Proč dnes máme samostatnou obec Rudná pod Pradědem?
Osamostatnili jsme se v roce 1990 na základě referenda. Místní demokraticky rozhodli, že pod Světlou Horou už dál pokračovat nechtějí. Fungoval zde typický vztah velký a malý, kdy ten velký má právo rozhodovat, kam investovat společné peníze. Rozešli jsme se v dobrém a od té doby si každý hospodaříme na své triko. Nemůžu mluvit za sousedy ve Světlé Hoře, ale my jsme spokojení, jak tu dnes fungujeme vedle sebe. Málo se ví, že kdysi dokonce i Podlesí chvíli patřilo pod Rudnou pod Pradědem. Rudná připadla pod Světlou Horu i s Podlesím při vzniku střediskových obcí. Podle historických záznamů Podlesí bývala samostatná obec. Dnes je to místní část Světlé Hory. 

Řada starostů si stěžuje, že populace stárne a mladí po škole zůstávají ve větších městech. Zaznamenal jste také tento trend?
Pokud se bavím se starosty okolních obcí, je to všude stejné. Odliv mladých není to, co zrovna malá obec potřebuje. Na druhou stranu k nám přichází lidé z města, kterým se líbí čistý vzduch, zeleň a les hned za barákem. Někteří si tady zvyknou, ale jiným po čase to město začne chybět. Nabaží se romantiky, a zatouží po tom, na co byli zvyklí. Začnou vymýšlet, co všechno by se mělo vybetonovat nebo řeší, proč sousedův kohout ráno kokrhá a proč v noci štěká pes. Jedna paní, která si v Rudné koupila nemovitost, se přišla se na obecní úřad zeptat, co má dělat s listím, co jí padá ze stromů na zahradě. Ti, kdo ve městě měli malou zahrádku u domu, si neví rady s obrovskou zahradou bývalého statku. Neví si rady s chlévy a stodolami, co koupili společně s chalupou. Je krásné mít majetek, ale musím se o něj umět starat. Vesnice má svá specifika. Tam nemůžu spoléhat, že listí za mě shrabou technické služby. Někteří obec tlačí do městského životního stylu, ale samozřejmě nejsou všichni stejní. Jiní okamžitě zapadli mezi místní a jsou úplně spokojení s tím, jak se tady žije. Užívají si zdejší klid a blízkost přírody.

Rudná pod Pradědem až do roku 1990 byla součástí Světlé hory. Tvoří ji místní části Stará Rudná a Nová Rudná.
Deník na návštěvě: Rudnou pod Pradědem si pletou s dalšími Rudnými

Mladí odchází do velkých měst hlavně proto, že mají problém sehnat práci. Jak je to tady s nabídkou pracovních příležitostí?
Práce přímo tady v Rudné je hůře dostupná, ale v Bruntálu je práce dost. Problém je v tom, že mladší generace jsou zaměřené na humanitní obory, takže práce v průmyslové výrobě je neuspokojuje. Jejich ideálem není každodenní dojíždění třeba do Osramu. Stává se ale stále častěji, že člověk, který se od nás v mládí odstěhoval, se po letech se vrací zpátky a chce si tu postavit domek na bydlení.

Zkomplikovaly rozvoj Rudné nějak restituce nebo církevní restituce?
Restituce se nás týkají jen okrajově. Věřili jsme, že Rudná už je vyřízená, co se týče církevních restitucí, ale když jsme potřebovali kousek pozemku kvůli čističce, tak se ukázalo, že ještě tu má nároky nějaká malá církev. Pozemkové problémy nám nastaly, když státní statek vyřizoval první vlnu restitucí. Například vydal cestu k rodinnému domku. Snažili jsme se cestu odkoupit a opravit, ale když si majitel pozemku pod cestou postaví hlavu, tak s ním nehnete. Velký problém je také v tom, že po zrušení státních statků mnoho pozemků, na kterých se nachází místní komunikace nebo dětské hřiště dál zůstává státní.

