Ani fyzička není všechno. Soutěžící musí také ovládat techniku, taktiku zásahu, dorozumívací signály i zdravovědu. Především ale každý ze soutěžících musí být zkušený plavec a veslař, aby byl svému týmu užitečný.

Studená voda nevadí, horší je vítr a vlny

Letos tradiční soutěž ve vodním záchranářství připadla na středu 14. června. Přestože záchranáři si užívali krásné červnové slunečné počasí, voda v hluboké přehradě je stále ještě studená.

Zahájení lodní sezony na Slezské Hartě bylo v Leskovci nad Moravicí spojené s  představením nových úseků budované pobřežní cyklostezky. 29. dubna 2023
Na březích Slezské Harty vzniká cyklostezka, která jednou vytvoří okruh

„Na studenou vodu jsou záchranáři dobře připravení. Daleko větším problémem je vítr, protože mnohé disciplíny vyžadují jemnou práci s člunem. Vítr zvedá vlny a navíc když se opře do lidí ve člunu, funguje to jako plachta. Naštěstí vítr je dnes celkem mírný. Soutěžící mají docela příznivé podmínky, ale v praxi samozřejmě musí ovládat správnou taktiku zásahu i za nepřízně počasí,“ konstatoval hasič Jan Maršálek z organizačního týmu, který pozval novináře na komentovanou projížďku, aby si mohli stanoviště jednotlivých disciplín prohlédnout zblízka.

Simulace: cyklista ze břehu zahlédl tonoucího

První disciplínou hned po startu bylo poskytnutí první pomoci. Následovala slalomové pádlování na raftu s pádly na čas, a záchrana tonoucího. „Simulujeme situaci, že nějaký člověk, řekněme rybář, se vydal přehradou sám ve člunu. Pak se mu udělalo špatně, spadl do vody, a nějaký cyklista, co jel náhodou kolem, si ho zdálky všimnul. Viděl, že se na hladině někdo plácá, tak přivolal pomoc. Úkolem soutěžících je správně vyhodnotit situaci. Pokud je tonoucí pří vědomí, musí zjišťovat, zda je na přehradě sám, nebo mají ještě hledat někoho dalšího,“ popsal úkoly soutěžících Jan Maršálek.

Zámek Slezské Rudoltice se po velké rekonstrukci otevřel návštěvníkům a  představil nové expozice. Květen 2023.
Plány revanšistů zhatí… Hlásá transparent z půdy zámku Slezské Rudoltice

To nejtěžší až nakonec

U kostela v Karlovci čekaly soutěžící týmy hody záchranným kruhem a pytlíkem na laně do vody na cíl. Zda záchranáři ovládají techniku jízdy v omezeném prostoru prověřilo couvání do vodní garáže. Tu fyzicky nejobtížnější disciplínu si organizátoři schovali nakonec.

Závěrečná disciplína pro vodní záchranáře znamená doplavat několik desítek metrů k raftu, a tam převzít plastové barely naplněné vodou. Ty představují bezvládného člověka, takže s nimi museli doplavat ke břehu.