Tornádo se v našich zeměpisných šířkách objevuje velmi vzácně, nelze ho předpovědět a navíc neexistuje způsob, jak před ním účinně ochránit majetek. Během pár minut překvapeným Krnovanům tornádo předvedlo svou ničivou sílu a dalo jim zakusit strach o holé životy.

Způsobilo katastrofu, která se zapíše do krnovské historie a stalo se senzací, která přilákala televizní štáby, novináře, meteorology i množství zvědavců. Jen škody v lesích se odhadují na 150 milionů korun. Vítr poničil více než třicet hektarů státních a městských lesů. Mnohamilionové škody na soukromém majetku se dál sčítají.

Tornádo ale také ukázalo lidskou solidaritu a sehranost složek, jejichž úkolem je pomáhat při katastrofách. „Tornádo ukázalo, že když je zle, dokážeme držet spolu," vystihla to starostka Krnova Alena Krušinová. (čtěte zde)

Další články o tornádu:
18. června: OBRAZEM: Stržené střechy, vyvracené stromy. Škody jdou do milionů
19. června: Experti potvrdili, že se Krnovem v úterý prohnalo tornádo
20. června: V Krnově odklízí následky tornáda. Do lesních oblastí platí zákaz vstupu

.

Příběhy lidí z Ježníku a Kostelce

Tornádo obrátilo vzhůru nohama životy mnoha lidí na Ježníku i v Kostelci. Je zázrak, že navzdory rozsáhlým škodám a neuvěřitelné síle živlu není nikdo z nich mrtvý a dokonce ani vážněji nezraněný. Ošetřeno bylo deset lidí.

Typickou obětí tornáda jsou manželé Mamulovi z Brantické ulice. Na svou vlastní střechu sotva dohlédnou, protože leží daleko od jejich domu na poli. Zato jim přímo na zahradě přistál kus cizí střechy ze statku vzdáleného půl kilometru. Hned za brankou museli překračovat vikýř, který sem dopadl, když kolem letěla střecha od sousedů. Střecha uletěla do polí.

„Je neuvěřitelné, co vítr dokáže. Odfouklo nám to například šicí stroj nebo velký těžký zahradní bazén, který jsme měli v takovém výklenku a byl ze tří stran chráněný zdí. A těch stromů, co všude kolem popadalo," krčila rameny nad tou spouští Marta Mamulová a vzpomínala, jak ještě nedávno litovali lidi, kterým zničily majetek povodně.

„Ještě jsme si říkali, jak jsme na tom dobře, že nás ty povodně letos minuly. A když nám tornádo odneslo střechu, stačilo pár minut bouřky, a zase máme dům plný vody. Až doteď jsem si myslela, že tornáda řádí na opačném konci světa, ale u nás se nic takového stát nemůže", dodala Matra Mamulová, která děkuje intuici, že si nechali dům dobře pojistit.

Skutečnou hrůzu zažila sedmašedesátiletá Miroslava Běčáková, která má panický strach i z obyčejných bouřek. Když přišlo tornádo, ukryla se ve sklepě. Že sklep je nejbezpečnější místo v celém domě dobře vědí třeba v Oklahomě, kde jsou na tornáda zvyklí. Jen přes malé okénko sledovala, co se venku děje. „Bylo to pět minut neskutečné hrůzy. Všechno létalo vzduchem. Dřevo i plechy.

Kůlnu nám to o metr posunulo. Několik vzrostlých stromů na zahradě je vyvrácených. Odneslo to střechu. Celé horní patro je vytopené," svěřila se se svým smutným příběhem novinářům.

Hasič chtěl pomáhat

Dobrovolný hasič Vlastimil Tihelka při prvních signálech nastupující silné bouřky dostal od kolegů výzvu k akci. Zrovna se oblékal do zásahového obleku, aby vyrazil pomáhat do míst, kde smršť už řádila. Plány mu zkřížila plechová střecha sousedního domu.

„Vyběhl jsem ven, že půjdu na zásah. V tom jsem uviděl, jak něco zvedlo sousedovu střechu. Chvíli jako by visela ve vzduchu, a pak ji vír roztočil a zmuchlal jako papír. Bál jsem se, že spadne na náš dům, ve kterém byla manželka," řekl Tihelka. Na ženu ještě zavolal, aby se okamžitě schovala, a pak už jen čekal, kam se plech ze střechy zřítí. Spadla přímo do jeho zahrady.

„To je nepochopitelné, jakou měl ten vír sílu. Na střeše roztočil plech i s komínem a kolem létaly pergoly a trampolíny," dodal hasič, který byl připraven pomáhal ostatním, ale nakonec sám potřeboval pomoc.

.

