John Jay získal kontakt na Klub za Starý Bruntál a jeho předsedu Pavla Rapušáka, který se mu stal pomocníkem v pátrání po minulosti. Prostřednictvím našich novin byli o spolupráci požádáni i lidé, kteří by mohli mít jakékoliv informace o pracovním táboře v Bruntále, případně fotografie či jakékoliv dokumenty. John Jay totiž pracuje na knize, která zaznamenává osudy jeho otce během války.

Pracovní tábor v Bruntále měl být umístěn za firmou Machold ve Vrchlického ulici. Tábor byl údajně pobočkou koncentračního tábora v Osvětimi a vedle žen židovského původu, zde byli internování i vojenští zajatci. Pracovali především v továrně Machold, kde se vyrábělo lněné a damaškové zboží pro válečný průmysl.

„Po ukončení války zde vznikl shromažďovací tábor pro německé obyvatelstvo a poslední transport byl odtud vypraven koncem roku 1946. Jak byl areál dále využíván není obecně známo a nevíme ani kdy byl tábor zlikvidován,“ konstatoval Pavel Rapušák. Alek Jay měl v Bruntále pobývat od srpna do září 1944. Britským zajatcům, kteří měli podle jeho vzpomínek volnější režim a mohli z pracovního tábora vycházet do města, se někde podařilo sehnat radiový přijímač.

Za jeho poslech byl ale v září 1944 s dalšími osmi zajatci odvezen Alek Jay na gestapo do Opavy. Po výsleších byli převezeni do trestaneckého tábora ve Skorošicích, kde pracovali kamenolomu. Odtud na konci války uprchli. John Jay postupně navštěvuje všechny místa, kde byl jeho otec vězněn a snaží se zdokumentovat vše co by mohl později ve své knize použít.

V Bruntále se zatím příliš mnoho svědectví neobjevilo. Naopak se rozvířila debata o tom, zda angličtí zajatci skutečně pracovali u firmy Machold a jak to v Bruntále s tábory bylo. Jakékoliv poznatky i dále shromažďuje Klub Za starý Bruntál, lidé se mohou obrátit i na naši redakci. Níže uvádíme dosavadní vývoj, který shrnuje předseda Klubu Pavel Rapušák. Se svými poznatky přišel i kronikář Bruntálu Josef Cepek, který je adresoval přímo na Denisu Kasl Kollmannovou z Fakulty sociálních věcí Univerzity Karlovy v Praze, která v České republice a Polsku shromažďuje pro Johna Jaye veškeré materiály.

Britští váleční zajatci v Bruntále

Dne 29. června 2010 jsme se prostřednictvím týdeníku Region, obrátili na veřejnost s prosbou o poskytnutí jakýchkoliv informací o pobytu britských válečných zajatců v průběhu 2. světové války v Bruntále. Celou záležitost inicioval pan John Jay s Londýna při své cestě do Bruntálu. Jeho otec Alek Jay, byl zajat Němci v roce 1940 a celou válku putoval Evropou po různých zajateckých táborech. Byla nám předána podrobná německá dokumentace z těchto míst a z ní plyne, že od srpna do konce září byl v zajateckém táboře v Bruntále, a pracoval u firmy Machold.

Firma vyráběla lněné a damaškové zboží pro německou brannou moc, a o jeho práci v této firmě je dochován magnetofonový záznam, který Alek pořídil po návratu do Anglie a kterou vlastní jeho syn John. Přepis záznamu má být základem knihy, kterou připravuje. Pan John Jay hledá materiály o pobytu svého otce v řadě zemí, a má úmysl doplnit jimi existující podklady. Na naši žádost v tisku reagovali dva občané, ale poskytnuté údaje do celé záležitosti nic nového nepřinesly. Naše další úsilí bylo věnováno pátrání v Státním okresním archivu Bruntál se sídlem v Krnově, porovnávání údajů knihy Tábory utrpení a smrti, Svoboda 1969 se vzpomínkami pamětníků a pokusů o získání informací od původních obyvatel Bruntálu.

Ve zdejším archivu nejsou dokumenty o zajateckých, pracovních ani koncentračních táborech na území města a bylo třeba hledat jinou cestu. Ve stavebním archivu firmy Machold jsme nalezli dokumentaci k výstavbě ubytovny pro 32 mužů v blízkosti hradla ve Vrchlického ulici. Dále je zde dokumentace k výstavbě dalšího baráku z roku 1944, kde je stávající ubytovna označená jako objekt pro Angličany. Dá se tedy usuzovat, že pro ubytování anglických válečných zajatců zde vznikl samostatný objekt, někdy v letech 1942 až 1943. O tom, že Angličané pracovali u firmy Machold svědčí až žádost Rudolfa Frötecha ze dne 31. 8. 1945 o propuštění z tábora „Machold“. V žádosti mimo jiné uvádí, že podporoval Angličany, pracující u firmy Machold potravinami.

Ve firmě Machold pracovaly židovské ženy z pobočky koncentračního tábora Osvětim v Bruntále. Vzhledem k velikosti továrny a počtu zde zaměstnaných židovských žen (301 v turnusu) je prakticky vyloučeno, aby se s nimi nesetkali ostatní zaměstnanci včetně válečných zajatců. Pracovní dozor nad ženami z koncentračního tábora vykonávali němečtí tkalci jak o tom svědčí jiná žádost o propuštění z tábora ze dne 9.9.1945 od Rudolfa Schmidta. Další sdělení je též uvedeno v knize Josefa Cepka: Bruntál 1213, str. 104. Zatím se nepodařilo najít fotografii některého z objektů, jen budovy koncentračního tábora jsou na vojenských leteckých snímcích z roku 1955. Dalším zajateckým táborem pro anglické vojáky byla část restaurace v parku (sál). Tito vojáci pracovali v blízkosti bývalých kasáren. Lisovali zde seno do malých balíků jako futro pro koně německé armády. Svědectví o tom podává pan M. Horyň, který zde byl za války totálně nasazen. Další svědectví o tom podává pan O. JaníkJeden z vojáků se zde seznámil s dcerou místního dentisty a po skončení války si pro ni v roce 1946 přijel. Pan Taylor se svou ženou každoročně až do své smrti psal panu Janíkovi novoroční pozdrav a pokračují v tom jeho děti.

