Nejstarší obyvatelka v pátek 3. února oslavila sté narozeniny. Hůř slyší a špatně se jí chodí, ale na sto let rozhodně nevypadá. Prý za to vděčí klidnému rodinnému prostředí, které je naplněné láskou.

Valerie Rašková se narodila v Dětmarovicích na Karvinsku jako nejmladší ze čtyř dětí. Chtěla se stát kadeřnicí, ale na vyučení rodina neměla peníze. Tak musela do služby. Ve dvaadvaceti letech se vdala a až do konce druhé světové války žila v Doubravě, kde se jí narodily dvě děti, chlapec a dívka.

Po válce se s rodinou přestěhovala do Krnova. Od té doby až dodnes v Krnově bydlí v domě na Seifertově ulici.

„Přišla do tohoto bytu hned po válce. Předtím tu byli vojáci, všude na zemi leželo plno slámy, okna byla vybitá. Mohli si vybrat lépe, vždyť kolem bylo hodně prázdných rodinných domků, ale naše babička, maminčina maminka, říkala ´nic nechtějte, co je po Němcích. To je všechno oplakané´. Tak jsme se nastěhovali sem," zavzpomínala dcera Valerie Raškové, když přišli gratulanti.

V Krnově se Valerii Raškové narodila druhá dcera. Pracovala v likérce Praděd, a když došlo k jejímu uzavření, uklízela v mateřské škole. Poté co děti dospěly, starala se o vnoučata. Dnes sleduje, jak v rodině vyrůstá už pátá generace. Mezi gratulanty jí přišla blahopřát kromě rodiny také starostka Krnova Jana Koukolová Petrová a členky Aktivu pro občanské záležitosti města Krnova.

Z návštěvy tolika neznámých lidí byla paní Rašková nesvá. „Dnes špatně vidím, to z té nervozity. Přitom ještě tak ráda luštím, to je moje! Hlavně křížovky a osmisměrky. A taky čtu, když to jde. Oči jsou na tom špatně, ale mně to nedá, abych pořád seděla jen tak. Když už to nejde, říkám si, nebudu, ale za chvilku musím zas. Také co tady mám dělat, že?," řekla s úsměvem dáma, která už deset let neopustila svůj byt kvůli špatné pohyblivosti.

Na otázku starostky, jak to dělá s návštěvou lékaře, se jí dostalo nečekané odpovědi od jejích dcer. „K jakému lékaři? Maminka je zdravá! Kromě kapek do očí nebere žádné léky."