Cesta z obecného úřadu do knihovny vedla kolem stavby víceúčelového areálu, který je těsně před dokončením. Rostislav Kocián bezděčně představil hned tři vydařené investice najednou.

Když se řekne Třemešná, většině lidí se jako první vybaví úzkokolejka Osoblažka. V listopadu  2014 jste se státním znakem na krku přivítal v Třemešné prezidenta republiky Miloše Zemana, který vyjádřil přání svézt se parní lokomotivou. Jak na to setkání vzpomínáte, pane starosto?
Úzkokolejka Osoblažka je moje srdewční záležitost, takže to pro mě byla velká čest, když jsem na nádraží jako zástupce obce Třemešná vítal a zdravil pana prezidenta Zemana. Tato událost byla to pro mě především potvrzení, že Osoblažka a železniční pára dokáže každého zaujmout. Byl to pro mě signál, že máme jako obec projekty spojené s Osoblažkou nadále podporovat.

Třemešná je známá díky úzkorozchodné železnici a stezce plné vyřezávaných soch.
Malebná Třemešná: Z obce povede cyklostezka až do Města Albrechtic

Na Osoblažce jste se zúčastnil slavnostního zahájení rekonstrukce osoblažského nádraží. Jak je to s nádražím v Třemešné?
Na úvod je potřeba říct, že podpora úzkokolejky ze strany obce je na místě, protože není to jen o dopravě, ale také o turistickém ruchu a úctě k historii. Jsem rád, že obec včas zareagovala, když se naskytla příležitost koupit ty dřevěné sklady na nádraží. Rekonstrukce nádraží často provází bourání, takže možná se nám tím,to krokem podařilo zachránit kus železniční historie. Bez té dřevěné budovy by se úplně změnil ráz nádraží, na které jsme hrdí. Nádraží je vizitka, kterou uvidí cestující z vlaku jako první. Dřevěné hangáry a překladiště k nám přece vždycky patřily, tak jsem přesvědčil zastupitelstvo, že to musíme odkoupit. Dali jsme dřevěnou budou do pořádku a už se zase stala součástí dění na Osoblažce. Správa železnic v dohledné době plánuje celkovou rekonstrukci nádraží v Třemešné.

Pocítili jste v Třemešné zvýšený zájem turistů o vaši obec?
Ano i ne. Je to složitější. Typický návštěvník přijede do Třemešné, přesedne na úzkokolejku a zase odjede. Turistů přijíždí hodně, ale dosud jsme nebyli pro ně cílová, ale přestupní stanice. Chtěli jsme jim dát důvod, aby se u nás zdrželi a trochu se rozhlédli po obci. Proto je po celé Třemešné od roku 2012 vedena naučná stezka založená na putování venkovní galerií dřevěných soch. Tato atrakce část návštěvníků oslovila v době, kdy nám ještě uprostřed obce na křižovatce fungovala hospoda, kde se mohli najíst. Vařili dobře, ale návštěvníci přicházeli jen sezonně, takže o tyto stravovací kapacity jsme bohužel přišli. Turistům citelně chybí možnost spojit procházku po Třemešné kolem soch s obědem. Bylo nutné si položit otázku: má obec investovat do gastronomického zařízení? Podnikání by měla být privátní záležitost. Podpořme podnikatele, ale ne že jim obec postaví kompletně celý podnik nebo bude něco sama provozovat. Obecní a sociální podnikání je v principu špatně postavené, protože vytváří nerovné podmínky pro konkurenci. Tak jsme tomu zatím nechali volný průběh a začali vymýšlet jiné kroky, jak návštěvníka Osoblažky v obci pozdržet. V kulturním domě, který je blízko od nádraží, právě budujeme informační centrum, kde návštěvníky podchytí a budou s nimi pracovat.

Fascinující sbírka kaktusů Rudolfa Poloka je atrakcí Třemešné.
Pěstitel z Třemešné: Kaktusář stárne pomaleji, na květ si klidně počkám i 50 let

Problém je možná i v tom, že spousta fanoušků Osoblažky přijíždí do Třemešné autem, a pak zde řešíte problémy s parkováním.
Máme koncepci, jak to řešit. Na vlastní náklady vybudujeme parkoviště a stání se zatravňováky. Fanoušci Osoblažky a parních jízd dnes nechávají auta dole u hlavní silnice na travnatém pozemku, který patří soukromníkovi, ale obec už ho udržuje. Louka je umístěná tak, že až na ní bude parkoviště, můžou ho využívat jak návštěvníci úzkokolejky, tak našeho kulturního domu.