Řádění tornáda v Kostelci vážně poškodilo nebo úplně odneslo na čtyřicet střech. foto: Deník/Fidel Kuba

Přišli o své chajdy

Ředitel krnovské nemocnice Ladislav Václavec sice nabídl městu kromě várnic s čajem a dodávky jídla také nouzové ubytování pro nejhůře postižené, kteří přišli o střechu nad hlavou, ale nakonec to nebylo nutné. Škody je těžké srovnávat, ale asi nejhůře ze všech poškozených dopadli sourozenci Josef a Milan, kteří žili na Ježníku na louce v omšelých zahradních chatkách.

Jejich prostý skromný životní styl připomínal spíš bezdomovce než zahrádkáře, ale nikomu nevadili, a místní brali jejich táboření na louce jako kolorit Ježníku. Tornádo z nich udělalo bezdomovce skutečné. Z jejich chatek nezbylo vůbec nic, jen pár trosek rozházených v trávě. Josef a Milan našli mezi nimi dokonce hodiny, na kterých se čas zastavil přesně 17.33, tedy když na ně tornádo udeřilo plnou silou.

„Ani ti dva pánové, co jim tornádo rozmetalo chatičky na Ježníku, o náhradní ubytování nepožádali. Podle mých informací jsou už teď doma v Ostravě," uvedla starostka Alena Krušinová.

Bečku neudržel

Počty zraněných jsou tak nízké zřejmě díky tomu, že tornádu předcházel silný déšť a někde i kroupy, které lidi vyhnaly z ulic do relativního bezpečí kamenných budov. Jedním z těch, kdo přečkali řádění tornáda pod širým nebem, byl Vojtěch Rozehnal, který má na Ježníku zahrádku. Prožil nejdelších pět vteřin ve svém životě přímo na silnici v epicentru tornáda.

„Sousedi utekli před deštěm, ale já jsem se pořád snažil posbírat seno, které jsem cpal do velkého železného sudu. Když to přišlo, v sousední zahradě pár kroků ode mě padal jeden strom za druhým, bylo už na útěk pozdě. Instinktivně jsem držel tu těžkou bečku. Ani nevím jestli proto, aby neuletěla nebo abych neuletěl já. Náraz větru mi vyrval sud z ruky a odnesl na šedesát metrů.

Celé to trvalo pár vteřin. Stál jsem tam v šoku celý promočený, čučel na tu spoušť a přemýšlel, jak je možné, že mi vůbec nic není. Stromy kolem mě to lámalo jak sirky a sousedi mají ořešák až v ložnici," uvedl Rozehnal, kterému se zřejmě působením elektromagnetických jevů a blesků, které provází tornáda, pokazil mobil.

Teprve až letecké snímky ukázaly pás vyvrácených stromů, který za sebou zanechalo tornádo na své cestě z Ježníku do Kostelce.

Vodička zapsal zkušenost hned ráno po katastrofě

Bývalý tajemník krnovské radnice Jiří Vodička má dům v Kostelci, kde tornádo působilo nejhorší škody. Aby nemusel své zážitky přátelům a novinářům vyprávět stále dokola, a také aby si srovnal myšlenky a zaznamenal autentickou atmosféru, hned ráno po neštěstí usedl ke klávesnici.

„Nevzbudil jsem se ze strašného snu, nýbrž do kruté reality prostředí, kterým se včera prohnalo ničivé tornádo. Teprve nyní, co jsem se vymanil z hrozného šoku, jsem si uvědomil, že jsem se probudil do jiného a vlastně neznámého světa. Všechno vypadá jinak, a zatím se ani nedokážu vyrovnat s tím, že to co mě obklopovalo každý den v posledních patnácti letech, už nikdy neuvidím.

Na to, aby se zahojily všechny rány a zacelily jizvy mého světa, už mi nezbývá čas," napsal Jiří Vodička jen pár hodin po katastrofě, která jemu i jeho sousedům převrátila poklidný život vzhůru nohama. Mnohým se vracely pocity z roku 1997, když se Kostelcem prohnala povodeň, a pak mezi hromadami trosek si začali uvědomovat krutou realitu.

Odpočíval v altánu

Jiřímu Vodičkovi se vracely vzpomínky na chvíle před příchodem tornáda, když dokosil zahradu, posadil se do altánku a kochal se pohledem na krásu stromů a keřů. Obloha se ale zatáhla a začalo se podivně blýskat.

„Blesky jakoby zůstávaly jen uvnitř té tmy. Nad blízkým kopcem, vzdáleným snad půl kilometru, najednou, a z ničeho nic, spadla voda. To snad ani deštěm nazvat nejde. Hleděl jsem na to zcela fascinován, když dopadly první kapky i na střechu altánku. A pak už to byl jeden obrovský šok. Uviděl jsem, jak z té masy vody vylétávají celé vzrostlé lesní stromy a zase v ní mizí zpátky," zaznamenal Vodička fascinující podívanou, ze které šla hrůza.

