Horské chaty a hotely v Jeseníkách mají pro své návštěvníky i desítky povolenek k vjezdu, aby se autem se zavazadly dostali až na místo, kde budou ubytováni. Jinak je tomu v zimě, kdy část návštěvníků může vyjet nejvýše na Ovčárnu a zaparkovat na vyhrazených místech pro jednotlivé hotely. Dál už musí pěšky, nebo je provozovatelé ubytovacích zařízení dovezou na místo skútrem, či jiným prostředkem.

„Provozovatelé horských hotelů a chat mají zpravidla jednu rolbu a dva sněžné skútry, další prostředky má samozřejmě Horská služba Jeseníky nebo Policie ČR. Každý prostředek musí být registrován, má zpravidla státní poznávací značku a také osvědčení o technickém stavu. Jen tři starší stroje v naší oblasti nemají SPZ, ale poznáme je,“ uvedl Michal Ulrych, který jako pracovník správy Chráněné krajinné oblasti Jeseníky zajišťuje terénní služby a stráž.

Připouští, že pro pohyb sněžné techniky v místech, kde se zrovna vyskytují lyžaři, lidé se sáňkami nebo pěší turisté, není nijak striktně vymezen. Proto se také v minulosti stávalo, že někteří provozovatelé chat pojížděli mezi Ovčárnou a Pradědem příliš rychle a děsili návštěvníky. „Jako je v teplých měsících pro vozidla omezena rychlost, neměli by ji ani v zimě na sněhu překračovat řidiči skútrů. Nikdy jsme na horách neměřili, jakou rychlostí se tu pohybují, ale je pravda, že zbytečné pojížďky a nepřiměřená rychlost otravuje a někdy také může ohrožovat jiné návštěvníky,“ připustil Ulrych.

Sněžné skútry dosahují běžně rychlosti kolem 50 km/hod, ale rychlostní stroje se bez problému řítí terénem i dvakrát rychleji. „Podle mě si podnikatelé pořizují hlavně výkonnou techniku, která tu pracuje, tahá náklady, připravuje lyžařské stopy. Existují samozřejmě různé závodní verze sněžných skútrů, ale takové tu nahoře v Jeseníkách snad ani nemáme,“ míní ochránce přírody. Současně ale připouští, že Správa CHKO Jeseníky má informace o různých nočních jízdách milovníků adrenalinu, bohužel dopadnout se je nepodařilo.

Dobrou zprávou je naopak zjištění, že při kontrolních akcích připravených společně s policisty zatím nebyl zjištěn případ, že by třeba v lokalitě Pradědu a Ovčárny jezdil někdo na jiném než registrovaném sněžném skútru. Pohyb techniky zatěžuje návštěvníky i samotnou přírodu hlukem, někdy ale bývá jako zvonkem z nebes. „Kolegyně byla vysílena, já bych si troufla vystoupat nahoru po vlastních stopách. Nemohla jsem ji tu ale nechat. Všude bylo ticho, blížil se večer a mráz sílil. Jedinou šancí bylo udělat si sněhový záhrab a zkusit přečkat… Když jsme pak v noci slyšely motor skútru, věděly jsme, že se zachráníme, že pomoc je nablízku,“ líčila vlastní příběh učitelka z Ostravy Zdena Bořutová. Na lyžařském kurzu s kolegyní sjížděly z Petrových kamenů ke Kurzovce, ale z trasy sjely a skončily hluboko ve žlebu.