Expozice na bývalé faře v Úvalně představuje na pět set panenek, ale také dobové kočárky nebo pokojíčky a kuchyňky pro panenky. Ať už jsou to porcelánové panenky z první republiky nebo ty plastové z dob nedávných, dokážou na okamžik vrátit atmosféru bezstarostného dětství.

Pro znalce starožitností jsou zde skvosty staré přes osmdesát let nebo panenky plněné senem. Nejstarší panenka je vlastně už stoletá babička. Každá má svůj osud, svůj příběh. Najdou se zde i panenky, které těšily děti v Itálii, Bulharsku, Německu nebo Austrálii.

„Sbírám panenky všeho druhu. Sháním je výměnou mezi sběrateli, návštěvami na burzách i od známých. Mám tady i opravdové skvosty jako soubor čtyř panenek s porcelánovými hlavičkami od německé sběratelky. Velmi cenné jsou i panenky značky Želva z roku 1945. Mojí nejmilejší panenkou je ale ta, co jsem dostala od maminky," prozradila Miroslava Vroblová.

Chybí prostor

Exponáty vystavené na faře zdaleka nejsou vším, co obsahuje sbírka paní Vroblové. Ještě další tři stovky panenek má doma. Ne, že by se s nimi nechtěla pochlubit, ale do omezených prostor úvalenského minimuzea se už zkrátka nevejdou.

Další místnosti totiž zabírají expozice věnované retro nábytku, bytovým doplňkům a vybavení domácností, které ilustrují každodenní život v padesátých až osmdesátých letech. Dobové nádobí, rádia nebo gramofony pochází od místních občanů, kteří si pro udržení kolektivní paměti společně vybavili retromuzeum.

Mohou zde nejmladší generaci názorně ukázat náš životní styl před desítkami let.

„Vzhledem k tomu, že zde mohu vystavit jen část svých panenek, sháním do budoucna něco většího. Zatím se musím spokojit s prostorem, který zde mám k dispozici," dodala Miroslava Vroblová, pro kterou jsou panenky celoživotní vášní.

Zájemci o prohlídku panenek si mohou domluvit návštěvu na čísle 724 500 403. Vstupné do muzea panenek je dobrovolné.

Ladislav Martikán