Vlevo na kopci jsem uviděla nenápadnou stavbičku. Že by rozhledna? O tom jsme tedy neměli ani tušení. Nápad na další výlet byl na světě.

Výchozím místem k rozhledně s názvem Strážnice, stojící v nadmořské výšce 494 metry, je obec Liptaň. Vesnice, obklopená na severu Jindřichovskou pahorkatinou a na jihu Zlatohorskou vrchovinou, se pyšní krásným kostelem, který se nachází na samém začátku obce. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v neogotickém stylu, postavený z neomítnutých červených cihel, svým majestátným postavením přímo vyzývá k zastavení.

Rozcestníky k rozhledně se nacházejí nedaleko odtud. Vykročili jsme podle plánu po modrém turistickém značení. Odbočku z modré k rozhledně ve starších vydáních turistických map ale nenajdeme. Rozhledna nad Liptaní byla postavena teprve v r. 2003. Neuvěřitelné, ale zabloudili jsme po pár krocích, ještě ve vsi. Asi proto, že nás byla slušná parta.

odrá se nám zkrátka někde ztratila. „Jděte podle dřevěných směrovek“, tady je to jednodušší, poradil nám místní občan, a tak jsme pokračovali podle pravidla, že „všechny cesty vedou do Říma“. Zabloudit se tady opravdu nedá. Místní, dřevěné směrovky jsou rozmístěny spolehlivě. Z Liptaně rozhledna sice není vidět, ale o mnoho vyšší telekomunikační stožár mobilního operátora, který vznikl společně s rozhlednou, působí jako spolehlivý maják.

Asi po třech stech metrech chůze obcí posílá směrovka turisty vpravo na polní cestu. Nejdřív zatravněná plocha, později z jedné strany sytě zelený lán ještě nerozkvetlé řepky olejné, z druhé strany oraniště. Konečně, po dlouhé zimě, sem tam zářivě žluté palice květů pampelišek. O něco dál, mimo cestu, oko potěší několik čerstvě rozkvetlých stromů. Nejspíš třešně ptačinky. Mírně stoupající, pohodová, štěrkem ošetřená cesta, s krásným rozhledem do okolní kopcovité krajiny, je jako stvořená pro pomalou a klidnou vycházku. Terén vhodný jak pro rodiče s menšími dětmi, tak pro majitele terénních kol.

V závěru se cesta noří do zalesněné části vrcholku. Ještě před tím, na okraji lesa, již z dálky oko přitáhne posed. Prudká zákruta za posedem, zvýrazněná osamocenou borovicí, vytváří zajímavou přírodní kompozici. Stále ještě neolistěné kmeny dubů sporadicky střídají svěže působící čerstvě orašené modříny. Po pár krocích již mezi stromy prosvítají obrysy rozhledny.

„Tady jsem už byla s tetou“, prohlásila vnučka a jen obtížně jsme jí tento omyl vyvraceli. Místo se totiž silně podobá rozhledně Vyhlídka nad Ježníkem. Rozhledna Strážnice je nižší, vysoká jen 9 metrů a napočítáme tady pouhých 37 schodů. Výhled z rozhledny je především severním směrem, na obec Pitárné, Vysokou, hraniční přechod Bartultovice, na Opolskou nížinu a polské město Prudnik. Pohled jižním směrem zakrývají stromy, ale jihozápadně je údajně za pěkného počasí vidět Praděd. Takové štěstí jsme neměli, a tak jsme se museli v tomto směru spokojit pohledem na Kraví horu, která se do dálky ohlašuje bílooranžovou barvou zde umístěného technického zařízení.

Podle známé zkušenosti, že v přírodě dvojnásob chutná, rádi jsme obsadili lavičky v přístřešku pod rozhlednou. Při jeho stavbě byl na místě ponechán pahýl stromu, který prorůstá stříškou odpočívadla a vytváří tak neopakovatelné a zajímavé dílko. Výlet si vychutnali nejen naši nejmladší, ale i nejstarší vnuk se svou partnerkou.

Nenudil se ani jejich roztomilý bílý maltézáček, kterého, ke zděšení majitelky, vnučka vynesla i na rozhlednu. Jak se ukázalo na zpáteční cestě, žádnou újmu neutrpěl. Další zajímavost v blízkosti obce Liptaň nelze opomenout. Nachází se tady jeden z největších bludných balvanů v naší republice. Důvod, abychom se do Liptaně ještě někdy vrátili.

Helena Rusková