TÉMA: Půjdem spolu do Betléma...

Vidět jej lze celý rok v Pradědově galerii U Halouzků v Jiříkově, ale v předvánočním čase tu ještě vyhrávají koledy a návštěva zde bývá slavnostnější. Návštěvníky vítá nad galerií veliká svítící Betlémská hvězda.

Kroky mnoha lidí v Bruntále o Vánocích míří do farního kostela, od Štědrého dne je zde každoročně k vidění nádherný vyřezávaný betlém. Diváci ocení řemeslnickou zručnost, s jakou je vyroben, pro místní lidi je ale cenný v tom, že poznávají známé budovy ve městě a v okolí. Autorem je místní řezbář Josef Nedomlel (1909 – 1990).

Vyřezávat jej začal v roce 1958, po několika letech pak začal vyřezávat betlém pro Mohelnici. V rozšiřování obou betlémů nyní pokračuje jeho syn František. Ale za svými betlémy mohou i lidé v dalších obcích. Své betlémy mají třeba Karlova Studánka, Krnov, půvabný betlém je k vidění v obecním muzeu v Ludvíkově a nový betlém má Moravskoslezský Kočov.

Řezbář Piecha: zažil jsem extrémy, ale stálo za to

Česko-polský betlém vznikal po tři roky pod rukama řezbářů Jiřího Halouzky a Franciszka Piechy. Minulý týden jejich dílo završila výroba poslední, pětadvacáté figury v životní velikosti.

Poslední, pětadvacátou figurou ponocného se minulý týden polský řezbář Franciszek Piecha rozloučil s Krnovem a česko-polským betlémem, na kterém s kolegou Jiřím Halouzkou strávili tři roky. Při pohledu na své dílo cítí uspokojení, ale přiznává, že tak extrémní podmínky nikde jinde nezažil. Zejména začátky byly pro Franciszka Piechu těžké.

Přijel do Krnova nalehko a až na místě zjistil, že ho namísto vybavené vytopené řezbářské dílny čekají jen klády na náměstí. Zdálo se mu nemožné, aby v takových podmínkách během pár dní něco pořádného vytvořil. „Zdálo se to jako nesplnitelný úkol. V první chvíli jsem dokonce přemýšlel, zda nemám raději sednout do auta a jet domů. Pak mi ale nějaký vercajk a motorovou pilu půjčil kolega řezbář Jirka Halouzka a přesvědčil mě, že to zvládneme," vzpomínal Franciszek Piecha při pohledu na hotové dílo.

Nikdy nezapomene na první den práce, který byl plný bláta a deště. Bylo potřeba vybrat vhodné kmeny, dopravit je na náměstí a pustit se do díla. „Celý den jsem pracoval v nepředstavitelném marastu. Byl jsem tak prokřehlý, že večer jsem na hotelu hodinu seděl ve vaně s horkou vodou, než jsem trochu rozmrzl. A příští den to bylo ještě horší. Sice nám na náměstí postavili stan, aby na nás nepršelo, ale přišel takový vítr, že ho museli držet čtyři chlapi, aby neodletěl," vzpomínal na pracovní podmínky řezbář Piecha, a to ještě zdaleka nebyl všem extrémům konec.

Zdálo se mu, že na náměstí přišla půlka Krnova, protože tu ještě nikdy nikdo neviděl řezbáře při práci. „Do našeho stanu se natlačilo plno lidí, že v něm nebylo k hnutí. Navíc každý mou práci chtěl vidět co nejvíc zblízka, tak jsem celý den trnul, kdy někomu tou motorovou pilou uříznu hlavu. A to ještě po deštích pro změnu přišly mrazy, takže když teplota klesla pod minus pět stupňů, v motorové pile mi zamrzal olej a co chvíli se zasekla," usmívá se při vzpomínkách, jak zkoušel všechno možné, než se mu pilu podařilo v mrazu zprovoznit.

