V Lichnově už natáčela televize Nova, zakladatel muzea Jan Gemela se také vydal na misijní cestu do Čech zhlédnout představení divadelního souboru Vidlák z Vilémova, seznámit se se starostou Peroltic Miroslavem Vidlákem, diskutovat o vidlích s etnografkou muzea v Čáslavi a prohlížet si vidle ve sbírkách Národního zemědělského muzea na zámku Kačina.

Co všechno jste ještě při cestě do Čech stihl?

Samozřejmě se mi tam především podařilo získat několik vidlí. Když jsem si byl prohlédnout chatovou osadu Vidlák u stejnojmenného rybníka, podařilo se mi v místní hospodě dohodnout zřízení sběrného místa pro dárce vidlí. Návštěva na zámku Kačina u ředitele zemědělského muzea se vyvinula v několikahodinovou diskusi a prohlídku nejen expozice zemědělské výroby, ale také sbírky vidlí ve veřejnosti nepřístupném depozitáři.

V místní galerii jsme pátrali, zda tam nejsou díla s motivem vidlí. Zatím jsme žádná neobjevili, ale bylo s námi v galerii zacházeno jako s rovnocennými muzeálními partnery, z čehož mám velkou radost.

Podařilo se vám z Čech přivézt nějaký zajímavý kousek?

Mirek Ondrák zvaný Ondráš nám věnoval skutečně originální vidle, jejichž původní účel se podařilo zjistit až v odborné literatuře při naší návštěvě Národního zemědělského muzea na zámku Kačina. Posledním majitelem těchto pozoruhodných vidlí byl jeho tchán.

Mirek se živí jako projektant, takže vidle už nepotřebuje. Vlastně je nepotřeboval už ani tchán nádražák. Jeho otec ale provozoval koloniál a prodával v něm vlastní zemědělské produkty. Právě on si pořídil tyto takzvané podávky na hrsťování posečeného obilí. Možná je v koloniálu i prodával, protože se dochovaly dvoje.

Násada vidlí byla vyspravena trubkou, když se ji podařilo nalomit při nakládání sena, ke kterému se tyto vidle nehodí. Právě Ondráš se stal velvyslancem a kurátorem našeho muzea pro střední Čechy.

Kde vlastně má svůj počátek myšlenka muzea vidlí?

Jako farmáři a chovatelé koní jsme se účastnili různých akcí. Tehdy jsme si uvědomili potřebu mít vlastní vlajku. Při vymýšlení vlastní zástavy jsme poprvé použili motiv vidlí a postupně nám začalo docházet, jak zajímavé a rozsáhlé téma mohou vidle být, a jak výrazně se zapsaly do historie našeho národa, zemědělství, kolektivizace, kultury i sportu. O politice nemluvě.

Vzhledem k velkému ohlasu Muzeum vidlí je nepochybně výborný nápad. Kolik je v tom vážně míněného muzejnictví a kolik recese?

Je pravda, že původním impulsem byla legrace, ale jak do toho vidláctví pronikám stále víc, začínám na vidlích objevovat nejrůznější historické souvislosti. Vidle provázely zemědělce po staletí, měnila se jejich podoba, vyvíjely se z nich další nástroje. Ve sbírce máme několik vidlí z předválečné výroby. Němečtí kováři i zemědělci byli z našeho regionu dávno odsunuti, továrny jsou zavřené, ale jejich vidle tu po nich zůstaly.

Motorkář Panter si vyjel i s vidlemi

Motorkáři jsou pověstní tím, že dokážou na svých srazech a projížďkách vymýšlet opravdu originální zábavu. Pavel Ther, řečený Panter, objevil jako první motorkář kouzlo projížďky na motorce s vidlemi. Panter se rozhodl, že věnuje své vidle lichnovskému muzeu, aby se také mohl pyšnit čestným titulem vidlák.

Jak je ale dopravit ze svého bydliště v Mnichově u Vrbna až do Lichnova? Rozhodl se, že vidle poveze z Mnichova na své motorce. „Vidle samozřejmě za jízdy nedržel v ruce, to by asi bylo příliš nebezpečné, ale upevnil si je ve své saidkáře.

