„Řada sportů se odvíjí tak, že sednou do autobusu, odehrají jeden nebo dva zápasy, a jede se domů. U šachových turnajů, které trvají třeba šest nebo osm dní, si musí každý šachista zaplatit kromě startovného taky nocleh, stravu a dopravu,“ vysvětlil šachový trenér a funkcionář Karel Handlíř s tím, že například Mistrovství Moravy a Slezska, které proběhlo poslední říjnový týden, vyšlo Šachový oddíl Krnov na 135 tisíc korun.

Náklady na extraligovou soutěž

„Náklady na extraligovou soutěž, do které jsme se probojovali, odhadujeme na 120 tisíc korun za sezónu. Pokud jdou naše výkony nad hranici kraje, myslím tím postupy na Mistrovství ČR, a to jak v družstvech, tak jednotlivcích, bude finanční náročnost soutěží vysoká. Tyto akce probíhají třeba v Plzni, Špindlerově Mlýně nebo v Pelhřimově. Občas dostanu otázku, kolik je náš roční obrat. Za rok 2021 se pohyboval těsně nad jedním milionem korun,“ uvedl Handlíř s tím, že financování podporují kromě členských příspěvků šachistů také granty města, kraje, Šachového svazu ČR i MSK a sponzorské dary. Krnovští šachisté věří, že jejich nadprůměrné výkony mohou oslovit další sponzory.

Na Mistrovství Moravy a Slezska, které proběhlo v Loučné nad Desnou, se našemu mládežnickému oddílu mimořádně dařilo. Účast na Mistrovství ČR si vybojovalo pět hráčů Šachového oddílu Krnov. „Na bedně skončili oba Matějové, Mydlář i Jaššo, další postupová místa patřila Adamu Pelcovi, Tadeáši Střížovi a Aleně Kadlecové. Můžeme přijet kamkoliv, třeba do Prahy, a pro všechny už jsou dnes Šachy Krnov známý pojem spojený s obrovským renomé. Jsme považováni za favority a hlavní konkurenty. Občas se samozřejmě taky něco nepovede, ale tak už to ve sportu chodí,“ doplnil Handlíř.

Náklady představuje také klubovna krnovských šachistů, která funguje na Soukenické ulici, a také Krajské tréninkové centrum mládeže KTCM, které musí splňovat určité parametry, aby jeho statut byl uznán. „Musí tam být minimálně trenér druhé třídy. My máme dva, krnovského Víťu Daříčka a opavského Karla Záleského. Dříve jsme ještě měli záštitu krnovského rodáka GM Roberta Cveka, ale ten už je dnes profi trenér, takže je pro nás už cenově nedostupný,“ uzavřel Handlíř.

Ostatní se mohou od Krnova učit

Předseda Krajského šachového svazu Jiří Novák přijel do Krnova na šachový turnaj s dětmi z Orlové. „Na cestu do Krnova potřebujeme čtyři auta, zaplatit benzín a trenéry, kteří se dětem budou věnovat. Podobné turnaje jsou minimálně dva měsíčně, takže to nemohou dělat úplně zadarmo. Věnují tomu samozřejmě spoustu volného času, protože je to baví, ale bez financí to nejde,“ řekl Jiří Novák a zavzpomínal, že byl před lety u toho a snažil se pomáhat, když Karel Handlíř založil na Krnovsku novou mládežnickou šachovou tradici.

„Dnes se ostatní mají co od Krnova co učit. Město Krnov a sponzoři šachy podporují, a šachový oddíl vzkvétá. A půjde nahoru. Loni se jim podařilo vyhrát první ligu mládeže a postoupit do extraligy. Udržet družstvo v extralize není jednoduché. Potřebujete čas, peníze a hráče, kteří postupují výš ze široké základny. Krnov to má takto připravené a pracuje na tom. Díky individuálním trenérům se výsledky dostavují, a budou ještě lepší,“ doplnil Novák, který předpovídá oddílu Šachy Krnov úspěchy na nejvyšší úrovni.

„Bude se dostávat na mistrovství Evropy i na mistrovství světa. Vznikla tady mládežnická základna, kterou může Krnovu závidět celá republika. Základna je podporovaná městem i občany, kteří zde žijí. Málokterý oddíl má takové zázemí jak Krnov,“ uzavřel Předseda Krajského šachového svazu Jiří Novák.

