TÉMA: Obětem válek a násilí

Jako první místo padlých a exhumovaných rudoarmějců označil balvan švédské žuly. Vydržel do roku 1975, kdy byl místo něj před gymnáziem odhalen Památník hrdinů Sovětské armády s datem 6. května 1945. Při významných výročích svazáci, pionýři a milicionáři zde drželi čestnou stráž u plápolající pěticípé hvězdy.

Okupační Sovětská armáda u památníku pálila čestné salvy. Mnozí na tyto akce chodili spíš kvůli vylepšení kádrového profilu než z úcty k padlým. Proto po odchodu Sovětské armády z Krnova byl tento objekt mnohými občany vnímán jako symbol normalizace, komunistické ideologie a vpádu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968.

Památník s estetikou reálného socialismu navíc byl už značně poškozen, když se zastupitelstvo v srpnu 1993 usneslo, že bude demontován.

„Členové KSČM zorganizovali protestní petici, kterou zaslali se 145 podpisy reprezentaci města Krnova a v opise ruskému konzulátu. V novinách Naše pravda pak o tom vyšel hanlivý článek," zaznamenal situaci krnovský kronikář. Petici iniciovali za Levý blok důchodce Zdeněk Kořínek a dělník Petr Vartecký. Text petice byl v plném znění otištěn v Regionu i s odpovědí starosty.

Zastupitelstvo sice trvalo na svém původním rozhodnutí památník odstranit, ale také rozhodlo, že postaví na jeho místě mnohem skromnější a univerzálnější památník s textem OBĚTEM VÁLEK A NÁSILÍ. S tím souhlasili i zástupci Svazu bojovníků za svobodu.

„Nápis vyjadřuje úctu k památce padlých vojáků i vězňů všech totalitních režimů a vyhovuje většině občanů. Na městském hřbitově bude umístěn památník 1. a 2. odboje a také deska na památku padlým sovětským vojákům při osvobození Krnova v květnu 1945," uzavřel příběh památníků před gymnáziem kronikář.

Poslední modifikací prošel loni kvůli rekonstrukci Smetanových sadů.

Nejvíc památníků oslavuje dotace EU

Ve městech i na obcích od nepaměti bývalo zvykem připomínat si ve veřejném prostoru významné osobnosti a události. V éře chytrých telefonů sice postupně začaly klasické desky a památníky nahrazovat tabulky s QR kódy, ale stále se ještě objevují i jména a informace zapsané v bronzu.

V Krnově loni například přibyly v dlažbě před poštou další stolepersteiny se jmény místních občanů, kteří v období holocaustu zmizeli beze stopy. Nejvíc nových tabulek a památníčků ale vyjadřuje vděčnost Krnovanů za dotace z Evropské unie.

„Tabulky, cedulky a pamětní desky jsou součástí povinné publicity EU po dokončení projektu. V manuálu povinné publicity může být uveden i doporučený materiál," zdůvodnila tento trend mluvčí krnovské radnice Dita Círová.

Pamětní desky jako poděkování za dotace EU byly v poslední době v Krnově instalovány například při dokončení kanalizace v Kostelci a v Chomýži, na čistírně odpadních vod nebo u městských cyklostezek. Mohou se s nimi setkávat už děti v mateřských školkách, které revitalizovaly své zahrady.

Evropské fondy podpořily například školy v ulicích Žižkově a Gorkého. Najdeme je i na čerstvě opravených památkách, jako je Flemmichova vila nebo kostel sv. Martina, který díky EU zpřístupnil své věže veřejnosti.

Bezruč, Kudlich i Křižík

Básník Petr Bezruč, osvoboditel sedláků Hans Kudlich i vynálezce František Křižík v minulosti už měli v Krnově svou pamětní desku. Z různých důvodů se tato slavná jména z veřejného prostoru ztratila.

Bronzovou pamětní desku Petra Bezruče nechali na Bezručův vrch umístit krnovští pošťáci a železničáři v roce 1948. Loni ji z Bezručovy mohyly ukradli zloději kovů.

Mramorovou pamětní desku, která připomíná působení vynálezce Františka Křižíka v Krnově, v roce 1958 nechali zástupci města a okresu umístit na dům u nádraží. Křižíkova deska nedávno zmizela pod lešením, protože dům se zatepluje.

Pamětní desku s grottou neboli umělou jeskyňkou věnovali Krnované Hansi Kudlichovi, osvoboditeli sedláků, v roce 1888. Dnes tohoto slavného rodáka z Úvalna připomínají památníky ve Slezských Povelicích, v Čakové, v Zátoru-Loučkách, ve Staré Rudné, v Úvalně i na dalších místech, ale krnovský Kudlichův památník zanikl.

