Přes asi patnácti léty vystřídal ve funkci šéfa vrbenských turistů Jaromíra Kummera, s nímž dodnes vyráží několikrát ročně do přírody. „To je vyloženě Pan turista. Jezdíme každoročně spolu na týdenní túry, společných výprav s turisty se již nezúčastňuje,“ řekl Štefan Kopilčák. Turistů je v současnosti ve Vrbně devětatřicet, dříve jich chodilo na výpravy okolo padesáti. Klubovnu mají v sokolovně, starají se zároveň o Sokolskou chatu nad Vrbnem.

Mladí lidé z města odcházejí kvůli nedostatku pracovních příležitostí, za posledních pět, šest let se do klubu nepřihlásil mladý žádný. Přitom je členství zajímavé, klub pořádá dvě túry do terénu měsíčně. „Většinou chodíme okolo patnácti, dvaceti kilometrů. Ti, co chodí pravidelně to bez problémů ujdou,“ uvedl Štefan Kopilčák. Chodí i sedmdesátiletí lidé. Nejde jen o výkony, ale také o přátele a především o relaxaci.

Každý rok třetí sobotu v září pořádají turisté Vrbenskou padesátku, letos už měla čtyřicáté pokračování. Léta chodí vrbenští turisté po okolí, Jeseníkách, Rychlebských horách nebo Kralickém Sněžníku a ještě nevyčerpali všechny možné trasy. „Už jsme si chtěli některé túry zopakovat, ale vždy se najde nějaká cesta, kterou jsme ještě neprošli,“ ujistil Kopilčák. Sem tam se mu zdá, že v mapách je málo aktualizací. V mapě je třeba zakreslen les v místech, kde je patnáct let holina.

Kam vkročí, tam turisté fotografují, aby mohli později na výlety zavzpomínat. „Nejdál jsem byl asi v rumunském Banátu. Je tam krásně, ale i tam už proniká civilizace. Není to už ono, hodně tam jezdí čtyřkolkáři, likvidující cesty,“ posteskl si Kopilčák. Aby vypíchnul nějaký extra vydařený výlet, to prý nelze. Jak říká, všude je krásně. Déšť vrbenské turisty neodradí, ale když je velká průtrž, místo výletu zajdou do muzea, na zámek či do hradu.

„Nemá cenu chodit na hory, když není viditelnost. Kvůli výhledu tam přece člověk jde. Co mi turistika přináší? Líbí se mi v přírodě, nabíjí mě to. Vyčistíte si hlavu, když celý týden pracujete a máte toho až nad hlavu,“ odhalil svůj životní postoj Kopilčák.