Sekáčské umění se už nepředává z pokolení na pokolení. Naklepávání kosy většina z nás viděla jen v divadle Járy Cimrmana. Přitom kosení nabízí zdravý pohyb na čerstvém vzduchu, zlepšení kondice a navíc je daleko ohleduplnější k drobným živočichům.

Jen několikrát do roka se najde příležitost, jak oživit tradice z dávných dob, kdy kosa byla nepostradatelný nástroj. V Jeseníkách se o víkendu konalo Fajne léto v Karlovicích v Kosárně a také Folklorní kosení luk v horském údolí v osadě Chebzí u Písečné. V Karlovicích vzpomínali, jak se sem přistěhoval mistr kosař Jan Michal Hartel a začal s výrobou kos a různého zemědělského i lesnického nářadí. Právě díky jeho profesi kosaře se areálu, který je dnes národní kulturní památka, začalo říkat „Kosárna“.

Ve stejný den bylo slyšet svištění kos a zvuk brousků osadě Chebzí u Písečné na Jesenicku. Konal se zde třináctý ročník folklorního kosení. V osadě se sešly desítky dobrovolníků oblečených vesměs v lidových krojích a dobových oděvech, protože kosení je pro ně také kulturní a společenský zážitek. Jejich úkolem bylo ručně pokosit zdejší orchidejové louky. Na necelých třech hektarech zde roste řada krásných a vzácných rostlin, například prstnatec bezový, vstavač mužský, pětiprstka žežulník nebo lilie cibulkonosná. Jedná se také o jedinou lokalitu v Chráněné krajinné oblasti Jeseníky se životaschopnou populací saranče vrzavé. Právě šetrné ruční kosení přispívá k zachování druhové pestrosti zdejších luk.

Louky na Chebzí pětačtyřicet let kosil místní obyvatel Jaroslav Běčák. Když před několika lety zemřel, převzalo po něm štafetu ekologické Hnutí Brontosaurus. Sekáči s kosami a hraběnky s hráběmi se na louce scházeli už od šesté hodiny ráno. Součástí akce byla polední bohoslužba jako za starých časů.