Když bylo Jakubovi tři čtvrtě roku, umístil Fond ohrožených dětí se souhlasem jeho rodičů fotografii s popiskou na webové stránky. O devět měsíců později se již malý Kuba stěhoval ke své nové rodině. Za jiných okolností by byl touto dobou stále v ústavu. Jakub se totiž narodil s Downovým syndromem.

Ministerstvu práce a sociálních věcí se však tento způsob, jak náhradní rodinnou péči zprostředkovat, nelíbí. Zveřejňování fotografií a osobních údajů dětí v médiích, které by pomohlo najít novou rodinu, považují za nepřípustné.

Zásah do soukromí?

„Šíření údajů o dítěti, které nevyrůstá ve své rodině, na internetu či v tisku má vzhledem k dnešnímu technologickému vývoji nezvratný dopad na soukromí a může je poznamenat na celý život,“ říká Miloslav Macela, ředitel odboru rodiny a dávkových systémů na ministerstvu. Takovéto zveřejňování vyvolává údajně dojem, že si dítě na webu může vybrat kdokoliv.

Fond ohrožených dětí ale proti takovému názoru protestuje. Těžko umístitelné děti, kterých je nyní v Česku okolo tisíce, totiž prý jinak mají naději na to, že se dostanou do rodiny, takřka nulovou.

„Ministerstvo mluví o tom, jak může dítěti ublížit uveřejnění jeho fotografie, ale nemluví o následcích toho, když dítě zůstane v ústavu. Ke všem zveřejněným fotografiím jsme měli souhlas zákonného zástupce, tedy rodiče. Tam, kde byla fotografie, byla osmdesátiprocentní naděje, že se pro dítě najde rodina,“ vysvětluje předsedkyně fondu Marie Vodičková.

Postup při osvojování u rodičů, kteří o dítě projevili zájem díky fotografii, je stejný jako ve všech ostatních případech. Musí podstoupit psychologické vyšetření, je prověřena jejich pověst, podmínky bydlení nebo zdravotní stav. Celý proces často trvá mnoho měsíců.

„Každý rok máme 30 až 50 dětí, kterým najdeme rodinu, a alespoň polovina z toho je právě díky fotografii. Většinou se jedná o handicapované děti,“ dodává Marie Vodičková. Podporu inzerátům projevil i světově uznávaný dětský psycholog Zdeněk Matějček.

20 let praxe

„Naším úkolem je hledat rodiny pro hůře umístitelné děti, tedy nejčastěji děti s handicapem, a děláme to již 20 let. Uveřejňování fotografií s popisky nám velmi pomáhá. Podařilo se tak umístit nevidomé děti, děti s Downovým syndromem nebo těžkou ortopedickou vadou.

Nyní ale fotografie využíváme mnohem méně právě proto, že je to nelibě neseno úřady,“ podotýká Libuše Tomková z Fondu ohrožených dětí.

Počet dětí svěřených do pěstounské péče