Na křídovém papíru jsou tu vyčerpávající informace o historii obcí i osad v okolí města, z nichž některé, nacházející se uprostřed krásné přírody, slouží dnes spíše k rekreaci než k trvalému bydlení. Kniha je ilustrována spoustou fotografií, ukazujících přírodní scenerie, kostely, kapličky a jiné přírodní i historické zajímavosti.

Při nejbližší příležitosti jsme se vypravili objevit jen zlomek z toho, o čem přináší zmíněná publikace krásné, zajímavé a barevné svědectví. Zaparkovali jsme v osadě Česká Ves v místě, kde kdysi stával dávno již neexistující kostel nedaleko turistického rozcestníku. Naším cílem byla místa možná poněkud opomíjená, a tudíž neznačená – Poutní a Karlova hora.

Na radu jednoho z osadníků jsme se vydali po silnici ve směru na Žáry a na kopci, těsně u lesa, asi dvě stě metrů za tabulí značící konec osady jsme odbočili vlevo na polní travnatou cestu, kopírující les (cestu lze najít na mapě KČT). Poutní hora je odtud vzdálená přibližně jeden kilometr. Cesta vede krásnou krajinou, v babím létě stále ještě rozkvetlou nezvykle velkými modrofialovými květy kakostu lučního, brázděnou alejemi stromů, s pohledem na protější stráně s chaloupkami lemujícími hlavní silnici v mělce zanořeném údolíčku.

Časy poutníků jsou pryč

Najít vrcholové místo Poutní hory (712 m n. m.) vyžaduje trochu pozornosti. V místě, kde vytušíme vrcholek, najdeme odbočku z polní cesty. Je sice velmi kratičká, ale představuje ji jen úzká vyšlapaná pěšinka mezi hustými keři, lískami, modříny či mladými javory. Za nimi, v sousedství modřínů, na malé vyvýšenině lemované břidlicovými úlomky stojí v místě, kde kdysi stával poutní kostel, turistické odpočívadlo. Nabízí se tu výhled severním směrem až za hranice naší republiky.

V dobách dávno a dávno minulých do těchto míst proudily davy poutníků, leč zchátralý objekt byl zbořen a dnes si zde poutníci v pohostinství odpočívadla mohou atmosféru oněch poutních dnů už jenom představovat. O krásný pohled do naší české krajiny na Poutní hoře nebudeme ošizeni. Stačí vrátit se zpět na okraj louky pod vrcholem a můžeme si vychutnávat pohled na panorama Hrubého Jeseníku, které nám neomylně připomene vysílač na Pradědu.

Pokračujeme-li zhruba čtyři sta metrů po cestě podél lesa, můžeme odbočit k vrcholku další, tentokrát Karlovy hory (717 m n. m.). Nejvyšší bod hory se nachází v lese mezi řídkým smrkovým porostem, sotva dvě sta metrů od okraje lesa. Pár kroků za ním se mezi stromy otevírá výhled rovněž severním směrem jako na sousední Poutní hoře. Sejdeme zpět na polní cestu, ale nemusíme se vracet stejnou cestou k autu. Pokračujeme ve směru dosavadní chůze a brzy uvidíme cestu, směřující šikmo přes louku do vesnice. Ústí na hlavní silnici v místě vzdáleném asi tři sta metrů od začátku vesnice.

Působivé okolí

Otočíme-li se z louky směrem k Poutní a Karlově hoře, zjistíme, že obě vypadají jako nenápadná návrší. Převýšení z vesnice je pouhých sedmdesát metrů. Prudší svahy obou hor směřují na opačnou stranu k Albrechticím a Žárům. Příjemnou procházkou Českou Vsí se pomalu můžeme vrátit do místa parkování. Naší pozornosti určitě neujde z dálky viditelný evangelický hřbitov v poli po pravé straně silnice. O této historické památce, na jejíž záchraně se aktivně podílejí při každoročních brigádách dobrovolníci prosřednictvím Hnutí Duha, jsme jistě na stránkách Deníku nejednou četli.

Stanout tváří v tvář svědectví života a víry tehdejších obyvatel přilehlého okolí je jistě velmi působivé. Ke hřbitovu vede jediná pěšinka, na kterou upozorňuje nenápadná cedulka na stromě při hlavní silnici. Tato krátká pěšina je zčásti vysypaná štěrkem, zčásti zpevněná břidlicí. Samotný hřbitov na první pohled avizuje, že zde již byla vykonána spousta smysluplné práce.

Celý okruh, dlouhý necelých šest kilometrů, i příjemně strávený čas, nás stále ještě tak docela neuspokojil. Na Poutní hoře jsme totiž nenašli bělostnou kapličku, avizovanou v publikaci zmíněné na začátku příspěvku. Historické údaje o kapličce v knize nejsou. K jejímu objevení jsme museli požádat o radu na albrechtické radnici. Kdo by se chtěl k tomuto, jinak snadno dosažitelnému místu v přírodě, opatřenému kromě kapličky také odpočívadlem, vydat, může se sem vypravit v našich stopách. (Na mapě kapličku nenajdeme.)

Ve směru z Města Albrechtice projedeme osadou Žáry, mineme první lesní odbočku vpravo za osadou, která je opatřena závorou, a zastavíme na další odbočce při pravé straně silnice. Poněkud prudký vstup do lesa je zde rozježděn lesní technikou a svážením dřeva, zároveň se tu vytvořila dobrá možnost pro zaparkování vozidla. Z tohoto místa vedou prudce do kopce tři cesty. Vydáme se po té, která je nejvíce vlevo. Počátek cesty někdo vyznačil ne příliš nápadnými, přesto účinnými žlutými šipkami a čtverečky na stromech.

Kapličku najdeme po pěti stech metrech. Kdybychom pokračovali po této cestě, ze záznamu v GPS navigaci vyplývá, že bychom se dostali rovněž do bezprostřední blízkosti vrcholu Poutní hory, vzdáleného od kapličky odhadem necelý kilometr. I tudy možná kdysi chodili poutníci. Nevadí-li nám prudce stoupající terén, může být výlet za kapličkou vhodným cílem pro nedělní odpolední procházku.

Helena Rusková