„Musel jsem do pily sehnat mrazuvzdorný olej, ale nejdřív jsem si ale musel pořídit flašku a promazat taky sám sebe zevnitř. Zpočátku to sice byla jen samá negativa, ale pak jsem najednou s překvapením zjistil, kolik mám hotové práce a že se mi dílo daří," popsal Piecha okamžik, kdy se poprvé dostavil pocit uspokojení.

Zájem lidí sledovat, jak se jim před očima kláda mění v sochu, řezbáře velmi motivoval. „Uvědomil jsem si, že kdybych pracoval doma v teplé dílně, pořád by mě něco rozptylovalo. Dělal bych si přestávky na kafíčko a pořád někam odbíhal. Kontakt s lidmi na náměstí mě dokázal přinutit k usilovné souvislé práci, takže mi to šlo od ruky jako nikdy dřív. Taky jsem musel pořádně makat, abych se zahřál.

Teď, když vidím pětadvacet hotových soch, a vím, že jsme s Jirkou Halouzkou vytvořili dílo, jaké nejspíš nemá v Evropě obdobu, tak cítím satisfakci za všechny ty extrémy, co jsme při tom zažili. Stálo to za to," uzavřel vzpomínky Piecha.

Bruntálský betlém je předchůdcem mohelnického betléma. I tento začal vyrábět řezbář Josef Nedomlel, po něm převzal řezbářskou štafetu syn František.

Česko – polská publikace ukázala vánoční tradice

Krnovský česko-polský vyřezávaný betlém mohou lidé obdivovat nejen na náměstí, ale také si ho vystavit doma. Jeho dokončení provází publikace Od adventu po Tři krále, jejíž součástí je papírová skládačka s nafoceným betlémem řezbářů Jiřího Halouzky a Franciszka Piechy. Publikaci, která zaznamenává české a polské vánoční zvyky, minulý týden společně představili zástupci Krnova a polských měst Hlubčice a Prudnik.

Zavzpomínali na nedávné doby, kdy náš svět končil na hranicích. „Celá desetiletí jsme se na sebe s polskými sousedy mohli jen dívat přes řeku. Viděli jsme na druhé straně neprostupné hranice špičky kostelů, ale nevěděli jsme, jací tam žijí lidé a jakou atmosféru mají jejich města a obce. Sousedé žili vedle sebe, ale měli jen velmi omezené možnosti, jak se setkávat. A ani ve snu nedoufali, že se jednou hranice stane jen čárou na papíře," zavzpomínala místostarostka Krnova Renata Ramazanová s tím, že dnes obyvatelé ani nezaregistrují, že přejeli hranici, protože se cítí doma tam i tam.

Oba pohraniční regiony mají jedno společné. Většina současných obyvatel českého i polského pohraničí sem přišla až po válce a přivezli s sebou zvyky a tradice svých předků. Patří k nim i adventní, mikulášské, vánoční a novoroční zvyky. Proto publikace rekapituluje české i polské stromečky, jmelí, jesličky, cukroví, dárečky, štědrovečerní setkávání, barborky, lití olova a samozřejmě hlavně betlémy.

První společná česko-polská řezbářská dílna se uskutečnila na vánočním jarmarku v Krnově v roce 2009. Před očima návštěvníků tehdy řezbáři Jiří Halouzka a Franciszek Piecha začali vyřezávat první postavy betléma v životní velikosti. Minulý týden byla završena výroba česko-polského betléma pyšnící se pětadvaceti jednadvaceti sochami v životní velikosti.

„Jeho autoři, řezbáři Jiří Halouzka a Franciszek Piecha, k Marii, Josefovi, Jezulátku, králům, andělům, pasáčkovi, poutníkovi, prosebníkům, darovníkům, volkovi, oslovi, ovcím a velbloudovi přidali ještě ponocného," uvedla Eva Marková z odboru školství, kultury a sportu Městského úřadu v Krnově s tím, že v příštích letech bude ojedinělý betlém využívat jak město Krnov, tak jeho partnerská města v Polsku.

