„Práce s rydly vyžaduje notnou dávku trpělivosti, šikovnosti a ve velké míře i talent,“ míní krnovský medailér Mikuláš Rutkovský. Jak mistr sám říká, zabývá se takzvanou měkkou rytinou do sádry, při které se používají stejné nástroje jako u rytin do kovu nebo do dřeva. „Tuto techniku používám při zhotovování medailí a plaket proto, že samotným modelováním neudělám tak přesný detail jako pomocí ryteckých rydel,“ vysvětlil Rutkovský.
„Fascinuje mě detail jako takový, čehož se na jedné plaketě nabažím do sytosti. Baví mě si hrát s perspektivou. Lidské vidění je nedokonalé a s pomocí perspektivy v nízkém reliéfovém ztvárnění se dá zrak ošálit tak, že člověk vidí i na tak malé ploše široký obzor,“ doplnil.
I přesto, že počátky rytectví sahají do dob dávno minulých a řemeslo je staré skoro jako lidstvo samo, tyto mistry rydla pomalu, ale jistě vytlačuje levnější strojová výroba. Dříve byla základem rytectví převážně ruční práce, ke které rytec potřeboval několik druhů rydel, sekáčků, speciální rytecké kladívko a podobně. Dnes, ostatně tak jako všude, přinesla moderní doba inovace i do ryteckého řemesla v podobě různých strojů.
Ryteckou práci v současné době urychlují pantografy a další stroje řízené počítačem. Ale přesto je člověk v této profesi nepostradatelný, a pokud má rytina k něčemu vypadat, poslední slovo má vždy rytecký mistr.
„Důležité je kvalitní nářadí, přikládám mu velký důraz. Používám zásadně švýcarské výrobky a rukojeti si nechávám přímo na míru zhotovovat Milanem Jančevem,“ vysvětlil Rutkovský, se kterým by jistě souhlasil i mistr z rytecké školy v Turnově Bořivoj Šimánek, jehož rukama prošly tisíce školáků. I když české školy vyprodukují ročně desítky rytců, jen málokdo u této profese zůstane.
Výrobci uměleckých předmětů upřednostňují levnější práci pantografů, takže rytců ubývá. Ale i přes modernizaci dnešní doby se stále najdou lidé, kterým toto staré řemeslo učaruje a zcela mu propadnou.
