitav?

Olomoucký arcibiskup Jan Graubner sloužil loni v září ve svitavském kostele slavnostní mši na počest blahořečení zdejšího rodáka Engelmara Unzeitiga. Byl také odlit zvon s jeho jménem, svitavští zastupitelé zařadili Unzeitiga mezi osobnosti města a jeho portrét vyšel na poštovních známkách.

Engelmar UnzeitigZdroj: archivEngelmar Unzeitig, původním jménem Hubert, se narodil v někdejším německém Hradci nad Svitavou v roce 1911. V sedmnácti letech odešel do Reimlingenu k mariannhillským misionářům. O deset let později byl vysvěcen na kněze. Psal se však rok 1939. Jeho prvním kněžským působištěm se stala Zadní Zvonková na Šumavě. Bylo mu jasné, že nacistická ideologie ja neslučitelná s poselstvím Ježíše Krista, a tento názor si nenechal jen pro sebe.

V dubnu 1941 zde byl zatčen gestapem na základě udání místních konfidentů, kteří ho obvinili ze „záludného vyjadřování" při kázáních v kostele, z „obrany Židů" a z „protiněmecké činosti". Vystupoval totiž otevřeně proti nacismu a proti deportacím Židů. Jako třicetiletý Unzeitig skončil za ostnatým drátem koncentračního tábora Dachau u Mnichova.

Byl umístěn v „kněžském bloku", kde už se tísnilo na 2700 duchovních, většinou katolických. Engelmar se i v hrůzách koncentračního tábora dokázal chovat jako statečný muž a skutečný křesťan. Dokonce se naučil rusky, aby mohl pomáhat sovětským zajatcům nakaženým tyfem. Ti na tom byli ještě hůř než němečtí vězni, kterým přátelé z venku pomáhali sehnat nejnutnější potraviny.

Engelmar se sám přihlásil jako dobrovolník, protože do nakažených bloků s tyfem nikdo nechtěl chodit. Na pomoc nakaženým se přihlásilo dvacet kněží, ale tuto službu bližním přežili jen dva. Engelmar mezi nimi nebyl.

Podlehl tyfu 2. března 1945, den po svých 34. narozeninách a jen několik týdnů před tím, než koncentrační tábor Dachau osvobodila americká armáda. Engelmara Unzeitiga už tehdy někteří spoluvězni z koncentračního tábora považovali za světce a dali mu přezdívku Anděl z Dachau. Jeho popel se jim z Dachau podařilo propašovat do Würzburgu, kde byl uložen na městkém hřbitově.

„Unzeitigovy osudy jsou v naší obci známé už od roku 2009, kdy se začaly připravovat oslavy blahořečení," uvedl starosta Hradce nad Svitavou Kamil Pavliš.

Podle něj zdejší rodák a sudetoněmeský kněz spojuje současné a bývalé obyvatele obce. „V době, kdy se začaly připravovat oslavy, jsme navázali vztahy s někdejšími německými obyvateli. Postupně jsme se začali navštěvovat. Jednou za dva roky přijedou oni sem, jednou za dva roky jedeme my tam," vysvětluje starosta, podle kterého bylo jeho blahořečení pro obec prestižní záležitostí.

Díky Engelmaru Unzeitigovi se obec dostala do širšího povědomí. Žádné negativní reakce, které by poukazovaly na Unzeitigův sudetoněmecký původ, zde nezaznamenali.