„Betlém je unikátní nejen v tom, že postavy jsou v životní velikosti, ale také proto, že ho tvoří řezbáři dvou národností se zcela odlišným výtvarným rukopisem, a přesto jejich dílo tvoří kompaktní celek," dodala Marková. Řezbář Jiří Halouzka bydlí a tvoří v Jiříkově u Rýmařova, kde založil řezbářskou Pradědovu galerii U Halouzků. Polský řezbář Franciszek Piecha žije a tvoří v obci Dębieńsko nedaleko města Rybnik. Patří k nejznámějším řezbářům ve Slezsku. Mýty a legendy Horního Slezska jsou jednou z hlavních inspirací jeho tvorby.

Halouzkův betlém v Jiříkově. Snad žádný milovník betlémů si nemůže nechat ujít návštěvu betléma, který je zapsán ve světové knize rekordů a který vytvořil Jiří Halouzka. Vidět jej lze v Pradědově galerii U Halouzků v Jiříkově.

Obohatil tatínkovy betlémy

Josef Nedomlel ze Starého Města u Bruntálu vyrobil pro bruntálský a mohelnický kostel překrásné betlémy. Každoročně betlémy obohatí o další prvky jeho syn, bruntálský řezbář František Nedomlel. Nejinak je tomu i letos. Pokračovatel rodu vyřezal pro bruntálský betlém textilní manufakturu, tak typickou pro historický Bruntál. „Tady se tká, tady se šlichtuje, tady se zase natáčí potáče," ukazoval detaily manufaktury František Nedomlel.

Snahou řezbáře bylo ukázat, jak se kdysi vyráběl v Bruntále textil. Dnes už fabrika tohoto typu ve městě není. „A je to škoda, tradice byla navždy zrušena," uvažoval Nedomlel, sám bývalý zaměstnanec podniku Moravolen. Na levé straně textilní manufaktury je k vidění takzvaná šlichtovna, v níž se připravoval len pro tkalcovský stav. Šlichtování, to bylo vlastně škrobení.

„Stav se otevře, polovina lnu je dole a polovina nahoře. Projede člunek, zase to převrátí obráceně, to je to vlastní tkaní," uvedl řezbář Nedomlel. Uprostřed sedí chlapík, který motá len na potáče neboli cívky. Žena vlevo následně materiál z potáčů dostává mezi takzvaný prošlup – a je hotovo. V betlémě pro farní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Bruntále uvedl letos do pohybu řezbář stádo oveček i s pastýři. Jde o dvě skupinky nad sebou, horní ovčák pochoduje s ovčáckým psem a troubou, jíž vytrubuje do světa zprávu, že se narodil Ježíšek.

Také kolářství pro Mohelnici je samý detail. Kola na formanské vozy v kolářství vyrábějí tři koláři, v levé části je k vidění i dělo s dřevěnými koly, které zhotovili. I kolářská manufaktura ukazuje, jaký postup výroby kdysi koláři volili. Nejdříve vysoustružili náboj, do něj naklepali paprsky, uřezali loukotě, i ty do kola naklepali. „Soustruhem dřevo upravili a kolo předali ke kováři," popisoval Nedomlel.

Kolářství Josef Nedomlel, skví se nápis na kolárně. Co by ne, otec Františka Nedomlela byl právě kolářem ve Starém Městě u Bruntálu. Obdivovat dílo Josefa Nedomlela a jeho syna Františka lze v kapli svaté Anny kostela svatého Tomáše Becketa. „Na tamním betlémě pracoval otec bezmála třicet let," dodal správce betléma Pavel Nenkovský z Mohelnice. Oba betlémy mají být zpřístupněny od štědrovečerní půlnoční mše svaté až do Hromnic.