Čtvrté setkání klientů domova s členy žákovského parlamentu ZŠ Janáčkovo náměstí v Krnově se vydařilo. Členové smíšených družstev, které tvořily vždy dvě děti a dva senioři, si zahráli petanque, kuželky, házeli míčkem, zkusili paměťovou rozcvičku.

„Je to super, baví mě to, mám tady v domově svou babičku, ale je hodně nemocná a leží. Chodíme ji často navštěvovat," říká Elisabeth Biskupová, jedna z žaček. Šesťák František Šuly je v týmu s dvaadevatesátiletou Marií Hamplovou. Po chvíli objevili, co mají společného. Když se paní Marie ptám, co jí pomohlo k tomu, že jí hlava dobře slouží i v tak vysokém věku, odpovídá, že jí pomáhá Bůh. „Jsem věřící," říká. „Já také," přidává se František.

V žákovském parlamentu je proto, že si to přál tatínek. „Chtěl, abych se naučil prosadit. V parlamentu mě to baví, hlavně spolupráce s ostatními, mám tady kamarády," vysvětluje. To se líbí i jeho „parťačce" Marii. „Já se hlavně s nikým nehádám, však mi taky všichni říkají, že jsem zlaté děvče," doplňuje rozhovor.

Akce se účastní 20 žáků z šesté až deváté třídy. „Je to přínosné pro obě strany. Pro seniory je to zpestření dne a děti odtud odcházejí nabité energií a dobrým pocitem. Dnes soutěžíme, děti seniory doprovází, sbírají body, ale o vítězství samozřejmě nejde. Jde o to si užít společné dopoledne," vysvětluje zástupkyně ředitele ZŠ Janáčkovo náměstí Hana Wiedemanová.

Ve stínu je připraveno ovoce a pití na osvěžení. „Pojď si sednout sem, držím ti místo," volá jedna z přítomných na kamarádku. Mohla by to volat kterákoli z přítomných, „děvčata" jsou v tomhle stejná v jakémkoli věku. Jen po té osmdesátce je třeba přece jen zavolat třikrát, než kamarádka uslyší a přijde.

Gabriela Mathiasová