Sám seděl na motorce a vidle transportoval ve své saidce Dněpr K750 ukrajinského původu, která už sama o sobě budí obdiv, kdykoliv se objeví na silnicích. Když jsem ho viděl na motorce s vidlemi, nevěřil jsem vlastním očím,“ ocenil Panterovu originalitu Jan Gemela, zakladatel muzea vidlí.

„Panterovy vidle pochází z domu v Mnichově, který koupil jeho děda v roce 1958 od původního německého majitele, pana Poppe, který patřil k několika málo „neodsunutým,“ dodal Gemela.

Projíždět se na motorce s vidlemi ale není jediný kuriózní způsob, jak je lze použít. Šárka Beránková, mluvčí Skupiny ČEZ potvrdila, že vidle často využívají také amatérští elektrikáři. „Někdy se naši technici při kontrolách nestačí divit, co všechno lidé vymyslí. Objevily se i případy, kdy táhnou vedení bez izolace přes vidle. Pro odborníka je hrůza se na něco takového jen podívat. Lidé jsou vynalézaví, ale snad ani nepřemýšlejí nad tím, že se vystavují riziku úrazu elektrickým proudem. Mohou zranit sebe, své blízké nebo někoho z okolí,“ řekla Beránková.

Lichnovské muzeum se rozhodlo chránit životy lidí a rozjelo kampaň, která varuje před používáním vidlí amatérskými elektroinstalatéry. Zatím se v našem regionu podařilo zdokumentovat pouze jeden případ spojení vidlí a elektroinstalace, a navíc v úplně neškodné podobě. Jde o uchycení prodlužovačky na stěně pomocí vidlí.

„Jožka Gombita našel nové uplatnění pro vidle, které zarazili předchozí majitelé domu v Býkově do švíry ve zdi stodoly. Když přišel do Býkova v roce 2003 společně se Zuzkou Rozsypalovou, zřídili pod vidlemi kotec pro její milované psy leonbergry. Když mu rozkousali prodlužovačku nataženou přes kotec do sklepa, použil vidle jako držák prodlužovačky, aby na ni už nedosáhli,“ popsal Jan Gemela příběh vidlí, které drží prodlužovačku na stěně.

Starosta Miroslav Vidlák daroval muzeu své vidle

Přestože slovo vidlák se v češtině často užívá jako nadávka nebo hanlivé označení zaostalého venkovana, lichnovští vidláci se k němu hlásí s hrdostí. A nejsou sami. Existuje totiž řada Vidláků, kteří mají toto jméno zapsáno na matrice i v občanském průkazu.

Protože je mezi Vidláky řada úspěšných lidí, mají být na co hrdí. Asi nejznámější je asistent exprezidenta Václava Havla Martin Vidlák, který se pravidelně objevoval v televizním zpravodajství i na titulních stránkách novin. Stanislav Vidlák je zástupcem ředitele krajské veterinární správy pro Středočeský kraj. Petr Vidlák je na Ostravsku zakladatelem dvojjazyčného vzdělávacího systému Monty podle britských a českých osnov.

Cyklista Lubomír Vidlák je na Brněnsku pořadatelem významných mezinárodních závodů horských kol. Křesťansky orientovaný učitel Alois Vidlák z okresu Třebíč se vždy hlásil k masarykovským ideálům, a protože byl čestný člověk, patří mezi významné odpůrce i oběti komunistického režimu. Bohužel se konce totality nedožil, zemřel v roce 1987.

Lichnovské muzeum vidlí se rozhodlo zmapovat obce a města, které mají vidle jako heraldický symbol ve znaku, a také oslovit starosty, kteří mají hrdé příjmení Vidlák. „Zatím víme asi o necelé desítce obcí, které mají ve znaku vidle nebo nějakou jejich modifikaci. Nejbližší leží na Opavsku,“ uvedl zakladatel muzea vidlí Jan Gemela.

Starosta Pertoltic, Miroslav Vidlák, je prvním úřadujícím starostou a zároveň nositelem vidláckého příjmení, který lichnovskému muzeu daroval své vidle. „Aniž by pan starosta Vidlák tušil, že bude držitelem dvou prvenství, stvrdil svou příslušnost k vidlákům rovnou dvojími vidlemi. Žije v domku po rodičích, kteří přišli do Pertoltic z nedaleké Lomenné a přinesli si s sebou i vidle, které jsou dnes již poškozené. Druhé, novodobější, darované vidle byly používány při práci v lese,“ popsal Gemela vidle starosty Vidláka.

