Dnes pětašedesátiletý Alois Hutera ze Sosnové byl už jako dítě zapáleným hasičem a v roce 1969 se stal velitelem. Tehdy ještě v sosnovském areálu, kde se Eldorádo každoročně odehrává, nestála žádná stavba, ani takzvané áčko, na němž vystupují muzikanti.

Jelikož za komunistů mohly společenské a kulturní akce pořádat pouze svazky národní fronty, byli u zrodu festivalu se čtyřiadvacetiletou tradicí právě hasiči. „V těch letech jsme vyhráli jako sosnovské družstvo státních statků hasičskou soutěž v Lichnově.

Vítězové vždy museli pořádat následující soutěž na svém území,“ vzpomínal Alois Hutera, dodnes hasič. Původně pozvali soupeře na domácí hřiště, tam hasiče ale sportovci z místní tělovýchovné jednoty nakonec nepustili.

„Proto vznikla myšlenka uspořádat zápolení o pohár v lokalitě areálu Eldoráda. Vzniklo tam pódium, udělali jsme stánky, proběhla tam i zábava. I domácí pohárovou soutěž jsme vyhráli, proto jsme se stali automaticky i potřetí pořadateli hasičských závodů,“ pokračoval Alois Hutera. Šikovní a ochotní hasiči dali vzniknout původním stavbám areálu. Po deseti letech ale areál úplně skončil, neodehrávalo se v něm nic a budovy nevydržely.

„V roce 1978 tam už nebylo vůbec nic. Když jsem v roce 1985 oslavoval čtyřicítku, přišel mi zahrát kamarád Karel, se kterým jsme mluvili na téma vzniku festivalu písniček u nás v obci,“ řekl k myšlence zrodu Eldoráda Sosnová zakladatel Alois Hutera. První ročník přehlídky trampské country písně odstartoval o rok později, v roce 1986.

Provizorní pódium pro hudebníky vzniklo jeho zásluhou

„Komunisté nám festival napřed nechtěli vůbec povolit, přitom já sám jsem starý komunista od roku 1968,“ podivuje se dodnes Alois Hutera. Vymyslel vlastní strategii, jak na ně vyzrát. Sebral se a přibral pomocníky se slovy: „Hoši, my tu uděláme takovou trampskou písničku!“ Postavil stan na dvě staré vlečky, potáhl je celtou a bylo hotovo provizorní pódium pro hudebníky.

Dvacet čtyři let trvající festivalová šňůra v Sosnové začala. Tři roky před státním převratem si vedoucí síla v zemi trampy a podobné „živly“ pohlídala i při festivalu. „Tajná policie nás hlídala. Sledovali, co se kde šustne, měli strach, že bychom mohli usilovat o svržení režimu, trampové jim prostě neseděli,“ uvedl Alois Hutera.

Dodnes mu pomáhá s organizací Eldoráda Milada Kuzníková i kamarádi z Opavy nebo Bruntálu. Na organizaci se podílejí také osobnosti jako například Dědek, Čára, Sherif, Maďar, Čert, Rony, Trivet a další příznivci festivalu. Stálou součástí Eldoráda Sosnová se stal Fricek a jeho kapela Zlomeňáci z Břidličné.

Eldorádo startuje příjezdem Jižanů a Seveřanů

Kvůli pořádání Eldoráda se za komunistů účelově chopili pořádání členové pobočky Svazu ochranářů přírody, jen tak se mohl třetí ročník akce uskutečnit. Eldorádo startuje každoročně příjezdem Jižanů a Seveřanů s vlajkami na koních, do kroku jim hraje stejnojmenná skladba milovaného Waldemara Matušky. Jeho podobizna dominovala pódiu už od prvního ročníku, zakázaného interpreta ale zřejmě tajní fízli nepoznali, a tak jim nevadil.

Pobočka ochranářů pořádá Eldorádo neustále. Áčko jako pódium funguje dodnes, ale již v nové podobě. Jednotliví interpreti získávají figurky Lojzíka, maskota festivalu. Veškeré náklady táhnou pořadatelé ze svého, ze vstupného na něj vydělat nelze. Sponzory je téměř nemožné v dnešní době sehnat, byť na ceny do tomboly. I letos čeká příchozí porce dobré muziky a zábavy. Chystá se velkolepá šou, už od začátku roku se přihlásilo k vystoupení v srpnu na deset kapel.

S nostalgií a obdivem vzpomíná dodnes Alois Hutera na zpěváka Waldemara Matušku, jehož osobně poznal v roce 2007, kdy jej pozval na Eldorádo Sosnová. Přijet už nestihnul, zemřel, a tak jej Alois Hutera navštěvuje při návštěvách dcery v Praze alespoň na hřbitově.

„Slíbil jsem Waldemaru Matuškovi, že pokud budu žít, Eldorádo bude pokračovat dál. Pokud to bude v mých silách, budu ho dělat pořád dál a dál,“ uzavřel povídání Alois Hutera, který sám skládá písničky a rád hraje na banjo, invence jej navštěvuje hlavně po probuzení časně ráno. Jak slíbil, pro Eldorádo v roce 2011 chystá spolu s kamarády oslavy ještě velkolepější.

Jeden z textů Aloise Hutery
Chrám svaté Kateřiny, v něm starý koberec,
tam ležím bez peřiny, vedle mě věnec.
Tam ležím celý v černém, kol samé květiny,
jednou si tam lehnu, nebudu jediný.
Stojíš tu jako suchá růže, jako mramorový sloup,
mi nikdo nepomůže, já čekám na nebeský soud.
Poloprázdná lavice, na rakvi bílá kytice,
na chóru zpívá slavice, má kamarádka Alice.