Zaznamenali jsme vzpomínky krnovského výtvarníka a pedagoga Ladislava Steiningera, který měl ateliér i byt blízko řeky Opavy. Ladislav Steininger bydlel naproti knihovně u železného mostu přes řeku Opavu, ale svou dosavadní uměleckou tvorbu měl ve sklepním ateliéru v Tyršově ulici. Měl tam i vybavení pro různé grafické techniky.

„Byl jsem doma, když asi ve tři hodiny ráno začala povodeň nabírat na síle. Než přišlo to nejhorší, stihl jsem nějaké věci vynést do patra. Kolem půl šesté, než vypadly telefony úplně, mi zavolala mamka, že se voda valí Tyršovou ulicí a brzy vyplaví můj ateliér," zavzpomínal Ladislav Steininger.

Přestože měl doma manželku i dvouleté dítě a v ulicích voda sahala chodcům nad kolena, obavy o ateliér byly silnější. „Do ateliéru jsem se brodil, ale proud ještě nebyl tak nebezpečný. Bohužel nebylo co zachraňovat. Pokusil jsem se dostat do sklepa, ale voda už sahala skoro po strop a pořád jí přibývalo. Můžu být rád, že jsem odtamtud stihl utéct," ohlédl se Ladislav Steininger za okamžiky, při kterých už šlo o život. Dodnes mu běhá mráz po zádech při pomyšlení, že mohl v zaplaveném sklepě zůstat navždy.

Přestože se hladina vody mezitím zvýšila o desítky centimetrů, rozhodl se Ladislav Steininger probojovat zpět domů k rodině. Textilní ulicí se už valil pořádný proud. „Držel jsem se jak klíště plechových okenních říms na budově Pegy, aby mě nestrhla voda. Musel jsem postupovat od jednoho okna ke druhému, protože už nebylo možné se vrátit proti proudu. Voda mi sahala po prsa, takže jsem chvílemi spíš plaval, než šel," popsal Steininger dramatické okamžiky, které vyvrcholily, když musel přejít po mostě na opačný břeh.

„Na mostě jsem zažil nejhorší strach, když jsem si uvědomil, jak se mi pod nohama hýbe beton. Prošel jsem místy, kde za chvíli voda vyrvala asfalt ze silnice a shodila kus domu. Rozumnější by bylo zůstat v domě na Tyršově ulici a počkat, až to přejde, ale chtěl jsem být za každou cenu se svou rodinou," dodal Steininger, který přiznává, že dnes už by tak neriskoval. „Byl jsem o patnáct let mladší, bylo mi 38 let. Měl jsem lepší kondici, ale také jsem jinak přemýšlel. Nevydržel bych sedět doma, když nevím, co se děje v ateliéru. Dnes už vím, že nemá cenu riskovat kvůli věcem, bez kterých se dokážu obejít," přiznal Steininger, pro kterého byla povodeň také mezníkem v umělecké tvorbě.

„Nerad bych vytahoval přísloví ,„co tě nezabije, to tě posílí'. Necítím se touto zkušeností posílený, jen jsem byl přinucen začít jinde a jinak. Když řekou Opavou táhnou ledové kry a ucpou koryto, zůstane po nich zápach bahna a kalné vody, který moc dobře znám. Ten čichový vjem povodně mi už navždy zůstal v nozdrách a s ním si přesně vybavím i směs strachu, napětí, bezmoci i úžasu nad tím, co dokáže živel," uzavřel Steininger, kterému povodeň sice vzala kus životního díla, ale také ukázala, že v nouzi člověk pozná přítele. Tím přítelem byl krnovský výtvarník Svatoslav Böhm, který se s ním po povodni podělil o svůj ateliér. Společný ateliér tito umělci a přátelé sdílí dodnes.

Pokud máte také vy osobní vzpomínky na povodně roku 1997 a jste ochotni se o ně podělit s ostatními čtenáři, rádi je zveřejníme.