Copak se obec se státem na pozemcích nedohodnou?
Když statky zanikly, převedly se na obec bytové domy, ale obslužné pozemky jsme tehdy nezískali. Dnes je s tím spojená řada problémů. Například pozemky, po kterých vedou důležité komunikace, jsou pořád Státního pozemkového úřadu. Když potřebujeme něco opravit, nastává problém. Je to vlastně cizí majetek. Obec na takovou opravu nemůže získat dotaci a nemůže ji realizovat ani ze svých peněz. Nesmíme investovat obecní peníze do cizího majetku. Snažíme se cesty udržovat sjízdné, jinak by nás ukamenovali lidé, co se nedostanou k baráku, ale naše síly stačí jen na látání děr a zimní údržbu. Celková rekonstrukce? Nepřichází v úvahu. Nejhorší je, že nám nepatří ani nejdůležitější komunikace uprostřed obce nebo dětské hřiště, co se postavilo za minulého režimu. Máme o státní pozemky zažádané víc jak deset let, možná patnáct, ale ani se to nehne. Když se ptáte, tak mají moc jiné práce někde jinde. Až se k Rudné dostanou, tak ji vyřídí celou naráz. My ale potřebujeme konkrétní pozemek zrovna teď hned. Je kolem toho spousta papírů a vyřizování s nejistým výsledkem. Domluva je složitá, všechno je na dlouhé lokte. Náklady s tímto spojené, zaměřování, geometrické plány, jdou na vrub obce, přestože nevíme, jak naše žádost dopadne.

Hlavní předností Lomnice je okolní příroda, bohatá nabídka hřišť a ekologické projekty. Nevýhodou Lomnice je frekventovaná silnice.
Starostka Lomnice Anna Šomodíková: Snad se obchvatu dožijí aspoň naši vnuci

Čím je Rudná pod Pradědem charakteristická?
Jsme typická obec se sudetskou zástavbou roztažená podél hlavní silnice. Pro slezskou německou zástavbu jsou v tomto regionu charakteristické obrovské zahrady a velké proluky mezi domy. Na jednu stranu je to specifikum, které dělá naši obec tím čím je. Nevýhody takového uspořádání se vám ukážou, když počítáte ekonomiku vodovodu, kanalizace nebo chodníku. Při těch vzdálenostech jsou náklady obrovské. Pokud by se ale rozhodovalo, jestli sem nabouchat další domy na husto, nebo zachovat proluky, já jsem vždy pro zachování rozvolněné zástavby. Ráz obce se formoval staletí a měli bychom ho zachovat.

S Rudnou pod Pradědem sousedí Malá Morávka, jedna z nejvyhledávanějších turistických destinací v Jeseníkách. Jak je na tom Rudná s turistickým ruchem?
Nejen Malá Morávka, ale také Karlov pod Pradědem, Karlova Studánka a Ovčárna tvoří dohromady jeden provázaný turistický komplex. Většina rekreantů z Olomoucka i z Ostravska tam jezdí přes nás. Je to vlastně paradox, jak moc jsme zasaženi cestovním ruchem, přestože tady žádné vleky ani atraktivní turistické cíle nejsou. Je tu jen penzion Mariana, který asi má smůlu na provozovatele, protože vždycky chvíli funguje, a pak zase ne. Je tady pár lidí, co nabízí ubytování, ale to je takové podnikání v drobném měřítku. Turistům, kteří se ubytují u nás, většinou vyhovuje, že to mají blízko na vrcholy Jeseníků, ale vyhnou se těm příliš rušným střediskům.

O čističce a chodníku už jsme hovořili. Můžete se zmínit o dalších investicích?
Jsme úspěšní hlavně v drobných projektech. V roce 2020 jsme dokončili veřejné osvětlení přes celou vesnici i chatovou oblast Nová Rudná za 1,1 milionu. V obci, která hospodaří s rozpočtem kolem devíti milionů, je to velká zátěž, i když vás kraj podpoří dotací 200 tisíc. Svítit je základní potřeba, tak vám nezbývá, než si našetřit. Někde se dá ušetřit, ale krizová místa jako mosty a křižovatky si nasvítit prostě musíte. Tuto dotaci jsme získali vlastně náhodou ve druhém kole, když někdo před námi vypadl. Nějaké dotace jsme dostali také na malometrážní byt, který jsme bezbariérově přizpůsobili pro tělesně postižené při celkové rekonstrukci v roce 2020. Na kulturním domě jsme v roce 2017 vybudovali nový byt z nebytových prostor. Stálo to přes milion, ale šli jsme do toho opět díky dotaci. Je to problém, když jste ve většině investic závislí na dotacích. Třeba takový mostek přes potok, co byl vybudovaný za státních statků. Do země se zapustily traverzy, na to se hodil panel a hotovo. Vydrželo to dlouho, ale už se mostek začínal propadat. Úplně jednoduchý nový mostek představuje investici 550 tisíc, ale dotaci na něj nezískáte a opravit se musí. V minulém roce se se rovněž podařilo dokončit ČOV pro střed obce za cca 4 miliony. Investice byla realizovaná z prostředků obce a úvěru. Údržba obce stojí také nemalé náklady. Opět musíte mít odpovídající prostředky. Z vlastních zdrojů a úvěru obec zakoupila v roce 2019 nový traktor s čelním nakladačem za 1.1 mil. korun.