Ve filmu Vidláci nebyl žádný záběr s vidlemi

Poté, co reportáž o lichnovských vidlácích pronikla do hlavního zpravodajství televize Nova, se stala v Lichnově nejočekávanější televizní událostí premiéra americké komedie Vidláci na Primě 29. prosince. Navzdory slibnému názvu ale výsledkem bylo rozčarování. Jednak komedie o manželích, kteří se kvůli daňovému úniku ukrývají před fi nančním úřadem na venkově ve společenství zaostalých Amishů nebyla příliš vtipná, ale hlavně se ani v jediném záběru neobjevily vidle.

„Nevím jak ostatní televizní diváci, ale já u toho usnul. Ti co se dívali až do konce mi potvrdili, že tam vidle ani nezahlédli. Jediné vidle tvůrci filmu Vidláci použili při focení hlavních hrdinů na plakát. Nejvíc to zpackal ten, kdo původní název filmu For Richer or Poorer nesmyslně přeložil jako Vidláci,“ shrnul očekávání a zklamání lichnovských vidláků Jan Gemela.

Přestože se ukázalo, že tento film do zlatého vidláckého fondu kulturních počinů nepatří, vidláci si ve svátečním čase nakonec přece jen přišli na své. „Ze svátečních televizních pořadů nás nejvíc zaujalo Troškovo Z pekla štěstí I, kde prostý lid s vidlemi v ruce v závěru poráží černého rytíře. Samozřejmě o svátcích nemohla chybět klasika – Shrek a jeho legendární povyražení při honičce s davem vidláků,“ dodal Gemela.

Vlevo: Divadelní kroužek Vidlák z Vilémova je vlastně zkratkou pro Vilémovské divadlo laskavých kantorů. Vedoucí kroužku Petr Sedláček daroval lichnovskému muzeu nové rycí vidle zakoupené v obchodě, protože zatím žádné nevlastní.

Vpravo: Vidle mnozí kutilové dokážou změnit na elektroinstalatérský materiál. Pan Gombita z Býkova našel nové uplatnění pro vidle, když jim psi leonbergři rozkousali prodlužovačku nataženou přes kotec do sklepa. Použil vidle jako unikátní držák na prodlužovačku, aby na ni psi už nedosáhli. foto: Muzeum Vidlí (včechny snímky)

Komentář: Vidlák, to zní hrdě
Vidle jsem naposledy držel v ruce asi před dvaceti lety, když jsem se vydal autostopem na výlet do Bavorska. Přívětiví sedláci mě nechali zadarmo bydlet na své farmě, a tak jsem se chtěl hostitelům odvděčit. Vyrazil jsem s nimi na pole sbírat balíky slámy, které bylo nutné dostat pod střechu dřív, než začne pršet.

Vedle mě tehdy pracoval sedmdesátiletý pán, který měl levou ruku téměř nepohyblivou. Zohnul ji v lokti, aby mu přes ni klouzala násada vidlí, a vytvořil si tak dvojzvratnou páku, která mu umožnila vyhazovat těžké kostky slámy nahoru na valník. V kulminačním bodu ještě balík napíchnutý na vidlích dokázal pootočit a nasměrovat, aby dopadl přesně do náruče pomocníka, který na valníku vršil třímetrovou hradbu.

Marně jsem zkoušel ten trik s vidlemi po něm zopakovat. Navzdory svému mládí a síle jsem dokázal posbírat sotva polovinu balíků. Fascinovaně jsem zíral na dokonalou koordinaci pohybů starého bavorského sedláka, který to v práci s vidlemi nandal všem ostatním bez rozdílu věku, a ani se při tom nezadýchal.

Tehdy jsem si uvědomil, že možná mám přímo před sebou mistra vidlí, který je ve svém oboru zcela mimořádný talent, asi jako Hašek v brance nebo Váňa na koni. Už jen kvůli němu jsem vděčný zakladatelům lichnovského muzea vidlí za ústřední myšlenku: „vidlák, to zní hrdě“.

