Neukáznění pejskaři dělají podle Radka Juroška vrásky i dalším rodičům malých dětí, které zná. „Co z toho, že město investuje do údržby zeleně a výstavby hřišť, když neustále spolu s dcerami šlapeme do výkalů,“ posteskl si Jurošek. Bojí se nejen znečištění oděvů dětí, ale hlavně nemocí, které mohou exkrementy obsahovat. Za drzost považuje tatínek holčiček především venčení psů poblíž nově vybudovaných hřišť a na pískovištích.
„Samozřejmě, ne všichni pejskaři jsou stejní a nehážu je do jednoho pytle,“ podotknul Radek Jurošek. Má za to, že nepřizpůsobivé majitele psů mohou napravit pouze přísné pokuty ze strany městských policistů. „Žádné kompromisní řešení domluvou, jedině přísné sankce mohou některé pejskaře napravit. Nechceme děti omezovat, říkat nechoď tam, šlápneš do…,“ uvažoval Jurošek.
Není však tak jednoduché hřešící majitele psů odhalit a trestat. „Existuje většina slušných, kteří po sobě exkrementy uklízí. Je ale těžké přistihnout ty, kteří nechávají exkrementy svých psů na zemi, zvláště vezmeme-li v úvahu, že strážník má na sobě uniformu,“ reagoval na stížnosti ředitel bruntálských strážníků Pavel Petr.
Ředitel podotknul, že je problém i v nezájmu veřejnosti, která podobné nešvary nechává často bez povšimnutí a hřešící spoluobyvatele nenahlásí. Potom se nelze divit, že nečistotné páníčky nic a nikdo nepřinutí, aby po svých psech uklízeli.
„Problém je právě v dosvědčování. Apeluji proto na obyvatele města, aby nebyli lhostejní k problémům, které by měla společnost odsuzovat,“ vyzval Pavel Petr. Městská policie také nemůže být u všech nešvarů ve městě se sedmnácti tisíci obyvateli. Strážníků slouží v Bruntále jen devatenáct, ve službě bývají pouze čtyři muži.
