Prázdniny, čas letních dětských táborů. Na Bruntálsku jich v létě probíhají desítky. Jsou různého zaměření, od těch tradičních skautských, přes třeba sportovní až po ty, které nejsou nic jiného, než přepychovou dětskou rekreací.

Jeden opravdu neobvyklý tábor pořádal trampský oddíl Vrbenští Lišáci společně s trampským sdružením Jeseničtí rytíři na tábořišti v Dolní Moravici. Tento tábor se od těch ostatních lišil v mnoha směrech.

Nezvyklé je třeba už věkové rozpětí táborníků tomu nejmladšímu jsou dva roky a ten nejstarší si už užívá důchodu, dělí je od sebe dvaašedesát roků. Sjíždějí se sem totiž tábořit děti i se svými rodiči a prarodiči. Naprosto přirozeně se mezi děti zařadil i mentálně postižený chlapec z chráněného bydlení Archa v Široké Nivě.

„Na náš tábor jezdí klienti z Archy pravidelně a vždycky se s ostatními sžili naprosto přirozeně. Děti totiž nemají vůči mentálně postiženým žádné předsudky a berou je takové, jací jsou," řekl Kuba, jeden z náčelníků tábora.

Vybavení tábora je opravdu spartánské, není tady žádná pevná budova a o televizi a počítači si táborníci mohou nechat jenom zdát, protože tady se žije bez elektřiny. Všichni si už na to zvykli a vůbec jim to nevadí.

„Táborníci si tady uvědomí, že v pohodě se dá žít i bez mobilu a počítačových her, což bylo pro některé z nich dříve nepředstavitelné. Teplé vody tady ale máme, kolik chceme, pokud si ji předem ohřejeme v kotli na ohništi, řekla náčelnice Máša.

Program tábora je zaměřený hlavně na získávání a prohlubování tábornických dovedností a zkušeností. Táborníci se učí uzlovat, rozdělávat oheň i po dešti a vařit na něm, stavět přístřešky, poznávají hmyz a rostliny a letos také zkoušeli barvení látek v polních podmínkách přímo na ohništi. Vyvrcholením tábora je pak dvoudenní výprava s přenocováním pod širým nebem pod širákem. Vyráží se takzvaně na těžko veškeré vybavení včetně jídla si s sebou všichni nesou na zádech.

„Náš tábor není jenom zábava, ale také práce. Než se děti začnou bavit, musí se postarat o chod tábora. Denně je třeba nachystat dřevo na topení, pomáhat v kuchyni a postarat se o další nezbytnosti," vysvětlil Padre, další z náčelníků.

Zdejší táborníci jezdí do přírody v zimě v létě celý rok. Tábor je pro ně odměnou, vrcholem celého roku.

„Já jsem to jako dítě taky tak vnímal. Ten pocit v sobě mám dodnes. Je to možnost alespoň na malou chvíli strávit čas v přírodě s partou dobrých lidí bez přetvářky a zbytečností dnešní uspěchané doby," řekl vedoucí Lišáků Apač.

„Táborníci si tady uvědomí, že musí hrát poctivě, protože podváděním škodí nejvíc sami sobě a přesvědčí se o tom, že si musí pomáhat, protože bez spolupráce to nejde. Tady prostě neplatí, že člověk je člověku vlkem, jak je dnes běžné," shrnul náčelník Padre.

Ladislav Olejníček