Krnov má statut Krajské tréninkové centrum mládeže

Původně se dlouhá léta sportovní šachy hrály pod TJ Lokomotivou Krnov. Celkem nedávno vznikl samostatný oddíl Šachy Krnov, který už před šesti lety získal statut Krajského tréninkového centra mládeže KTCM. Obvykle v každém kraji funguje jen jedno takové metodické středisko mládeže. V Moravskoslezském kraji je zájem o šachy mezi dětmi a mládeží tak silný, že KTCM tu je dokonce pět. Krnovský šachový oddíl má k dispozici mnoho aktivních hráčů i metodické vedení na takové úrovni, že také dosáhlo na vlastní místní KTCM.

Hraje Bruntál, Vrbno, Rýmařov i Město Albrechtice

Povinností KTCM je například zapojení stanoveného počtu hráčů do krajských a vyšších soutěží. Hlavním úkolem KTCM je poskytovat metodickou podporu ostatním šachovým oddílům.

„Krnovský mládežnický oddíl je sice největší, ale dobré šachy se hrají také ve Vrbně pod Pradědem, Bruntálu, Rýmařově a ve Městě Albrechticích. Mimo Krnov máme vlastní tréninkové buňky v Úvalně, Lichnově, v Zátoru, Branticích a na dalších místech naší spádové oblasti. Krnov jako spádová obec nerozlišuje, které dítě je přímo z Krnova a které třeba z Úvalna. Na menších městech je daleko těžší získat peníze na šachy, aby mohli hrát na solidní úrovni,“ vysvětlil šachový trenér Karel Handlíř s tím, že mnozí z těch, kteří před jedenácti lety začínali hrát šachy v Krnově, se teď sami stávají trenéry.

„Třeba před rokem náš hráč získal titul mistra republiky, ale podobných významných úspěchů je hodně. Chceme vyzdvihovat naše úspěchy, ale tak, aby se nezapomínalo ani na spoustu dětí, které se snaží ze všech sil, jen jim to zatím výsledkově nevychází anebo vůbec nemají soutěžní ambice. Cílená a individuální motivace mladých šachistů je důležitá,“ vysvětluje Pavel Čech, který má v krnovském KTCM na starosti mládež.

„Město Krnov nás podporuje, jak to jen jde a my jsme za to neskutečně vděční. Kolegové na šachovém svazu i všude po republice nám tuto podporu závidí. Např. Šachový turnaj rodinných dvojic, který každoročně organizujeme pod širým nebem na Hlavním náměstí, je naším pravidelným veřejným poděkováním Krnovu a zároveň způsobem, jak chceme být veřejnosti na očích a ukázat, že se jedná o atraktivní sport pro každého,“ doplnil Karel Handlíř.

Každý najde soupeře na své úrovni

Zkušený trenér většinou brzy odhadne, kteří z hráčů mají talent, a kteří se musí smířit s faktem, že nikdy nebudou šachoví velmistři. Proč by ale každý nemohl hrát se soupeři na své úrovni? Důležité je, ať je hra baví. Široká členská základna je základem každého sportu. Někdo ale nad šachy ohrne nos: vždyť jsou to jen deskové hry, a ne opravdový sport.

„Hru od sportu odlišuje především to, na jaké úrovni to děláte, s jakou organizací, metodikou a intenzitou se tomu věnujete, jak hráče vedete a do jakých soutěžních aktivit se zapojujete. Čutání ve školní družině je taky spíše pohybovou zábavou než organizovaným sportem. Úkolem trenérů je rozpoznat, kteří hráči se šachu chtějí věnovat soutěžně naplno a kteří nás vyhledali z jiných důvodů a podle toho směřovat svou podporu. Každý se s námi v rámci svých možností může někam posunout, i kdyby jen získal novou dovednost nebo si u nás našel šachové kamarády. Proto také o prázdninách pořádáme dvě soustředění, kde se talent, ale i jiné šachové přednosti zaručeně projeví,“ vysvětlují šachoví trenéři Čech a Handlíř jednu z funkcí KTCM.