Zajatci vykonávali další práce na základě žádosti místních obyvatel. Svědectví o tom podal pan Ing. Arch. P. Woseipka, jehož dědeček vlastnil železářství v dnešní Opletalově ulici. Chodilo k nim vybalovat zboží a roznášet do pater velkoobchodu pět anglických vojáků a jim údajně vděčí za svou dnešní vynikající znalost anglického jazyka. Dle něho nebyli moc hlídáni a pohybovali se volně po městě. Nelze předpokládat, že nalezneme více materiálu k pobytu Aleka Joye v Bruntále v roce 1944. Panu Johanu Jayovi zašleme kopii stavební dokumentace objektů ve Vrchlického ulici a to je asi vše co můžeme po 66 letech od této události udělat. Samozřejmě své může udělat nějaká náhoda, a tak záležitost neuzavíráme.

Pavel RAPUŠÁK, Bruntál

Vážená paní Kollmanová.

Byl jsem seznámen s žádostí pana John Jay z Londýna, ohledně pátrání po jeho otci, který měl být jako zajatec u firmy E. Machold v Bruntále. Podle mých znalostí, u této firmy žádní angličtí zajatci zaměstnaní nebyli. První zmínka o anglických zajatcích je z roku 1941 až 1942, kdy tito zajatci pracovali společně s českými dělníky na stavbě barákového tábora v prostoru dnešní ulici Vrchlického, nad železničním hradlem. Jelikož zajatci dostávali potravinové balíčky a o jejich obsah se dělili s českými dělníky, tito byli krátce po tomto zjištění odvolání a nahrazeni německými pracovníky.

Ti si totiž stěžovali, že se s nimi nedělí. Toto uvedl ve vzpomínce pan Josef Laštůvka, který zde pracoval. Jména však neznal žádná. Další vzpomínka je ze žádosti o udělení čs. státního občanství v roce 1945, kdy zdejší němečtí obyvatelé žádali o přiznání čs. státního občanství a jako podklad museli doložit protinacistickou činnost. Jeden z nich byl Josef Pohl, bytem Bruntál (Freudenthal), ul. Krnovská (Jagerndorfstrasse), který pracoval na tehdejší pile, která se nacházela na uvedené ulici, uvedl: „V zásadě jsem vždy lidsky zacházel se zajatci, což bylo zřejmé i z toho, že všichni chtěli pracovat v závodě I. kde jsem byl nádvorním. Polské a anglické zajatce jsem zásoboval potravinami což dosvědčí… angličtí zajatci Ken Karr z Liverpoolu a Ing. John Their ze Skotska… odposlouchával se Londýn a Moskva, a se zprávami byli zajatci seznamováni…“.

Toto jsou pouze dvě známá jména anglických zajatců. To nebyli ubytováni a ani nepracovali – možná nárazově u firmy Machold. Pravdou je, že měli volný pohyb po městě, o čemž svědčí další příklad, že ti ze zajatců, kteří pracovali v další textilní továrně, dnes likvidované, někdejší Moravolen 16 Bruntál, chodili každou neděli v době od 14 do 16 hodin do jedné hospody, stojící na okraji města Bruntálu. Zde měli zaplacenu bečku piva. Další ze vzpomínek, doklady se žádné nedochovaly, je vzpomínka pana Vlčka, který líčí příběh volně vyprávěný takto…

Jezdil jako řidič nákladním autem a několikráte při jeho opravě se k němu přidal jeden ze zajatců. Po několika takovýchto styků pana Vlčka požádal, jelikož byl Čech, jestli by mohl obstarat mapu. Tu skutečně obstaral, ale jednalo se o mapu Československa a tuto nechal v autě a odešel. Když se za nějakou dobu vrátil, byla pryč nejen mapa, ale později i tři angličtí zajatci. Útěk se měl podařit pouze jednomu, když další dva byli chyceni. O jejich osudu a stejně tak jména neznal.

Stejný je osud zajatců pokud se týče skončení války. Nic bohužel o nich známo není. V roce 2007 se o stejnou problematiku zajímali pánové Cameron Munro a Artur Hojan z Museum of the Aktion T4 in Koscian asociatin, kdy pan Cameron Munro udal adresu Flat 118 Globe Whart, 205 Rotherhithe Street London: United Kingdom SE 16 5XX. Další zprávy jsou mimo Bruntál, konkrétně z Města Albrechtic. Zde německým občanům Oskar Hanke, nar. 18. 2. 1900 v Krnově, bytem Město Albrechtice, ul. Nerudova 30, bylo Vojenským attaché britského velvyslanectví v Praze vydáno Potvrzení že „…dle svého nejlepšího vědomí, poskytoval pomoc a radu britským válečným zajatcům, a je žádoucno proto, aby tyto okolnosti se vzaly v úvahu“. Vystaveno v červenci ?? 1945 – Opis. Fotografie ani jiné doklady se nezachovaly, mimo uvedených vzpomínek.

Josef CEPEK, Kronikář města Bruntálu