Karlovy Vary: Vidle exponátem archeologické výstavy
Karlovarské muzeum ve spolupráci s městem Oberwiesenthal připravilo výstavu věnující se archeologickým vykopávkám v tomto regionu. Výstava nazvaná 100 let terénní archeologie v Karlovarském kraji. Mezi nálezy z hradiště z doby bronzové a železné nebo ze středověku se vyjímaly také vidle z počátku novověku. Byly to velmi dobře dochované vidle i s dřevěnou násadou z přelomu 16. a 17. století.

Teplice: Rudá vidle
Když se po zápase Slovácka s Teplicemi loučil se svým klubem pětadvacetiletý obránce Vlastimil Vidlička, byli fanoušci zklamaní, ale na druhou stranu mu přáli novou zkušenost, kterou mu přinese dres pražské Sparty. V kabině dostal Vidlička od maséra Eduarda Poustky zajímavý dárek. K flašce šampaňského byla přiložená vidlička a na etiketě bylo napsáno „Rudá vidle“.

Pelhřimov: Bambula s vidlemi
Zaměstnanci pelhřimovského městského úřadu se rozhodli, že si na jeden den vyzkouší úlohu zemědělských hospodářů a pomůžou s odklízením sena z Přírodní rezervace Kladinský potok nedaleko Zachotína. Podmáčená louka se totiž musí obhospodařovat bez mechanizace.

Desetičlenné pelhřimovské výpravě úředníků velel starosta Leopold Bambula, který očividně nedržel vidle v ruce poprvé. „Doma suším seno také. Jsem myslivec, žena navíc chová králíky. Když za mnou kolegové s touto akcí přišli, přijal jsem to rád. Navíc jsem si to tu mohl pořádně prohlédnout, protože les nad loukou patří městu,“ pravil starosta Bambula s vidlemi v ruce.

Praha: David Rath na téma Topolánek a vidle
Ostré výroky proslavily poslance ČSSD Davida Ratha, který si při sněmovních interpelacích nebere servítky. Když sněmovnou otřásala aféra poslance ODS Jana Moravy. který sbíral kompromitující materiály na své kolegy, tehdejší premiér Topolánek to komentoval prohlášením, že chce proti podobným praktikám v politice bojovat a hodlá „vyčistit ten Augiášův chlév“. „To byste musel vzít vidle, zapíchnout si je do vlastních zad a vyhodit se sám,“ řekl David Rath Topolánkovi po jeho vystoupení.

Třinec: Vidlácká hospoda
První vidlácká hospoda neboli Vidle´s Pub byla otevřena v Třinci. Snažila se, aby na návštěvníka dýchlo příjemné stylové prostředí s pavlačí kolem dřevěnice namalované na zdi. Židle jsou stylizované jako sudy s opěradly.

Choltice: Stojan na vidle
Hudební klub, který sídlí v prostorách choltického zámku se rozhodl zorganizovat Zemědělsko-pěstitelskou party. Na programu byla soutěž o nejlepší dojičku nebo dojiče, nejveselejší krávu i největšího balíka. Pěstitelé a chovatelé, kteří přišli na zámek Choltice u Přelouče v holínkách a s vidlemi, měli na akci tvrdý alkohol zadarmo. Hned za dveřmi klubu byl pro ně připraven speciální stojan na vidle.

Břeclav: Sedlák kupující vidle nás reprezentoval ve Vídni
Studenti břeclavské průmyslovky Pavel Křepela a Marek Serban natočili dvouapůlminutový klip o sedlákovi, kterému se zlomí vidle a navíc ještě spadne do hnoje, a pak jede v motérkách do velkoměsta, aby si koupil nové. S tímto komickým videem pak jeli reprezentovat Českou republiku do Vídně v rámci mezinárodního projektu rakouského ministerstva školství.

Ve Vídni ale nad jejich dílem porota rozpačitě kroutila hlavou. „Myslím, že to moc nepochopili. Hledali jsme to správné slovo, jak bychom přeložili název Vesničan ve městě. Nakonec jsme klip pojmenovali Kultur schock, i když ani to není přesné. Navíc v Rakousku mají úplně jiné vesnice, takže asi nevěděli, co tím myslíme,“ shodli se oba autoři.