Díky němu se Krnov na šachové scéně prosadil takovým způsobem, že už pomalu nemá kam výš postupovat. V každém sportu a na každé úrovni ale jednou výkonnost musí narazit na své limity. „Někdy mají větší ambice spíš rodiče, než děti a to může být velký problém. Naším úkolem je nastavit jim reálné cíle, které dokážou splnit. Motivujeme je, aby se rozhodovali sami za sebe a přijali svou vlastní vizi, kam chtějí stoupat. Musí vědět, že oťukávaná začátečníků je jen výzva, aby uvěřili svým schopnostem a nabrali sebedůvěru. Musí vědět, že stačí vytrvat a hlavně na sobě pracovat a brzy budou tam, kde dnes hrají jejich starší kamarádi,“ popsali roli trenérů Čech a Handlíř.

Šachy kombinují s fotbalem, tenisem i hokejem

Panuje představa, že šachy jsou sport hlavně pro ty, kteří nemají talent na nic jiného, nebo mají handycap, který jim neumožňuje zapojení do pohybových sportů. Samozřejmě skvělí šachisté mohou být i vozíčkáři nebo méně pohybově nadaní, ale existuje řada šachistů, kteří vynikají také v dalších sportech.

„Máme v šachovém týmu řadu dětí, které současně vynikají ve florbale, fotbale, tenise nebo hokeji. Vzhledem k tomu, že hrajeme extraligu, nejvyšší soutěž v republice, v šachu se kolikrát mohou vyšvihnout výš než třeba ve fotbale. Jedná se o dorosteneckou extraligu, kde jsou nejstarší sedmnáctiletí neboli ročníky 2005. Soutěže jsou vymyšlené tak, aby v týmu nebyli jen ti nejstarší. Šachový svaz pro ligu stanovil pravidla, aby se společně připravovali mladší se staršími,“ vysvětluje Karel Handlíř, který se svými svěřenci před dvanácti lety začal psát novodobou historii Šachového oddílu Krnov.

Začalo to náborem dětí na hřišti

„Když jsme s oddílem začínali, dělal Karel Handlíř nábor dětí na hřišti u školy na Janáčkově náměstí. Dětem, které si čutaly do balonu, nabídl šachovnice se suverenitou sobě vlastní. Dalším původním zdrojem talentů byly matematické třídy a kroužky. S těmi jsme hned začali jezdit na šachové turnaje do Polska. Žádné hraní si v účebnách, ale rovnou zocelení na turnajích, a to byla fakt jízda. Na kraji v té době ještě nikdo Krnov neznal. Zaznamenali nás, až když jsme na první krajský turnaj přivezli deset dětí a odvezli si tři medaile,“ zavzpomínal na začátky Pavel Čech, který má v oddílu Šachy Krnov na starosti kromě mládeže také finance, komunikaci a propagaci.

„Karel Handlíř kromě práce s mládeží umí také takovou tu bafuňářskou práci jak na šachovém svazu, tak i s ostatními oddíly v rámci ČR. Téměř vždy dosáhne svých, pro mnohé, nesplnitelných cílů,“ představil Čech kolegu Handlíře.

Emoce nad šachovnicí, občas i slzy

Fotbalové nebo hokejové zápasy často provází emoce. Patří ale emoce také k šachovnicím?“ „Patří a hodně“, odpovídá bez zaváhání Pavel Čech.

„Zejména ve školkovém věku i na prvním stupni základní školy jsme ještě všichni dětsky citliví. Mladší hráči běžně brečí, když se jim na šachovnici něco nepovede. Obvykle vyvolá lítost chyba, kterou si okamžitě uvědomí, ale podle pravidel už figurku nelze vrátit. Je náročné se vyrovnat s vlastní chybou, když už to měl skoro vyhrané. To, co se v kolektivním sportu rozprostře mezi celý tým, si v individuálním šachu musí každý prožít sám. Učíme naše svěřence také respektu k soupeři, aby dokázali uznat svou porážku a podat ruku vítězi. Sdílíme s nimi jejich úspěchy a prožíváme neúspěchy, abychom je pochválili, nebo jim utřeli slzičky a pomohli jim na každé situaci vidět i to dobré. Své emoce totiž dítě začíná lépe zvládat až tehdy, když pochopí, že si to prohrálo samo a uvědomí si, že příště stejně jednoduše vyhraje, protože udělá chybu zase ten na opačné straně šachovnice,“ vysvětlil Pavel Čech, jak to mají šachisté s emocemi a jak je důležité sportovně uznat porážku.

