Skautský tábor tvoří dvě desítky dřevěných chatek s plachtou místo střechy. Provizorní kuchyni dominuje pec, kterou si sami postavili z vepřovic. Co by kamenem dohodil je přehrada Slezská Harta, kde se skauti koupou a jezdí na kánoích.

DĚTI NIKDO NEOBSKAKUJE

Na děti dohlíží sedm vedoucích a zdravotník. „Táboříme tady už sedmnáct let. Když jsme si to tady vyčíhli, byla to klidná oblast. V posledních letech ale začalo jezdit hodně rybářů. Jak naše děcka naběhla do vody, všechny ryby jim vyplašila,“ řekl se smíchem Jiří Dvořák, vedoucí skautského střediska Ladislava Ruska.

Kvůli vedru museli skauti svůj program přesunout do lesa, aby je stín stromů chránil před odpoledním žárem.

„Víc času teď trávíme i u vody. Vedro ale není zásadní problém, horší by bylo, kdyby týden pršelo,“ dodal Dvořák, podle kterého se zde děti kromě zábavy i ledacos naučí.

To je jeden z hlavních rozdílů mezi skautskými a komerčními tábory. „Děti se musejí na všem podílet, nikdo je tu neobskakuje. Učíme je věci typické pro skauty, jako je vázání uzlů, práce s nářadím nebo zdravověda. Musejí také hlídat tábor, nosit dříví z lesa a pomáhat s vařením i s úklidem,“ dodal Jiří Dvořák.

K opravdu adrenalinovým zážitkům patří noční výsadek. „Čtyři odvážlivci dostali baterku, jídlo a pití, a jelo se. Na nich už bylo se zorientovat a nějak se do rána dostat do tábora. Jedna dvojice to zvládla, druhá se ztratila, tak jsme ji v šest ráno jeli vyzvednout,“ řekl zástupce vedoucího oddílu z Velkého Týnce-Čechovic Jan Pečínka.

Blonďák Honza se skautskou přezdívkou Perníček se podělil o své zážitky: „Vedoucí nám zavázali oči a odvezli nás pryč. Vysadili nás někde na rozcestí a řek-li, ať se dostaneme do tábora, který byl vzdálený asi dvacet kilometrů. Naštěstí jsme si vybrali správnou cestu, po které jsme se dostali do vesnice. Tam jsme sehnali mapu a určili si, kudy půjdeme. Prochodili jsme celou noc, nakonec jsme se ale do tábora dostali,“ popisuje noční výsadek Perníček, podle kterého podobné zkušenosti člověka naučí, jak si zachovat chladnou hlavu a poradit si v extrémní situaci.

HLAD, SAMOTA A MLČENÍ

Starší skauti můžou zkusit získat tři orlí pera. Vydržet celý den mlčet, den držet hladovku a prožít den osamoceně v lese. „Právě jsem dvě skautky vyvezl do okolí. Postavily si přístřešek, píšou si poznámky, co v lese viděly, a musejí vydržet. Vzaly si s sebou i čtení. Jedna Deník Otty Wolfa a druhá Deník Anny Frankové,“ dodal Pečínka s tím, že mladší dělají bobříka mlčení, na kterého stačí mlčet dvanáct hodin. Přestože někomu takové podmínky a hry mohou připadat tvrdé, zájem převyšuje kapacity skautského oddílu. „Jsme omezeni v tom, jestli dokážeme pokrýt nové skauty těmi zkušenějšími, kteří by je vedli a byli za ně zodpovědní,“ uzavřel Jiří Dvořák.

TOMÁŠ SIŘINEK