Služebně nejstarším klientem Domova pro seniory ve Vrbně pod Pradědem Mnichově je letos osmdesátiletý Venoušek. Kulaté narozeniny oslaví tento milý chlapík 25. září. Dlouhá léta vypomáhal v kuchyni domova. „Vynášel jsem odpadky, umýval nádobí, chystal zeleninu i prostíral," řekl při návštěvě Deníku v domově Venoušek.

Kuchařky si nemohly Venouškovu pomoc vynachválit. „Den mi začínal ve čtyři hodiny ráno, to jsem tu už chystal čaj," vzpomínal na práci v kuchyni Venoušek.

Venoušek je pamětník

Venoušek ještě zažil v mnichovském domově sestry boromejky, které se tu o klienty před řadou let staraly.

„Jsem sirotek. To víte, že jsem tu za ty desítky let zažil kdeco. Kamarádím se se sestřičkami. Byly na mě vždycky hodné," pokyvoval Venoušek, který je typ člověka, pro něhož je pomoc druhým nezbytnou součástí života. Nikdo mu nemusí říkat, co má dělat, on sám má velký cit a pochopení, díky němuž rozpozná, kdo a jakou podporu potřebuje.

Na svůj věk rozhodně Venoušek nevypadá. Vždy je hladce oholený, upravený a dobře naladěný, důležitá je v jeho životě též víra v Boha. „Vždycky jsem byl při ruce panu farářovi, dělal jsem ministranta a vždycky mě to bavilo," pokračoval muž.

Po letech strávených v dětství v církevním domově v Čechách jej v osmnácti letech zavál osud do Mnichova pod Pradědem. Kvůli svému postižení zůstal v místním zařízení. A v domově žije dodnes kvůli svému postižení, které mu nedovoluje žít stejný život, jaký mají lidé z většinové populace.

Přátelství s Miluškou

Radost do Venouškovy duše vnáší rovněž ergoterapeutka Miluška.

„Když jsem nastoupila, dost jsme se skamarádili. Vzala jsem ho do naší dílny, a dodnes mu říkám, že jsme jeho obrovská rodina," zavzpomínala ošetřovatelka Miluška.

„V dílně jsou tu taková parta, učí se vzájemně toleranci, začali se oslovovat křestními jmény, spolupracují, vycházejí si vstříc," popsala přátelskou atmosféru mezi seniory Miluška, ošetřovatelka, která se stala největší Venouškovou kamarádkou.

Venouška pozvala Miluška i k sobě domů, aby viděl, jak lidé žijí mimo domov pro seniory, a jak funguje běžná rodina.

„Opékali jsme, dal jsem si špekáček a pivo, Miluška mi napekla i buchty, které jsem rozdal kamarádům, i Mirkovi, se kterým bydlím na pokoji," pochvaloval si Venoušek přístup kamarádky Milušky. Díky Milušce se Venoušek poprvé ve svém životě až jako senior dostal do kina.

„Poprvé jsem byl ve svých třiasedmdesáti letech díky Milušce taky na kolotoči. Akorát se nám oběma trochu motaly nohy, ale létají přece i andělé. V našem domově jsem prostě byl, a jsem spokojený," usmíval se Venoušek.