Nejdeme zde pamětihodnosti, davy turistů, galerie, umění, historii, chalupy v péči šikovných chalupářů, atmosféru Sudet s rozvalinami opuštěných domů, odkaz socialistického zemědělství i bytovky celkem spokojených lidí na sociálních dávkách. Už páté volební období je starostou Jiříkova Bohumil Hrnčíř.

Pět volebních období, to znamená 19 let starostování v Jiříkově. To už je důvod k bilancování. Můžete pane starosto představit svůj příběh, jak se váš osud spojil s Jiříkovem?
Já pocházím z Moravského Berouna - Ondrášova, moje manželka je Rýmařovačka. V Rýmařově tehdy bylo možné sehnat bydlení jen v paneláku, takže se mi tam nechtělo zůstat. Naše rodina měla v Jiříkově chalupu od roku 1973, takže jsme to tady znali a líbilo se nám tu. Když se nám naskytla možnost koupit v Jiříchově baráček od jednoho starého pána, tak jsme neváhali. Věděli jsme do čeho jdeme. Já jsem zde pracoval v zemědělství, v živočišné výrobě. Jako inseminátor jsem od rána do večera objížděl okolní obce. Svou původní profesi inseminační technik jsem vykonával asi do roku 1996.

Pod Jiříkov spadají také místní části Kněžpole, Křížov, Sovinec a Těchanov.
Návštěva Jiříkova na Bruntálsku. Hodně kostelů, do kterých se věřící už nevrátí

To jste nejspíš znal Jindřicha Štreita, který v osmdesátých letech jako dispečer státního statku Ryžoviště také objížděl všechny okolní obce.
Já si pana Štreita pamatuji dokonce ještě z dřívější doby jako učitele, když náš kluk nastoupil do první třídy. Znal jsem také jeho otce, který tady rovněž působil jako učitel. Jeho matku Antonii Štreitovou jsem poznal v době, když byla na úřadě předsedkyní národního výboru Jiříkov. Byla předsedkyní do roku 1981. Po ní se stal předsedou Jaromír Macharáček.

Jak se změnilo zemědělství od doby, kdy jste v něm praroval?
Zemědělství tak, jak jsme ho znali v době statků, po revoluci kompletně padlo. Dnes jsou tu dva menší zemědělci v Jiříkově a v Křížově, co mají stáda kolem osmdesáti kusů. Ještě tu má pozemky, pastviny, krávy, seníky a silážní jámu zemědělec z Huzové. Když padly statky, zmizela také zaměstnanost v zemědělství. Ti, co dnes mají farmičky, většinou na nich hospodaří s rodinou. Vezmou jednoho nebo dva zaměstnance, občas někoho na sezonní výpomoc, ale dnešní zemědělství tu rekordní nezaměstnanost v Jiříkově rozhodně nevyřeší.

Červenec 2021: Pradědova galerie u Halouzků leží v Jiříkově, kousek od hranice mezi Olomouckým a Moravskoslezským krajem.
Do Pradědovy galerie v Jiříkově míří davy. Fascinující svět stvořil rekordman

Jiříkov a obce na Osoblažsku se přetahují o prvenství v krajských i celostátních tabulkách nezaměstnanosti. Jak to vnímáte?
Nezaměstnanost není soutěž, my se o prvenství nepřetahujeme. Je to věcná statistika úřadu práce, ze které nemáme radost. Nabídka práce přímo v Jiříkově sice není, ale kdo je ochotný za prací dojíždět, si uplatnění určitě najde. Je ale otázka, jestli skromnost a spoléhání se na sociální dávky se u nás pomalu nestávají životním stylem. Nechci nikoho odsuzovat ani nikomu dělat advokáta. Každý má své důvody, proč se rozhodně dojíždět do práce nebo žít na sociálních dávkách. Doufám, že z toho Jiříkov nevyjde jako obec na sociálních dávkách. Byl bych raději, kdybychom se mohli bavit o jiných tématech. Bohužel to, že máme největší nezaměstnanost, je holý fakt. Musí se s ním poprat hlavně úřad práce, my jako obec na to nemáme téměř žádné kompetence. Můžeme leda tak zaměstnávat na veřejně prospěšné práce, jako je úklid nebo sběrný dvůr.