.

Nový Renault Jiřího Vodičky tornádo nadzvedlo, protože trosky leží i pod koly. Auto je na odpis. Tornádo strhlo i kus betonového plotu a zahrada vypadá jak po výbuchu bomby. Narozdíl od většiny sousedních domů ten Vodičkův vůbec není poškozený. I to jsou specifika tornáda. foto: Igor Kozelek

Nedokázal se pohnout

Jiří Vodička dál seděl v altánu, s vytřeštěnýma očima zíral na blížící se tornádo, ale nedokázal se ani pohnout. „Blížilo se to, ale nijak rychle, ke mně. Pak ta hrůza zasáhla stromy kolem řeky. Doslova ve vteřině z nich zbyly jen pahýly bez větví. Velké větve létaly vzduchem nad okolními domy. Až později jsem viděl, že do nich také narážely a ničily je.

Uviděl jsem, jak to něco, připomínající vodní stěnu, zasáhlo sousedův dům. Bylo to, jakoby jeho dům zasáhl dělostřelecký granát. Střecha se doslova rozprskla, trámy a desky vyletěly někam nahoru, a pak mi všechno zmizelo, teď už v šedé tmě," zaznamenal Vodička vteřiny, které se zapsaly do historie Krnova.

Uprostřed tornáda

Pak najednou ve zlomku vteřiny altánek zmizel. „Zatím ani nevím, kam odletělo to, co z něho zbylo. Teprve teď jsem se vzpamatoval. Určitě k tomu přispěla i voda, která byla najednou všude kolem mě. Nepadala ale tak, jak jsme zvyklí u deště. Řekl bych, že tekla vodorovně a nesla s sebou nejrůznější předměty. Nevšímal jsem si toho, co to bylo, a rozběhl jsem se k našemu domu. Nechápu, že mě na těch asi šedesáti metrech, kromě ledových krup velikosti třešní, nic jiného nezasáhlo" popsal Vodička chvíli, kdy mu šlo o holý život.

Až potom, co tornádo přešlo, na pokoseném trávníku uviděl mezi troskami těžké trámy ze střech. „Když už jsem vbíhal do domu, uvědomil jsem si, že se něco hodně velkého snáší k zemi. Podíval jsem se tím směrem a viděl, jak se k zemi kácí náš velikánský ořech. V té vřavě mi přišlo, že umírá úplně tiše. Neslyšel jsem žádné praskání větví," byl poslední zážitek z epicentra tornáda.

Apokalypsa

Když to běsnění ustalo, vyběhl Jiří Vodička před dům a nahlédl do tváře apokalypsy. Okolní domy byly bez střech a Vodičkův úplně nový Renault byl doslova zasypán trámy a deskami, zdemolovaný a s vybitými skly.

„Myslím, že ho tornádo nějak nadzvedlo, protože pod koly byly tašky z okolních střech. Popojet to auto nemohlo. Bylo totiž zabrzděné ruční brzdou. A pak to začalo. Všude ječely sirény zásahových aut, sjížděla se policejní a požární auta, ale také sanitky. Ještě bylo světlo, takže to zatím nepůsobilo tak hrozivě jako později v noci.

Všechna ta auta pak blikala, desítky a později stovky policistů a hasičů snad z celého kraje zcela uzavřely celou zasaženou oblast a policisté ji obehnali policejními páskami s popisem vstup zakázán. Ještě i v tuto chvíli nepřetržitě chodí po ulicích a dohlížejí na to, aby se nic neztrácelo a nechodily sem davy čumilů. I tak blesky fotoaparátů celou noc doplňovaly majáky zásahových vozů," popsal Vodička noc a první ráno po tragédii.

Dům stojí, zahrada na maděru

Když Jiří Vodička procházel zahradou, uvědomil si, že chobot tornáda prošel deset až patnáct metrů kolem jejich domu, ale jako zázrakem se samotného domu vůbec nedotkl.

„Na rozdíl od sousedních domů není ten náš poškozen vůbec. Šířku pásu, ve kterém tornádo zničilo všechno, bych odhadl na padesát metrů. Pás prošel celou zahradou. Některé stromy zmizely úplně, jiné jsou ulomené hned u země. Na maděru je dokonce i část betonového plotu. Jsem ale moc rád, že kromě psychické újmy jsme všichni v pořádku," zakončil Vodička své zápisky s poznámkou, že právě teď je v Kostelci krásně modrá obloha.