V této situaci si její rodná Mezina si zaslouží ohlédnutí, jakými změnami prošla. Pod vedením Stanislavy Slovákové se počet obyvatel Meziny téměř zdvojnásobil. Mezina je dnes vnímána jako „dobrá adresa“. To mluví za vše.

Můžete paní starostko na úvod čtenářům vysvětlit, proč jste dosud neměla zájem o prezentaci v médiích?
Rozumím tomu, když se některý starosta cítí dobře v roli mediální hvězdy, ale já nemám ráda se zviditelňovat. Práce, která tu po mě zůstane, je mnohem důležitější, než aby si veřejnost Mezinu spojovala s vizuální podobou starostky. Nepotřebuji mluvit, když za mě mluví Mezina. Kdysi Mezina vypadala zaostale a hovořilo se o ní tak hrozně, až mě to uráželo. Když mě poprvé oslovili, abych vstoupila do komunální politiky, tak jsem odmítla. Bylo to už dávno, měla jsem náročnou práci v bance a malé děti. Když za mnou před osmnácti let přišli znovu, tak jsem si řekla, že když se nechci dál stydět za svou obec, musím pro ni něco udělat. Tady jsem se narodila, tady žiju a tady umřu. To byl důvod, proč jsem kandidovala do zastupitelstva a proč jsem tady už páté volební období starostkou. Ten, kdo si pamatuje, jak vypadala Mezina dřív, jistě pochopí, proč jsme se rozhodli s týmem spolupracovníků ji změnit. Dnes už je Mezina úplně jiná a mě je přes sedmdesát. Dělám starostku jen proto, abych dokončila rozpracované projekty a mohla odejít s čistým stolem. Příští rok budu končit. Není důležité, aby lidé znali mě, ale aby vnímali Mezinu pozitivně.

Můžete připomenout pár věcí, které se vám povedlo v Mezině změnit k lepšímu?
Sama bych nic nedokázala zlepšit, na současné podobě Meziny má zásluhu spousta dalších lidí. Máme víceúčelové hřiště. Máme opravený a udržovaný veškerý obecní majetek. Obzvlášť mě těší, že už se v Mezině zase pohřbívá, takže nemusíme jezdit vzpomínat na zesnulé do Bruntálu. Hospodu jsme zateplili a chystáme další investice. Umíte si představit, že když jsem přišla na obecní úřad, tak se tu nesměly otevírat okna, jinak by to vypadlo? Ještě než odejdu, chtěla bych stihnout i novou střechu, ať to máme komplet. Máme všechny komunikace v Mezině opravené, včetně té dlouhé cesty, co vede až na Slezskou Hartu. Jde mimo naše občany, jezdí po ní hlavně rybáři a lidé z okolí, co přijíždí na přehradu za koupáním nebo na loď. Stát nám ji předal v hrozném stavu. Opravovali jsme ji postupně, asi na čtyřikrát.

Na čem pracujete v současnosti?
Teď jsme se pustili do vody. Máme nový zkolaudovaný vrt, protože stávající vodní zdroje už byly slabé a za sucha voda do rezervoáru nepřitékala. Nový vrt je vydatný, a brzy ho budeme napojovat na vodojem. Současný vodojem je malý, takže brzy budeme řešit také akumulaci a filtraci. Máme přislíbenou dotaci pět milionů z životního prostředí a 3,6 milionu z kraje. Celkem to bude stát kolem devíti milionů. Za měsíc začínáme. Je to hodně peněz, ale voda je nad zlato. Kdysi jsme předali vodovod do nájmu VaKu, ale teď si ho bereme zpátky. VaK chtěl, ať se na ně centrálně napojíme, ale my preferujeme vizi soběstačnosti. Vodovod řeší jen polovinu obyvatel, ostatní mají své studny.

Během vašeho působení ve funkci starostky se do Meziny přestěhovala spousta lidí. Jak se nově příchozí sžili s Mezinou?
Když jsem začínala, měla Mezina sotva 250 obyvatel. Dnes jich má přes 400. Je to hlavně díky tomu, že jsme vhodné pozemky rozparcelovali a zasíťovali, ať si noví obyvatelé mají kde postavit baráky. Detaily nebudu vyprávět, ale je to poznat, když městský člověk přijde na vesnici. Má představu, jak se má žít, a snaží se ji předat nám domorodcům. Takové projevy jsem často tlumila a potírala. Dnes už je klid, ale bývalo to dost náročné. Musela jsem řešit problémy typu sousedovi štěká pes a já si to nepřeju. Ti, co se narodili na vesnici, štěkání psů už ani nevnímají, protože tady bylo odjakživa. Já jsem se s takovými stížnostmi nepárala. Tak ty psy naučte mluvit, když vám štěkání nevyhovuje. To je jeden úsměvný příklad, ale bylo toho mnohem víc. Soused si pořídil slepice, a já si to nepřeju. Představte si, paní starostko, co když ta slepice přeskočí plot. Tak mu říkám, jednak slepice váš plot nepřeskočí, protože to máte do kopce, ale i kdyby přeskočila, tak ji prostě chytím, hodím zpátky, dám si se sousedem po štamprli a je to vyřízené. Proč to řešíte s obecním úřadem?

Je Mezina atraktivní také pro chataře a chalupáře?
V obci je velký podíl chatařů a chalupářů, ale typické pro nás je, že většina rekreačních objektů je koncentrovaná v jedné lokalitě, které se říká Mexiko, takže jsou oddělené od těch obytných. Mnozí chataři a chalupáři se rozhodnou na důchod zůstat v Mezině na stálo. Lidé tu objevili výhody příměstské obce. Dobře se tu žije, když je kolem příroda a klid, a přitom to máte čtyři kilometry do Bruntálu, když potřebujete k lékaři, nakoupit nebo za kulturou. Už jako dítě jsem běžně chodila do Bruntálu pěšky, když nic nejelo.

Mezi úspěchy, které během vašeho starostování pomohly zlepšit fungování Meziny, jste uvedla také že se zde opět pohřbívá. Kdy se zde přestalo pohřbívat?
Poslední pohřeb v Mezině si pamatuji přesně. Bylo to kolem roku 1950, když jsem chodila do školy a bylo mi asi osm. Tehdy v Mezině zemřelo malé děvčátko a všechny to zasáhlo. Proto si ten pohřeb vybavuji i po letech. Když se tu přestalo pohřbívat, na národním výboru byl jistý pán, který nechal hřbitov srovnat buldozerem. Prostě ty pomníky německých obyvatel shrnul na hromadu. Byla totalitní doba a navíc ještě byly živé vzpomínky po válce. Těžko z dnešního pohledu hodnotit tehdejší motivy, co vedlo k rozhodnutí o likvidaci hřbitova necitlivým způsobem. Nemůžu ho soudit. Ten pán nebyl špatný člověk, možná jen v mládí bez větších životních zkušeností učinil špatné rozhodnutí. Nechala jsem posbírat zbytky pomníků, a vytvořili jsme pro ně takovou ohrádku, aby to působilo jako pietní místo. Přece tu před námi žili němečtí obyvatelé, a vzpomínka na ně by měla být důstojně zachována. Dnes tady máme urnový háj a kolumbárium, ale do země se už nepohřbívá. Pohřbívání se tu rozběhlo takovým způsobem, že už jsme museli přistavovat kapacitu do budoucna. Z toho mám dobrý pocit, že pozůstalí nemusí za svými zesnulými jezdit až do Bruntálu.