ROZHOVOR K TÉMATU

close Pavel Čech a Karel Handlíř jsou funkcionáři a trenéři oddílu Šachy Krnov. Zeptali jsme se jich proč je šachový sport na Krnovsku tak populární. info Zdroj: Deník/František Kuba zoom_in Pavel Čech a Karel Handlíř jsou funkcionáři a trenéři oddílu Šachy Krnov. Zeptali jsme se jich proč je šachový sport na Krnovsku tak populární.

„V metropolích nás podcenili jako zapadlou periferii, a pak od nás dostali výprask,“ říkají trenéři a funkcionáři oddílu Šachy Krnov Pavel Čech a Karel Handlíř

Mistrovství České republiky v šachu v kategorii do 8 let bychom v Krnově chtěli zrealizovat v květnu 2023. Šachy nejsou sport, kterému fandí tribuny plné fanoušků, vlastně je to i nežádoucí. Přesto jsou obyvatelé Krnovska hrdí na to, že se naši mladí šachisté řadí k nejlepším v republice.

Pro Krnovsko se šachy stávají pojmem. Zdejší šachový oddíl má 170 členů - z toho 150 dětí a mládežníků. V takovém počtu se hráči často ani navzájem neznají, takže je potřeba je trochu stmelovat. K tomu slouží třeba tyrkysově modrá trička, která hrdě nosí na akcích a společných fotkách, týmové soutěže či naše letní soustředění. Pavel Čech a Karel Handlíř jsou funkcionáři a trenéři oddílu Šachy Krnov. Zeptali jsme se jich na specifika šachového sportu v malém městě Krnově, které uspořádá Mistrovství ČR.

OTÁZKA: Většina sportů má mužské a ženské kategorie, aby šance na výhru byly lépe vyrovnané. Mohou hrát šachy kluci a holky dohromady?

Pavel Čech: „Kluci a holky trénují společně a většinou se i střetávají na stejných turnajích, nebo hrají ve smíšených družstvech. Je to docela chlapský sport, protože kluci jsou svým založením víc individuálně soutěživí a bojovní. Holky si v našem oddíle docela hýčkáme, je jich tak málo – u nás tak desetina celé členské základny, že některé oddíly si je musejí pro smíšené soutěže půjčovat na hostování. Sranda je pozorovat, jak se často kluci učí galantnosti a přijmou od dívky i ve vyhrané partii remízu, nebo jak nám třeba holky dokáží zvednout náladu či pomoci zkrotit chlapská ega na vyhrocených turnajích.

OTÁZKA: Jako trenéři mládeže jste už objevili spoustu talentů a dostali své svěřence do extraligy. Co se stane v šachistou – dorostencem v sedmnácti letech?

Pavel Čech: „Máme propracovaný postup aktivních dětí a mládeže od řadového kroužku přes účast v KTCM a individuálním rozvoji, čemuž odpovídá jejich zapojení i do mnohaúrovňového individuálního i týmového soutěžení. V metodické podpoře KTCM máme zařazeny některé děti už ve věku 7 let a všech 35 dětských a mládežnických členů KTCM je od začátku zapojeno i do týmových soutěží dospělých na pozici náhradníků i hráčů základní sestavy. Oficiální přechod mezi dospělé hráče je tedy naprosto přirozený. Naši dospělí šachisté, i s třeba 40 letou praxí si připouští, že mohou prohrát s dítětem a začali na to pohlížet jako na příležitost společně vybojovat vyšší soutěže. Naše nejaktivnější mládež trénuje i pětkrát za týden, a navíc každý víkend hrají nějakou soutěž, zatímco dospělí mají spoustu jiných povinností, takže se dostanou k šachovnici třeba jednou za týden nebo i za tři týdny. Rozdíl v letitých zkušenostech může intenzita současné přípravy leckdy překonat. A my máme v oddílu takové mladé talenty, kteří mohou porazit kohokoliv z jejich o mnoho let starších dospělých spoluhráčů. Vydobyli si respekt v oddíle, jsou vzory pro nové hráče a postupně se z nich stávají mládežničtí trenéři.

OTÁZKA: Můžete zavzpomínat jaké to bylo dostat mladé krnovské šachisty na současnou úroveň?

