Svatomartinské pranostiky jsou spojené s vyhlížením prvního sněhu a lidové zvyky zahrnují ochutnávání mladého vína, pečení vykrmené husy a sladkostí ve tvaru podkovy. Nejen v Krnově, ale v celé křesťanské Evropě je legenda o svatém Martinovi vnímána jako poselství solidarity. Říká, že Bůh dokáže ocenit, když nejsme lhostejní ke strádání druhých.

Římský voják Martin

Krnovskou poutní slavnost sv. Martina vždy provází divadelně pojatý příjezd římského vojáka na bílém koni, který se rozdělí o svůj plášť s žebrákem a pak si přiťukne s duchovními i farníky skleničkou mladého vína.

Tato každoročně reprízovaná scénka připomíná událost, ke které došlo kolem roku 355. Tedy v době, kdy vedle klasické římské mytologie se poprvé stalo také křesťanství povoleným náboženstvím.

Křesťanským soucitem byl ovlivněn římský voják Martin, který se za mrazivého večera vracel na koni do ležení. U brány ho prokřehlý žebrák prosil o almužnu. Protože Martin neměl peníze ani jídlo, vzal svůj velký důstojnický plášť a rozdělil ho mečem napůl.

Polovinu hodil žebrákovi třesoucímu se zimou, aby se aspoň trochu zahřál. Podle legendy se pak Martinovi ve snu zjevil Ježíš oděný půlkou pláště. To je důvod, proč si na svatomartinské bohoslužbě křesťané dodnes připomínají slova Matoušova evangelia: "Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste učinili."

Martin zmoknul

Martin má svátek 11. listopadu, takže s jeho jménem je spojena i řada pranostik o chladném počasí a prvním sněhu. Říká se například: „Na svatého Martina, bývá dobrá peřina", „Martinův led, bude vodou hned" nebo „Na svatého Martina, kouřívá se z komína."

Letos nechal svatý Martin krnovské farníky dlouho čekat na dešti. Jezdec zmoknul, ale nakonec se ho dočkali farníci i žebrák, který dostal kuráž sotva se doslechl o šlechetném římském vojákovi, který se laskavě chová dokonce i k otrokům.

Martin jako otec

Svatomartinskou mši v Krnově sloužil vikář farnosti Odry Michal Jadavan. V úvodu dodatečně popřál všem Martinům k svátku a pak vedl kázání na téma jak k nám promlouvá Bůh skrze svatého Martina.

„Svatý Martin je součástí naší víry a kultury. Přestože výjev vojáka, který se dělí o svůj plášť s žebrákem, byl pouhým zlomkem v jeho životě, stal se z něj tak silný symbol, že nás oslovuje i po šestnácti stoletích. Ukazuje nám Martina jako muže, který se obětuje pro druhé, který myslí na dobro ostatních víc než na sebe.

Takový hrdina je vlastně otec. Martin byl otcem nejen pro lidi své generace, kteří znali jeho práci, ale dodnes dává mužům příklad, jak být otcem se vším všudy. A to nejen otec rodiny, ale i otec v duchovním smyslu," popsal Michal Jadavan čím tento světec ze 4. století může oslovit dnešního člověka.