Po válce se u nás stavěly památníky se srpy a kladivy jak na běžícím pásu. Po komunistickém převratu v únoru 1948 začala plošná likvidace památníků TGM.

Z pohledu komunistické propagandy byla Masarykova republika příliš demokratická, takže i projevy úcty k TGM byly prezentovány jako nežádoucí buržoazní přežitek. Odvážní vlastenci často schovávali obrazy a sochy TGM před nacisty i před komunisty, kteří je ničili se stejnou razancí.

KURIOZITA: VESNICKÝ HYBRIDNÍ PAMÁTNÍK

Prostí lidé v odlehlých vesnicích na Osoblažsku si požadavky různých režimů vykládali po svém. Třeba v Bučávce, kde končí silnice točnou, a bez nadsázky zde lišky dávají dobrou noc. Je zde kuriozita, díky které stojí Bučávka na výlet. Dochoval se zde hybridní památník, jaký nikde jinde neuvidíte.

Na Městském úřadě v Krnově se péčí o pietní místa zabývá už šest let odbor správy majetku města. Jeho referent Vladimír Zavřel se chce letos zaměřit i na pomník v Bučávce, protože jeho majitel je neznámý. „Připomíná hned tři významné události první a druhou světovou válku a T. G. Masaryka. Je to takový hybrid, k němuž se nikdo nehlásí," popsal Zavřel specifika tohoto památníku.

MÍSTNÍ LEGENDA: BUSTA TGM JE VE STUDNI

Bučávka měla před válkou přes 300 obyvatel. Dnes jich zde zůstalo kolem třiceti. Starousedlík, pamětník a místní patriot Miloš Marynčák bydlí hned naproti hybridnímu památníku. Začal se o něj spontánně starat a uklízet okolí. S rodinou posekali trávu, vyřezali křoviny, odnášeli kamení.

„Kdysi bylo dokola zábradlí, ale už ho asi nějací zloději dali do sběru. Když jsme se do Bučávky nastěhovali, bylo mi asi deset let. Tehdy na tom pomníku ještě byla stříbrná hlava, po které zůstaly ty otvory. Jestli to byla hlava TGM, to nevím, jako malý kluk jsem tomu nerozuměl.

Dlouho se v Bučávce říkalo, že ta busta skončila v některé ze studní, jakých tu po odsunu Němců byla spousta," zavzpomínal Miloš Marynčák. Při vzpomínkách z dětství si vybavuje první dojmy z Bučávky. Když se sem rodiče stěhovali, ještě do Bučávky nevedla ani silnice, jen cesta dlážděná placatými kameny.

JAK SE ŽIJE V BUČÁVCE

Miloš Marynčák má pět sourozenců. „Táta byl od Frýdku Místku, máma Polka. Když se rozhodli jít do pohraničí, nejdřív jsme bydleli v Heřmanovicích. Pak už jsem celý život prožil jen v Bučávce. Dřív v zemědělství bylo práce dost. Dnes už tu žádná práce není, tak všichni mladí utekli.

Ještě že tu máme aspoň chalupáře. Bez nich by bylo v Bučávce liduprázdno a až moc velký klid. Mě se tu líbí. Bučávka je nádherná," prozradil Miloš Marynčák, který celý život pracoval a nedokáže zahálet ani v důchodu.

„Pomáhám tu starším sousedům, protože bez práce bych nevydržel. Sotva vstanu, jdu nejdřív na trávu pro králíky. Nemohl bych snídat, kdybych věděl, že králíci mají hlad," uzavřel Miloš Marynčák z Bučávky.