Vernisáž výstavy, kterou spolu uspořádaly města Bruntál a Vítkov, se uskutečnila 1. listopadu. Profesor Jindřich Štreit v projektu Lidé Vítkovska svým objektivem zachytil každodenní život ve Vítkově a jeho místních částech. Fotil nejen ve školách, institucích a podnicích, ale také v soukromí, při nejrůznějších volnočasových aktivitách, kulturních, církevních a společenských událostech.
S nabídkou na uspořádání výstavy se Vítkovští letos v červnu obrátili na bruntálskou radnici. Nápadu se dostalo okamžitého a vřelého přijetí.
„Vystavovat fotografie Jindřicha Štreita je radost, pro mne o to větší, že místem konání je naše galerie na úřadě. Život na Vítkovsku je nám blízký, má velmi podobná specifika jako život na Bruntálsku, takže výstava je pro nás i z tohoto pohledu velmi cenná. Velké a upřímné díky za ni,“ řekl starosta Bruntálu Petr Rys, který je otcem myšlenky zřídit galerii na úřadě.
Jindřich Štreit má za sebou více než osm set výstav a jeho působení v roli fotografa, pedagoga a organizátora kulturního života je již téměř legendární. Vystavoval téměř po celém světě a jeho práce je zastoupena ve sbírkách doma i v zahraničí. Nebrání se experimentům a novým cestám, které mohou nabídnout nové pohledy na jeho známé fotografie a na vizuální umění vůbec. Své fotografie dává k dispozici různým umělcům, aby se jimi nechali inspirovat a dále s nimi pracovali.
Máte za sebou více než osm set výstav po celém světě. Velkou část svého profesního života, včetně současné pozice profesora na ITF v Opavě, trávíte mezi mladými lidmi v roli pedagoga. Co to pro Vás znamená?
Dokáží Vás mladí fotografové, autoři inspirovat?Bez kontaktu s mladou generací není možné si vytvořit současný reálný pohled na společnost. Myslím si, že inspirace je oboustranná.
Co je nejpodstatnější vlastností autora, tvůrce, umělce? Které vlastnosti si vy sám nejvíce ceníte?
Angažovanost ve smyslu aktivního vnímání souvislostí. Současný svět umění klade na autory mnohem vyšší nároky než je pouhá práce na vlastních projektech. Umělci si musí osvojit i schopnosti, které jsou spíše manažerské.
Co si o tomto stavu myslíte, je to přínos, mělo by to být za ideálního stavu jinak?
Jsou umělci, kteří si najímají manažera, jsou umělci, kteří si to nemohou dovolit nebo zase ti, kteří ho nechtějí a nejraději si vše organizují sami. Je to naprosto individuální.
Existuje pro Vás dnes ještě nějaké téma, projekt, který by jste označil za svůj sen?
Ne že bych nesnil, ale raději čekám, co život přinese.
Lze dnes vytvořit ještě vůbec něco originálního? V čem se pro Vás skrývá nejvyšší kvalita autorského díla?
Každé autorské dílo je originál. Hodnoty prověří čas.
Jindřich Štreit
Narozen 5. září 1946 ve Vsetíně. Fotograf, vysokoškolský pedagog, kurátor a organizátor kulturního života. Má ženu Agnes a dceru Moniku. Vyrůstal v obci Střítež v okrese Vsetín, kde byl otec učitelem. Když mu bylo deset let, přestěhoval se s rodiči do pohraniční obce Těchanov na Bruntálsku. Vystudoval gymnázium v Rýmařově (1960–1963) a Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obory 1. – 5. třída a výtvarná výchova (1963–1967). Poté vyučoval na základní devítileté škole v Rýmařově, po roce se stal ředitelem školy v Sovinci a později v Jiříkově. V letech 1974–1977 absolvoval Školu výtvarné fotografie při Svazu českých fotografů v Brně. Od roku 1967 realizoval přes 850 samostatných výstav v řadě zemí Evropy i v zámoří. Od roku 1964 se zúčastnil přes 300 výstav na čtyřech kontinentech světa a byl účastníkem mnoha mezinárodních dílen a sympozií. Od 70. let minulého století se intenzivně věnuje také realizaci výstav jiných umělců, po roce 1989 rovněž v mezinárodním měřítku. Vyhlášenou formou neoficiální kultury se staly v osmdesátých letech jeho vernisáže českých a slovenských umělců na Sovinci, ve kterých se svou ženou pokračovali až do roku 1997. V rámci pedagogické činnosti mimo jiné pro studenty pravidelně připravuje s kolegy z Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě fotografické dílny a především dlouhodobé fotografické projekty, jež mapují běžný život ve městech i na vesnicích. Od roku 1990 část své práce soustavně věnuje podpoře humanitární a charitativní činnosti. Za svoje fotografie získal řadu domácích i mezinárodních ocenění.
FIDEL KUBA
ROMAN DOBEŠ