Přes tyto problémy se počet obyvatel Jiříkova zvyšuje. Už dosáhl přes 300. Není to dobrá zpráva?
Především je potřeba vědět, že Jiříkov má místní části Kněžpole, Křížov, Těchanov a Sovinec. Jsou od sebe dost vzdálené, a také dost odlišné. Rekreačních chalup je v našem katastru spousta, asi 120. Kněžpole nebo Sovinec jsou centra chatařství a chalupářství, takže tam většinou řeší jiné problémy než samotný Jiříkov. Dnes ve všech částech Jiříkova žije v součtu na 320 stálých obyvatel. Už se to trochu zvedlo s tím, jak se zaplnily bytovky. Ty bytovky jsou v soukromých rukou a zaplňují se spíš dalšími sociálními případy, než že by sem přišel někdo podnikavý, kdo má schopnost vytvořit pracovní místa. Obyvatel nám přibylo, ale na nabídku práce to nemá vliv. Už to bohužel nejsou ani hasiči.

Zámek v Bruntálu, červenec 2021.
Bruntál jako v pohádce. V centru města investovali miliony do zámku, je úchvatný

Hasiči často bývají důležitá součást společenského života na vesnici.
Kluci, co nám u hasičů dělali strojníky, se většinou oženili, a pak začali dojíždět za prací a neměli už čas. Nebo se odstěhovali. Noví hasiči tu zkrátka nejsou, a ani vyhlídka, že se to změní. Žádný dorost nemáme. Po stránce hasičských zásahů nás vzala po ochranná křídla Huzová. Dělá pro Jiříkov protipožární zabezpečení, přestože už Huzová patří pod Olomoucký kraj. Původně se počítalo s rýmařovskými hasiči, ale ti tam mají spoustu místních částí, velkou spádovou oblast a náročný lesní a horský terén, tak by to všechno nestíhali. Hasiči zvážili další možnosti a domluvili pro Jiříkov spolupráci s Huzovou, přestože už leží v jiném okrese i v jiném kraji.

Můžete se ohlédnout za investicemi? Co se vám v Jiříkově povedlo zlepšit?
Obzvlášť hrdý jsem na nové sídlo obecního úřadu. Je to bývalé zdravotní středisko, kam několikrát týdně jezdil praktický, ženský i dětský lékař. Doktoři k nám přestali jezdit, a budova začala chátrat. Tak jsme se pustili do rekonstrukce a modernizace dřív, než nám to spadne na hlavu. Původně byl obecní úřad vedle, kde jsme měli k dispozici jen dvě místnosti, a to bylo všechno. Při rekonstrukci jsme tu modernizovali záchody, kuchyňku, vytápění i garáž. Nové je tu vlastně úplně všechno.
Konečně už také máme opravené všechny komunikace. Loni jsme dodělali Kněžpole, parkoviště a cestu ke kulturáku. Dokončili jsme točnu a parkoviště pod kaštanama v Sovinci. Máme hotový i Křížov a Těchanov. Konečně máme v dobrém stavu veškeré místní komunikace a příjezdové cesty. Na fotbalovém hřišti jsme postavili zděný kiosek, takže také sport má nějaké zlepšení. Opravovali jme kapličku v Křížově, kuchyň v kulturáku. Prostě spousta dalších drobností.

Provoz parních vlaků byl kvůli technickým problémům přerušen, ale stejně máme důvod vyrazit na Osoblažku. V Třeměšné funguje Bistro na kolejích a jízda motorovým vlakem Českých drah je zážitek ze světa železničních veteránů.
Osoblažská úzkokolejka jak ji neznáte. Na letošní sezonu nabízí náhradní program

A na čem pracujete v současnosti?
Řešíme zdroj pitné vody, protože vydatnost starého vrtu nám za sucha hapruje. Hydrolog nám řekl, že jeden z pramenů úplně zmizel, tak jsme se rozhodli pro nový vrt. Právě ho dokončili, tak jsme zvědaví jaká bude průměrná vydatnost, až se to ustálí. Chceme vrt napojit ještě letos. Na Sovinci u pomníku už se rozpadá kamenná opěrná zeď, tak tu chceme taky spravit. Už máme formu, která by to měla do konce roku rozebrat, a celé postavit znovu. Také necháváme zpracovat projekt na velkou generální rekonstrukci rybníka v Těchanově. Zahrnuje hráz, břehy i odbahnění.