Protože film Nabarvené ptáče je výpravný a na válečných scénách se v něm rozhodně nešetřilo, byl opravdický tank se zablácenými pásy adekvátním poutačem.

Postávali kolem něj vojáci wehrmachtu i Rudé armády v podání členů klubů vojenské historie. Tankisté se přívětivě usmívali na maminky s dětmi a žertovali s tatínky, že pivo z tanku je daleko lepší než ze sudu.

PŘIJEL I HISTORICKÝ AUTOBUS

Vedoucí kina Mír 70 Pavel Tomešek vyhlížel režiséra a scenáristu Václava Marhoula i zájezd filmových fanoušků z Opavska.

„Původně měli Opaváci do Krnova přijet speciálním historickým vlakem, ale ukázalo se, že kvůli křižování by museli ve Skrochovicích čekat skoro půl hodiny, takže raději dorazí historickým autobusem. Filmové zážitky určitě budou znovu prožívat, až je historický vlak poveze domů do Opavy,“ řekl Tomešek, kterému Nabarvené ptáče splnilo sen každého kinaře: sál vyprodaný do posledního místa.

Nabarvené ptáče v Krnově.

JAK POZNAT HOTOVÝ SCÉNÁŘ?

Jerzy Kosiński vydal knihu Nabarvené ptáče už v šedesátých letech, a od té doby se mnoho lidí marně snažilo získat práva na zfilmování. Václav Marhoul před jedenácti lety odcestoval do Chicaga, kde se mu podařilo téměř nemožné.

„Jednání tam sice trvalo 22 měsíců, ale stal jsem se prvním člověkem na světě, kterému se podařilo získat práva na Nabarvené ptáče. Pak jsem tři roky pracoval na scénáři. Napsal jsem 17 verzí, a vzpomněl jsem si při tom na studenty, kteří se často ptají: Jak se pozná, že už je scénář hotový a dobrý? Těm studentům odpovídám: To je takový pocit v podbřišku. Člověk píše a píše, a najednou to tady ucítí. Možná vám to zní iracionálně a bláznivě, ale ono to tak opravdu je. Dostaví se vnitřní pocit, že dál už se se scénářem nedá dělat nic jiného, než ho natočit,“ řekl Václav Marhoul v zaplněném sále kina, kde kromě milovníků popcornu seděli i němečtí a sovětští vojáci.

Nabarvené ptáče v Krnově.

NOČNÍ MŮRA FILMAŘŮ: PENÍZE

S hotovým scénářem čekala Marhoula nejhorší noční můra každého filmaře: sehnat peníze na film, který nakonec stál 185 milionů korun.

„Troufám si tvrdit, že na plátně je ten vysoký rozpočet vidět, přestože je to svým způsobem komorní příběh. Pro představu: průměrný český film se točí 18 až 20 dnů. My jsem měli 104 natáčecích dnů. Točili jsme na Ukrajině, v Polsku i na Slovensku a v Čechách,“ uvedl Marhoul s tím, že tento film by měl zasáhnout nejen divákovu mysl, ale měl by si najít cestu i do jeho srdce a duše.

Film provází pověst kontroverzního díla plného násilí na dětech, ženách i zvířatech. Přesto se jedná o velkolepé mistrovské dílo, při kterém v Krnově ze sálu nikdo neodešel. Po závěrečných titulcích se rozléhal potlesk.