Ještě letos by básník Bezruč, vynálezce Křižík i osvoboditel sedláků Kudlich měli v Krnově dostat nové desky se svým jménem. „Všechny tři desky jsou v přípravě a jejich instalace proběhne v jarních měsících. V případě Františka Křižíka je instalace svázána s ukončením prací na fasádě dopravní školy.

V projektové dokumentaci na rekonstrukci objektu se se zachováním pamětní desky Františka Křižíka počítá, ale jak bude konkrétně řešena, o tom rozhoduje Moravskoslezský kraj, jako vlastník objektu," uvedla mluvčí města Dita Círová.

Vzpomínka na Lafayetta

Jednou z významných historických památek obce Ryžoviště je také starý empírový dům, číslo popisné 50 (dříve č. p. 104), stojící jihovýchodně od náměstí Míru v ulici Mučedníků. Jedná se o takzvaný Lafayettův dům.

Lafayettův dům proto, že v něm byl 8. listopadu roku 1794 uvězněn slavný francouzský generál Lafayette, který byl při svém útěku z olomouckého vězení zrazen koželuhem z Ryžoviště Josefem Drechslerem.

Generál Lafayette zabloudil v tehdejších hlubokých lesích, měl namířeno do Dvorců, kde se měl setkat s člověkem, který mu měl pomoci přejít tehdejší pruskou hranici. Místo toho se dostal až k Ryžovišti, kde na cestě mezi Bělidlem a Kněžpolem potkal místního muže Josefa Drechslera.

Tomuto neznámý pocestný přišel podezřelý, a tak místo pro slíbenou pomoc jel Drechsler informovat tehdejšího ryžovišťského správce města Josefa Richtera, který poté generála Lafayetta zadržel.

Kříž již neexistuje

V místě zatčení generála na cestě mezi Kněžpolem a Bělidlem byl postaven hladký železný kříž.

Lesní zákoutí s Francouzským křížem (Franzosenkreuz) bylo lidmi taktéž nazýváno Lafayettovo zákoutí (Lafayettewinkel). Kříž v současné době již neexistuje, ale místo, kde stál stejně jako i místo zákoutí, je dodnes místním lidem známo.

Zajetí generála Lafayetta popisuje ve své knize Geschichte der Stadt Braunseifen (Dějiny města Ryžoviště) z roku 1910 místní domovský básník a spisovatel Josef Schmid–Braunfels, který se shodou okolností narodil právě v Lafayettově domě. Vycházel ze zprávy, podané 8. listopadu roku 1794 správcem města Josef Richter vrchnímu úřadu na Sovinci:

„…Vyjádřil se, že nemá pas, že je Lafayette, státní zajatec z Olomouce a odcestoval odsud dnes odpoledne ve čtyři hodiny. Potom se mne zeptal, zda ho mohu nechat odejít. Když ho nechám jít do pruského Slezska, tak mi zaplatí 1000 dukátů.

Na mou odpověď, že to nemohu udělat a ani nechci, slíbil mi v přítomnosti mého písaře 2000 dukátů a dával mi různé návrhy o svém útěku odsud, abych se mohl vymluvit. Krátce, mám ho ve své místnosti a dva muži jsou s ním ve středu místnosti a dva na ulici u okna. Takže dnes byla pěkná klidná noc.

Prosím o poučení, jak a jakým způsobem má být přiveden na Sovinec, jestli je třeba ho zavřít, nebo ho ponechat jenom tak v kobce s dostatečným hlídáním."

Skončil v Olomouci

Vrchní úředník na Sovinci Anton Aloys Krömer zajatce následně ještě téže noci, za doprovodu dvou myslivců a tří mužů, odvedl přes Sovinec do Olomouce.

Na Krömerovu žádost a na přímluvu místodržícího (guvernéra) Moravy hraběte Ugartea a policejního ministra hraběte Pergena a jimi předloženého návrhu císaři dostal Joseph Richter, „dědičný fojt a správce města Ryžoviště, zlatou medaili" a „občanský koželuh z Ryžoviště" Joseph Dröxler (Joseph Drechsler), jak se sám podpisoval, nejprve pouze čtyři dukáty a na důstojnou žádost císaři ze dne 17. prosince roku 1794, ve které mu vyložil, že nepotřebuje žádné peněžní odškodnění, mu byla udělena menší zlatá medaile.

Pamětní desku u příležitosti 220. výročí zatčení generála Lafayetta v Ryžovišti odhalili zleva historik František Rechtorik, majitelka Lafayettova domu Ladislava Švejcarová, Pavel Odstrčil, majitel Lafayettova hotelu v Olomouci, a Eva Lašáková, starostka Ryžoviště. DENÍK / Karel Janeček