Poválečných dosídlenců dožilo letošního roku již pouze několik, ale jejich potomci společně s dalšími obyvateli zvelebují vesnici stále. Dodnes žijí paní Kačurová, Jurcová nebo Osvaldová, kolem patnácti zůstává těch, kteří přišli do obce jako děti.

„Potom už jsme tu my, potomci Rusínů, kteří jsme se již narodili zde," řekla místostarostka obce Helena Nepožitková. Obec chystá na 8. listopadu velkou slávu: setkání rodáků i odrodilců, kteří kdy měli s Miloticemi nad Opavou a místní částí Jelení co společného.

„Psal se 4. listopad 1945, když se sem přestěhovali naši předkové. Pozveme ty, kteří se odstěhovali zpět na Slovensko, i ty, kteří žijí 
v Krnově, Bruntále, Ostravě nebo jinde na Moravě," uvedla Helena Nepožitková.

Setkání má zahájit mše svatá 
v kostele, slavnostní setkání by se mělo konat v kulturním domě a jeho součástí budou hudební a taneční vystoupení. Chybět by neměly historické fotografie, i ty, které přivezou rodáci odjinud.

„Večer bychom rádi oslavy ukončili taneční zábavou s hudbou. Druhý den se opět setkáme, společně chceme navštívit bývalé školy v Miloticích i v Jelení," plánovala místostarostka Nepožitková.

Obec Milotice nad Opavou vedou potomci Rusínů

.Vedení obce Milotice nad Opavou je velice úzce spjato s poválečnými dosídlenci. Starosta Jan Palupčík i místostarostka Helena Nepožitková jsou přímými potomky poválečných přistěhovalců 
z východu Slovenska.

„Narodil jsem se jako potomek Rusínů již tu v obci v roce 1957. Do mého nástupu do první třídy jsme doma používali mateřskou řeč, česky jsem se naučil až v milotické základní škole," vzpomínal Jan Palupčík.

Naučit se česky musely všechny děti, které s sebou do bruntálského okresu Rusíni přivezli.

„Já si přesně pamatuji, že pro nás děti to nebyl žádný problém. Narodili jsme se již zde, takže se cítíme jako starousedlíci. Když jedeme na východ Slovenska, mám takový pocit, že se vracíme k našim předkům, ale ten domov prostě máme tady," pokračoval starosta Palupčík. Podobně je na tom i místostarostka a další obyvatelé obce.

„Též jsem se zde již narodila. Jak říká pan starosta: na východním Slovensku stále cítíme, že tam někde máme kořeny, že tam žili naši předkové. Bereme proto tamní oblast jako druhý domov. A je zajímavé, že i ty, kteří se posléze po dosídlení Milotic a Jelení odstěhovali zpátky, pořád k našemu kraji váže pouto.

Že tu byli a strávili nějakou životní etapu, že tu zůstali jejich sousedé a přátelé," doplnila milotická místostarostka.