Pouť na počest svatého Valentina v Hlince.
OBRAZEM: Tradice je tradice. Takto uctili Valentina, patrona obce, ve Hlince

Trápil vás tady v podhorských polohách kůrovec?
Chytili jsme kůrovce až ve druhé vlně, když se začal stěhovat do vyšších poloh. Lesy máme v nadmořské výšce kolem 700 metrů, takže když kůrovec řádil na Albrechticku nebo na Hornobenešovsku, ještě jsme doufali, že se nám to vyhne. Do dvou let jsme tu ale měli úplně stejnou kalamitu. Začali jsme vrchol kůrovcové těžby zrovna v době, kdy cena dřeva padala k historicky nejnižší úrovni. Některé lokality se kácením úplně odlesnily. Naštěstí aspoň zmírnili vyhlášku, že do dvou let musí být holina zase osázená. Teď je na to pět let a je ve větší míře povoleno využívání k znovuzalesnění samonálety. Máme pár lokalit, kde se nám přirozená reprodukce lesa osvědčila, ale také dosazujeme sazenicemi. Je to také o tom, jak zabránit v mladém lese okusu zvěře, která se k nám stahuje hlavně na zimu. Tak extrémní škody okusem, jaké tu bývaly v minulosti, dnes už zvěř nepáchá. Je to i díky pravidelnému ošetření proti okusu. Jak dopadnou stromky, které dnes vysazujeme, to posoudí až generace po nás. Snažíme se ušetřit tím, že co nejvíc práce děláme ve vlastní režii. Na úklid klestu nebo pěstební činnost nasazujeme lidi na obecně prospěšných pracích a VPP z úřadu práce.

Jak funguje v Rudné pod Pradědem spolková činnost? Máte tu dobrovolné hasiče, fotbalisty, chovatele nebo myslivce?
Bývalý místostarosta je chovatel, takže tu na úřadě máme vystavené chovatelské trofeje a v hospodě zase mají chlapi fotbalové poháry. Spolková činnost je dnes už jen vzpomínka. Rudná byla hodně postižená tím, že od roku 1980 do roku 1990 spadala pod střediskovou obec Světlá Hora. Před tím tady byli tady chovatelé, svaz žen, hasiči i fotbal. Státní statek u nás pořádal zemědělské dny, které měly nadregionální přesah. Bývala tu výstava dobytka, tradiční ovčácké řemeslo, soutěže v dojení i v zahánění ovcí do košárů. Pak se k tomu přidaly dokonce i dostihy. Na louce stály tribuny kolem dostihové dráhy. Tohle všechno opadlo, když jsme přešli pod Světlou Horu. Všechny spolky i činnosti se přesunuly tam. Dostihový areál v podstatě rozebrali a převezli do Světlé. Je pěkné, jaké zázemí má jezdecký sport ve Světlé Hoře, ale vzniklo to za cenu, že totéž skončilo v Rudné pod Pradědem. Jakmile se něco zruší, už to neobnovíte. Hasiče tu nemáme, fotbalisty nemáme. Svaz žen ještě chvilku fungoval než aktivní dámy zestárly. Žádný významný spolek tady dnes už není. Žádní rybáři ani včelaři. Je tady honitba s návazností na farmu Jantar, takže pár aktivních myslivců tady působí, ale většinou to nejsou místní. Místní zkoušeli pár spolků založit, ale většinou měly jepičí život. Chvíli se scházeli, a pak je to přestalo bavit. Asi jim chyběl takový ten poctivý tahoun, který umí spolek stmelit svými nápady a umí přesvědčovat ostatní. Dnes už akce typu stavění májky nebo mikulášskou nadílku pořádá obec a nízkoprahové centrum, které také patří pod obec. Asi před 25 lety jsme založili tradici den obce. Tehdy se k nám vraceli i ti, co už se odstěhovali. Bylo kolem toho spousta nápadů jako třeba uspořádat zimní olympiádu v létě. Soutěžilo ve běhu na lyžích přes asfaltové hřiště, a lidi se rádi zapojili. Pak to nějak odeznělo, doba se změnila a dnes už jsou lidé pasivní. Přijdou na akci, ale už se nezapojí do soutěží. Covid dal společenskému životu také hodně zabrat. Tak snad se to zase zlepší, až bude pandemie za námi."