Ve Vídni vystudoval medicínu a od roku 1901 měl zubní ordinaci v Šumperku, kde byl dokonce členem městské rady. Okolní hory mu učarovaly natolik, že se stal vyznavačem takzvané lilienfeldské lyžařské školy.

Ta na rozdíl od švédské školy se dvěma holemi učila lilienfeldské lyžaře používat jednu dlouhou hůl a krátké lyže s řemenovým nebo rákosovým vázáním. Holí se lyžař odrážel i udržoval rovnováhu. Když tuto techniku učil Gutwinski na Červenohorském sedle, dostal přezdívku „Rychlý Oskar", protože často sjížděl svahy, na které si nikdo jiný netroufl.

Zasadil se, aby v letech 1908 a 1909 v Jeseníkách vzniklo první tyčové zimní značení tras, a to z Ramzové přes Červenohorské sedlo na Praděd, dále přes Ovčárnu a Vysokou holi ke Skřítku a ze Starého Města na Králický Sněžník.

Jako lyžař byl jesenická jednička a jako stomatolog to dotáhl až na dvorního zubního lékaře Jeho Výsosti prince Lichtenštejna. Dokonce i první světovou válku prožil na lyžích. Jako čtyřicetiletý se dobrovolně přihlásil do armády jako lékař.

S lyžařským batalionem, který se sformoval ve Starém Městě pod Sněžníkem, se účastnil úplně prvních válečných operací na lyžích v historii, které se odehrály v zimě 1915 v Karpatech. Nakonec upadl do italského zajetí, z kterého se vrátil s transportem raněných až na Vánoce 1918.

Po válce se stal hoteliérem na Kralickém Sněžníku, kde hovořil s hosty česky i německy, obsluhoval meteorologickou stanici a zabýval se chovem bernardýnů. Jako botanik objevoval jesenickou flóru a například byl první, kdo popsal masožravou rosnatku okrouhlolistou. Pořádal o horách přednášky a své články v časopisech podepisoval pseudonymem Der Alte vom Berge (Starý brach z hory).

Když v srpnu 1932 Oskar Gutwinski na Sněžníku skonal na infarkt, kamarádi po něm pojmenovali pramen u cesty do Kladského sedla.

Následovníci Starého bracha z hory žijí v Jeseníkách dodnes. Založili si spolek Gutwinski a provozují stránky gutwinsky.cz.

Velká bojovnice Veronika Zvařičová

Biatlonistka Veronika Zvařičová.

K velkým talentům biatlonu patří Veronika Zvařičová. Narodila se v Krnově (1988), vyrůstala v Bruntále, v roce 2006 se přestěhovala s rodinou do Starého Města. Nyní žije v Jablonci nad Nisou.

„V roce 2009 jsme společně s Veronikou Vítkovou a Gabrielou Koukalovou vyhrály v kanadském Canmore juniorské mistrovství světa ve štafetovém závodě. Následovala účast na mistrovství světa v korejském Pchjongčchangu a na olympijských hrách ve Vancouveru.

V roce 2013 jsem ve Světovém poháru a na mistrovství Evropy přivezla českou ženskou štafetu na medailové příčce. V květnu téhož roku mi obrátila život naruby vážná nehoda," zavzpomínala Veronika Zvařičová.

Při tréninku na kolečkových lyžích ji srazil automobil. Komplikovaná zranění byla natolik vážná, že jí šlo o život. Ten nejtěžší boj tehdy vyhrála. Pak se pustila do boje o návrat na sportovní vrchol. Na vysněnou olympiádu v Soči v roce 2014 se už nedostala.

„I když jsem skoro celý následující rok strávila po nemocnicích, nepřipouštěla jsem si porážku. Věděla jsem, že se chci vrátit nejen k běžnému životu, ale i k vrcholovému sportu. Povedlo se. Začala jsem opět trénovat s českou reprezentací. Ruku v ruce s fyzickou formou se vrátila i psychická pohoda. Poslední dvě sezony mě ale vždycky zbrzdilo nachlazení," popsala Zvařičová.

Od jara do září 2016 s dalšími dvěma biatlonistkami bojovala o místo v reprezentaci, bohužel ale z reprezentace vypadla. Ale ani to jí nevzalo její sen o účasti na olympiádě a chuť porvat se o něj. Prostřednictvím projektu Sportstarter oslovila na konci loňského roku své fanoušky a ti ji podpořili. Sto deset jejích příznivců se ve sbírce poskládalo a pomohlo jí získat prostředky na zahraniční soustředění.

Veronika dál bojuje o svůj sen.

Olympionik Jiří Magál začínal běžkovat v Krnově

Jiří Magál s bronzovou medailí.

Olympionik Jiří Magál se rád vrací do Krnova, kde začínal se sportem. Jako odchovanec TJ Lokomotivy Krnov se vypracoval na světovou extratřídu v běhu na lyžích. Reprezentoval Českou republiku na zimních olympijských hrách v Naganu (1998), Salt Lake City (2002), Turýnu 2006 i Vancouveru 2010. Má na svém kontě i osm mistrovství světa v běhu na lyžích.

O svých zážitcích na olympiádě ve Vancouveru Jiří Magál v roce 2010 vyprávěl žákům krnovské školy v Žižkově ulici, kde jeho maminka působila jako učitelka. Dal krnovským dětem osahat bronzovou olympijskou medaili, kterou vybojoval ve Vancouveru ve štafetě 4krát 10 kilometrů spolu s Martinem Jakšem, Lukášem Bauerem a Martinem Koukalem.

„V Krnově jsem vyrůstal a navštěvoval jsem zde dvě základní školy. Tu v Kostelci, která už zanikla, a tu na Janáčkově náměstí. S lyžováním jsem začínal jako sedmiletý v oddíle Lokomotivy Krnov. Na Krnov mám ty nejhezčí vzpomínky," řekl Jiří Magál při setkání s krnovskými dětmi.

„Krnov podle mě není pro běžkaře vůbec špatným místem. Mé nejoblíbenější trasy vedly od Mohyly dozadu přes Ježník. V lyžování jsem pokračoval i na střední škole, kde jsem startoval za oddíl RD Jeseník. V roce 2003 jsem přešel k Dukle Liberec, kde se pod vedením trenéra Václava Korunky začaly dostavovat významné sportovní výsledky," doplnil Magál a prozradil, že stejně jako další krnovští běžkaři se setkával s tím, že lesníci bílou stopu odhrnuli pluhem nebo rozjezdili traktorem.

„Bral jsem to jako jednu z překážek, kterou je třeba překonat při tréninku, aby mě pak i nerozházela poškozená trať při závodech. Hůř to nesli lidé, kteří netrénovali na výkonnost, ale chtěli si jen tak pohodově zalyžovat na čerstvém sněhu," uzavřel vzpomínku na Krnov Jiří Magál.