„Samotné přijetí k nám do domova může trvat čtrnáct dnů, někdy ale trvá měsíc i půl roku. Záleží na tom, jak rychle si žadatel vyřídí potřebné formality,“ konstatovala ředitelka Domova Pohoda Jarmila Šíblová.

Potenciální klient musí splňovat několik podmínek jako je věk nad pětašedesát let, musí mít středně těžkou, těžkou nebo úplnou závislost a sníženou soběstačnost takovou, že potřebuje pravidelnou čtyřiadvacetihodinovou pomoc. Pak už jen zbývá se rozhodnout a k tomu je zapotřebí první osobní návštěva domova. „Při prvním setkání klienta provedeme domovem, předáme mu potřebné informace a žádost s přílohami,“ prozradila sociální pracovnice Marcela Kutláková.

Budoucí klient má možnost si dokumenty doma v klidu pročíst, zkonzultovat s rodinou, vyplnit a případně si připravit otázky pro další setkání. Žádost i s přílohami má několik listů. První úvodní stránka obsahuje informace o ubytování, stravování a péči. Žadatel se zde dozví na co má nárok, jaké možnosti může využít a cenu za poskytované služby. Jednolůžkový pokoj v Domě Pohoda stojí například denně 155 Kč, čtyřlůžkový 112 Kč. V dalších částech žádosti o přijetí je dotazník, poučení o ochraně osobních údajů a potvrzení od lékaře, že žadatel netrpí infekčním onemocněním.

Personál domova musí mít také přehled o jeho zdravotním stavu. Domov Pohoda není uzpůsoben k přijetí osoby postižené hluchoslepotou, hluchotou, mentální retardací II. a vyššího stupně, psychickou poruchou, která narušuje kolektivní soužití, s poruchou chování s agresivními projevy, osoby trpící Alzheimerovou chorobou a osoby, jež potřebují nepřetržitý lékařský dohled. Po doložení potřebných dokladů a podepsání smlouvy je klient zaevidován a může se stěhovat.

Kromě osobních dokladů by si podle seznamu věcí doporučených při přestěhování noví obyvatelé neměli zapomenout vzít například vlastní příbor, termosku, ručníky, kapesníky, utěrky, dostatečné množství prádla, oblečení na doma a na ven, oblečení do společnosti, obuv, hrníčky, talířky, sklenice a mohou si přinést vlastní rychlovarnou konvici, rádio a obrázek. V každém pokoji je postel, noční stolek, židle, křeslo, obývací stěna, šatní skříň, stůl a záclona. Nechybí přípojka k televizoru, sociální zařízení se sprchovacím koutem a umyvadlem a v předsíni je chladnička, vestavěná skříň a věšáková stěna. Pokoje jsou zde jedno– až čtyřlůžkové.

„Máme zkušenost, že lidé chtějí raději jednolůžkové pokoje, kvůli soukromí. O tyto pokoje je ale mimořádný zájem. Může se proto stát, že pokud klient trvá na svém požadavku, prodlouží se doba čekání na přijetí do domova, nebo doporučujeme umístění na pokoj s více lůžky a následné přestěhování ve chvíli, kdy se jednolůžkový pokoj uvolní,“ upozornila Šíblová.

Stěhováním však přijímací proces nekončí. V další fází, jíž je adaptační proces, se pracovníci domova svým klientům dál věnují velmi intenzivně. „Stěhování do domova je pro seniory velmi stresující. Je to velká změna, kterou starší lidé nesou někdy hodně těžce. Někdy trvá i měsíce, než se sžijí s novým prostředím. V této fázi klient potřebuje větší péči personálu a doporučujeme i rodinám, aby se svým příbuzným věnovali intenzivněji,“ dodala Šíblová.

Bruntálský domov důchodců byl založen v 60. letech minulého století a sídlil tehdy v Karlovci. Klienti byli ubytováni v prostorách zámku patřícího pánům z Lichtenštejnu, v roce 1948 byl zámek znárodněn. Sto dvacet seniorů obývalo dvě budovy s dvou– a šestilůžkovými pokoji. V roce 1993 byl domov přestěhován do nové budovy v centru Bruntálu. Stav objektu v Karlovci byl nevyhovující a budova musela uhnout plánované přehradě Slezská Harta. V letech 1992 až 2003 byl domov příspěvkovou organizací Okresního úřadu v Bruntále a po jeho zániku se stal příspěvkovou organizací Moravskoslezského kraje.

Zuzana Pršalová