Odstranění hranic s našimi polskými sousedy přispělo nejen k snadnějšímu dojíždění za levnými nákupy, ale také k navazování dobrých sousedských vztahů a osobních kontaktů.

Výsledkem je překvapivé poznání, že hned za hranicemi je velmi aktivní společenství polských vysídlenců z Ukrajiny, kteří na rozdíl od Volyňských Čechů museli svou rodnou zem opustit nedobrovolně. Po připojení Ukrajiny k Sovětskému svazu už na ní nebylo pro polské rodáky místo. Podobně jako Češi z Volyně přišli také Poláci z Ukrajiny osídlovat pohraničí vylidněné po odsunu Němců. A tak se zde dnes na obou stranách hranice díky Schengenu znovu setkávají někdejší obyvatelé Volyně – jak Češi, tak Poláci.

K prvnímu osobnímu kontaktu obou stran došlo loni při vernisáži výstavy v muzeu v Hlubčicích. Výstavu připravil Ryszard Brzezinski, majitel zámku v polských Pelhřimovech. Narodil se na dnešní Ukrajině v Tarnopolské oblasti. Přestože jeho rodina odtud odcházela nedobrovolně jako vyhnanci, snaží se stále udržovat kontakty s původní vlastí.

Volynští Češi i polští vyhnanci z Ukrajiny projevili zájem o setkání. Následovalo pozvání na 20. výročí založení Svazu Volyňských Čechů a jejich přátel v Suchdole loni v září. Na oplátku letos byli pozváni čeští sousedé k slavnostnímu odhalení pomníku na hřbitově v Hlubčicích, který je věnován Polákům z Ukrajiny, kteří zahynuli v sibiřských gulazích a také k tradičnímu novoročnímu posezení polských rodáků z Ukrajiny, kteří nyní žijí v okrese Hlubčice.

Slavnostně vyzdobený sál v obci Bogdanovice byl zaplněn do posledního místečka. Stoly ozdobené domácím pečivem, na jevišti kulisy pro připravené představení. Dvě desítky místních dětí připomněly divadelní hrou rodičům a prarodičům jejich osudy na Volyni a především tradice a zvyky polských Vánoc, jak se na Ukrajině slaví už po staletí. Atmosféru sounáležitosti zdůraznila úvodní píseň, známá v češtině svým refrénem: „…dědictví otců zachovej nám, Pane…“ V sále nenechala jedno oko suché.

Pro české účastníky to byl nevšední zážitek, vidět a slyšet tradice předávané z pokolení na pokolení až do současné doby. Zvláště když mnohé z nich nebyly cizí ani rodičům Volyňských Čechů. Jejich potomci z vlastního dětství si mnohé z nich pamatují. Polské sousedy spojuje láska k vlasti, k současné i té staré, na kterou nezapomněli. Navštěvují ji a pomáhají znovu budovat svými finančními příspěvky i vlastní prací. Sálem se nesla hrdost, úcta k historii, pocit sounáležitosti i odhodlání v těchto tradicích vytrvat.

V Polsku tuto zkušenost mají i mnozí představitelé politického života na úrovni samosprávy, okresu, kraje a dokonce i parlamentu. Patří k nim i starosta polských Hlubčic Jan Krówka. Klanění tří králů před jesličkami v Betlémě bylo prezentováno historickými postavami polských dějin, ale objevily se zde i osobnosti z české historie, například sv. Vojtěch nebo sv. Hedvika, což poukazuje na to, kolik toho máme s našimi sousedy společného.

Bohužel na naší straně hranice tradice volyňských Čechů, kteří na Ukrajině prožívali společné společenské, kulturní i náboženské události se svými polskými sousedy, nenávratně zmizely za dob budování komunismu. Rodiče je nemohli předat dětem, takže jsou nenávratně pryč. Setkání vrcholilo zajímavým zvykem, při kterém si se všichni vzájemně podělili o oplatky, které požehnal místní pan farář. Popřáli si při tom všechno dobré do nového roku.

LUDMILA ČAJANOVÁ