Senátor Jaromír Štětina se ve Flemmichově vile setkal s občany, které zajímala jeho životní dráha od sportovce, horolezce, cestovatele, filmaře, spisovatele a zakladatele raftingu přes předního válečného zpravodaje a organizátora humanitární pomoci až do vysoké politiky.
Štětinova knížka S Matyldou po Indu je bilblí pro několik generací vodáků a rafťáků, a také další jeho dobrodružství z přírodovědných a sportovních výprav na Sibiř a po Asii se staly bestselery. Po roce 1989 zakládal Syndikát novinářů a humanitární společnost Člověk v tísni. Několik let působil jako zpravodaj v Moskvě, kde je v současnosti persona non grata.
Jako válečný zpravodaj prošel dvaceti krvavými konflikty od Balkánských až po Východní Timor. Nejvíce se proslavil zpravodajstvím z čečenské války, protože se mu jako jedinému západnímu novináři podařilo proniknout do Grozného. Jako jeden z mála novinářů osobně hovořil s islámským teroristou Šamilem Basajevem.
Štětina: Čečenci opatrovali své pionýrské šátky
„Čečenci byli před válkou to, čemu říkáme sovětský člověk. Každý doma opatroval pionýrský šátek, a korán jim ležel na půdě jako nepotřebná veteš po pradědečkovi. Po rozpadu Sovětského svazu si Rusko uvědomilo, že ztrácí nejen své satelity, ale hlavně přístup k ropným nalezištím. Výsledkem byl čečenský konflikt, který je podle mého názoru jen preludiem ke skutečně rozsáhlé válce, která brzy vypukne na Kavkaze. Původně prosovětsky orientované kavkazské národy ruskou agresi vnímají jako zradu a deziluzi. Proto oprášili zapomenutý islám, který se dnes stává jejich novou stmelující ideologií,“ popsal svůj pohled na příčiny čečenské války Štětina a pak promítl svůj film z obleženého Grozného, kde ruská armáda vrtulníky, bombardéry a dělostřelectvem likvidovala jednu městskou čtvrť za druhou včetně civilních obyvatel.
Mezi oběťmi bylo i mnoho Rusů, kteří se usadili v Čečensku. „Viděl jsem ruské důchodkyně jak nevěřícně hleděly na oblohu a křičely na letadla My svoji, rebjata, my Russkije,“ komentoval autentické záběry krve, mrtvol, válečných hrůz a lidského utrpení Štětina a pak plynule přešel ke svým současným snahám postavit KSČM před soud a mimo zákon.
Jak je možné, že to město podporuje? rozčiloval se Veverka
„Náchylnost Ruska k násilí se mísí s kremelskou imperiálností. Afghánistán, Maďarsko, Československo, Moldavsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Tádžikistán, Gruzie, Abcházie, Osetie, Čečensko, Náhorní Karabach – tam všude použila Moskva tanky a násilí jako prostředek pro dosažení svého cíle. Imperiální snahy Ruska nekončí u Užhorodu ale u Aše. Nevadí mi jen paradox, že propagace komunismu u nás byla postavena mimo zákon, a přesto komunisté sedí v parlamentu. Jde o to, že KSČM, která má ve svém volebním programu vystoupení z NATO a podobné cíle, je pátou kolonou Kremlu v České republice,“ představil své anitikomunistické aktivity senátor Štětina, který stejně rázně vystupuje také proti neonacismu a nacionalismu.
Kritika Štětinovy přednášky ve Flemmichově vile překvapivě nepřišla ze strany KSČM, ale nečekaně vadila zástupci krnovské ODS. Proti uspořádání senátorovy přednášky v objektu města na zasedání zastupitelstva ostře protestoval radní za ODS Jiří Veverka.
„Senátor k nám přijel na pozvání Hnutí Duha. Tato iniciativa je odpůrcem výstavby přehrady v Nových Heřmínovech, která byla schválena vládou a má ochránit Krnov. Jak je možné, že město tyto aktivity ještě podporuje poskytnutím svých prostor ve Flemmichově vile?“ rozhořčeně žádal vysvětlení Veverka.
Místostarosta Bedřich Marek, který si Štětinovu přednášku přišel poslechnout osobně, ujistil kolegu Veverku, že během této akce ve Flemmichově vile slovo přehrada nebo Heřmínovy nezaznělo ani jednou.