Kulturní dům, kde vznikne infocentrum, byla další významná investice. Můžete připomenout její historii?
Je to bývalá kinokavárna, kde byl kromě hlediště a promítárny také nevyužitý půdní prostor. Když jsme se chystali zateplovat tento objekt, tak jsem si ho prolezl. Musel jsem žasnout nad tou obrovskou nádhernou půdou. Začali jsme přemýšlet, jak to celé koncepčně využít. Měli jsme například jednání se základní uměleckou školou, zda by tu mohla mít pobočku. V Třemešné byla velká diskuse, jestli zachovat všechny ty půdní trámy nebo to řešit jinak, aby nezasahovaly průchozí profil. Já jsem oponoval: to staré dřevo sem patří. Nač předstírat, že půda není půda? Staré trámy v místnosti jsou krásné, dekorativní a současně rozčleňují půdní prostor. Dnes nám půda po rekonstrukci slouží jako prostor pro slavnostní příležitosti. Vítání občánků, svatby, výstavy i zasedání zastupitelstva. Je tu také vystavena část sbírky historických kočárků manželů Břicháčkových. Umístili jsme tam také historické školní lavice, co jsme našli na školní půdě. Jsou staré možná sto let. Ještě mají jamky na kalamáře a žlábek na odkládání pera, aby se nekutálelo. Jsou tu dva druhy lavic. Jedna je pozoruhodná tím, že má sedačky vepředu a žák se o ni opírá zády. Podívejte se, jaká je to bytelně zpracované a jak dlouho to vydrželo. Určitě na tom děcka musely o přestávkách řádit, a pořád je to lahoda pro oko.

Balík bezpečnostních podložek v Třemešné zmizel a zase se objevil.
Vraťte odcizený materiál! vyzval starosta Třemešné. Zloděj ho poslechl

Můžete shrnout další investice v Třemešné?
Dlouhodobou vizí obce bylo dát veškerý majetek do pořádku a zajistit energetické úspory. Začalo to školou a jídelnou, následoval kulturní dům z kinokavárny. Z bývalé budovy na výuku školních pozemků dnes máme družinu. S těmi školskými zařízeními je to těžké. Proti obci šel demografický vývoj po roce 2010, kdy porodnost šla rychle dolů. Máme sice kompletní školu, ale bojujeme o každého žáka. Školy ve Městě Albrechticích a v Jindřichově jsou v naší spádové oblasti příliš blízko, všechny chtějí přežít, a dětí ubývá. Provází to boje i v rámci zastupitelstva, jak postupovat dál. Podařilo se nám prosadit sloučení základní školy a mateřské školky do jedné budovy. Dokud fungovaly samostatně, byly provozní náklady podstatně vyšší. Všechno soustředěné do jednoho komplexu má řadu výhod pro děti i rodiče.

A plány do budoucna?
V roce 2017 jsme koupili tovární areál v dost špatném stavu. Původně to před válkou byla slavná továrna na přízi, pak tam působil Dřevosloh jako zpracovatel dřeva a výrobce nábytku. Následovala privatizace a úpadek. Hledali jsme záměr jak areál znovu využít. Potenciál na oživení má obrovský, ale bude to něco stát, dostat ho do rozumného stavu. Díky krajské podpoře znevýhodněným oblastem jsme si naplánovali etapy. Už byla například udělaná kompletně nová elektřina. Druhý krok bude střecha na hlavní administrativní budově, která je největší v areálu.

Starosta Jiříkova Bohumil Hrnčíř.
Starosta Jiříkova, obce plné protikladů: Doktoři k nám už přestali jezdit

Podle statistik v posledních letech počet obyvatel Třemešné stagnuje nebo klesá. Co může být příčinou?
O nízké porodnosti už jsem mluvil v souvislosti se školou. Za tu dobu, co jsem starostou, zemřelo přes sto spoluobčanů, co jsem znal. Občas se k nám někdo nastěhuje, ale jsou to jednotky případů. Věřím, že si lidé brzy uvědomí skutečný potenciál v této obce a trend se změní. Nastal tu takový paradox. Počet nemovitostí v obci nám roste, ale počet obyvatel klesá. Dřív žily vícegenerační rodiny v jednom domě, takže se musely naučit spolu nějak vycházet po celý život. Dnes se děti při nejbližší příležitosti od rodičů odstěhují. Bývá běžné, že jeden starý člověk sám obývá velký barák. Lidé ještě neumí přemýšlet, že by třeba půlku baráku mohli využít ke krátkodobému nebo sezonnímu pronajímání.