Třináct let chodí do Jezdeckého klubu Dolní mlýn v Horním Benešově, místní části Luhy Vendula Dankovičová. Koně miluje stejně jako její kamarádka Ivana Králová, ta dochází do stájí ještě o čtyři roky déle. Elévkou, ale stejně horlivou, je nadějná jezdkyně Barbora Nekorancová. „Chodím sem zhruba jeden rok, a jedu na poníku jménem Miky,“ usmívala se šikovná Bára, nyní žákyně sedmé třídy.

Vendula si vyjíždí po okolí na zvířeti jménem Jeffra a Ivana na Ludvíkovi. „Umožníme jízdu i veřejnosti. Pokud někdo už umí jezdit a chce, může si za drobný poplatek užít pohledu ze sedla. Ale skutečně to jde pouze v případě, že jde o dobrého jezdce,“ potvrdila Ivana Králová. Ve stáji je deset koní a jsou zde i hříbátka. Dochází za nimi osm členů klubu, jen jedním z nich je hoch. Děvčata absolutně převažují. Kolem koní všichni vyvíjejí spousty práce. Nehledí na svůj volný čas, svátky či Vánoce. Koně prostě potřebují stálou péči.

„Čas tu trávíme výhradně z lásky ke zvířatům. Jeffra už je prvním rokem nasazována do sportovní sezony, z toho máme radost. Druhým naším úspěšným koněm je Nostalgie, nyní je ale ustájena u pana Kincla ve Skalách,“ řekla Deníku Ivana Králová. Nejmladším jezdcem, kterému v Luhách nikdo neřekne jinak než Mongol, je tří a půlletá Simonka Blokšová. Neumí číst, psát ani počítal, ale už čile jezdí na koníčkovi. „Koníčka si i čistím. Já s ním už i skáču,“ vyprávěla Simonka a v zápětí běžela do stáje, aby mohla předvést svou novou jezdeckou helmu. Poté její kolegyně z klubu vyrazily na projížďku na okolní louky. Takovou si dívky nadělují odměnu za nikdy nekončící dřinu ve stáji.