Karel Handlíř: „Ve velkých městech zpočátku měli tendenci nás podceňovat jako zapadlou periferii, než od nás dostali krutý výprask. Poslední loňské 4 zápasy 1. ligy mládeže se hrály v Krnově. Když jsme hráli proti Lokomotivě Brno, byl jsem zrovna v Praze. Na druhý den mi volal brněnský trenér: Karle, my jedeme takovou dálku do Krnova s tím, že jako půlmilionové město to máme v kapse. A vy, Krnováci, kterých je pětadvacet tisíc, nás porazíte 5,5:0,5? To je tak výrazná porážka, že jsem si po tom telefonátu musel třikrát obejít chalupu, abych se z toho vzpamatoval. My jsme se samozřejmě zpočátku velkých měst báli, než jsme si začali věřit. Prostě se to obrátilo.“

OTÁZKA: V době lockdownů řada šachistů hrála po síti, a trénovala s počítačovým programem. Je v tom nějaký rozdíl, jestli se šachista dívá soupeřovi do očí nebo jen na monitor?

Karel Handlíř: „Šachový program v počítači i virtuální online turnaj je sice výhoda, ale jen jako tréninkový doplněk, který do skutečného šachového života nezapadá. V době covidu, kdy jsme se nemohli fyzicky potkávat, byly počítače jen náhražka, abychom si udrželi nějaký kontakt ale i formu a tréninkovou disciplínu. V tomto případě to mělo smysl, ale jinak nic nemůže nahradit živý turnaj, kde vidíte soupeřovi do tváře.

Pavel Čech: „Elektronický svět patří do šachu v tom smyslu, že když se připravujete na konkrétního soupeře, dohledáte si historii jeho významných partií, které odehrál. Pak na něj zvolíte taktiku třeba podle toho, jak začíná partii, jak organizuje střední hru nebo třeba jak se rozhoduje pod tlakem v těžké situaci či časové tísni. Na mistrovské úrovni se už připravujete na každý zápas zvlášť podle konkrétního soupeře, na okresní úrovni nebo v dětských soutěžích je ještě příprava univerzální.

OTÁZKA: Čím si to vysvětlujete, že jsou šachy na Krnovsku v poslední době tak populární?

Karel Handlíř: „Máme vybudovanou fandovskou základnu díky popularizaci našeho oddílu na facebooku. Už mě zastavují lidi, když jdu po Městě Albrechticích: teď jsme zrovna četli, že jste zase vyhráli, gratulujeme. Každý rád fandí „našim“ když vyhrávají, i když třeba jinak ten sport zase až tak moc nesleduje.“

OTÁZKA: Můžete prozradit čím jako trenéři dokážete své svěřence motivovat?

Karel Handlíř: „Naše parta, co se motáme kolem šachů, jsme si jednou šli společně sednout před utkáním s Beskydskou šachovou školou BŠŠ, která už tehdy hrála extraligu. Chtěli za každou cenu postoupit a měli skvělé trenéry. Zatímco naši šli v pohodě spát, trenéři bešešáků do svého týmu do poslední chvíle hustili psychologickou motivaci. Byli jasní favoriti. Vzal jsem kluky stranou a řekl jim: už nemáme co ztratit. Když budeme druzí, půjdeme v klidu společně na večeři. Kdyby se nám ale náhodou podařilo vyhrát a postoupit do extraligy, tak mi můžete tykat. Takovou odezvu jsem nečekal. Všichni „Joooo!“, a ruky nahoru. Tak jsem ještě dodal, že navrch poručím nealko šampáňo. Našel se tam kluk, který říká: pane trenére, můj taťka vyprávěl, že váš brácha pálí destilát z medu. Myslíte, že by tam mohla bít sťopička i pro nás? Jasně, bude. Jel jsem do Města Albrechtic pro ty nalejváčky šťopičky. Říkal jsem si, že se na ten rozhodující zápas o postup se raději ani nebudu dívat. Když jsem tam přijel hned mi hlásili, že vyhráli 3:2, takže postupujeme. Tak jsme šli do Hermesu a potykali jsme si. Dnes jdu kolem kluků středoškoláků a najednou se ozve ahoj Karle. Pět kamarádů zírá na šachistu, že tyká takovému dědkovi. A já mu říkám: nazdar, extraligový hráči. Poučení z toho plyne, že žádný zápas není předem prohraný.“

Pavel Čech: „Každý trenér má svoje způsoby a motivační metody. V našem oddíle má trenérské licence na různých úrovních už 18 osob. Tréninku či práci s dětmi se věnují v různé intenzitě a každý má svůj osobitý přístup a hlavně přínos. Něco umět a umět to předat, to jsou dvě absolutně rozdílné veličiny a každému se to daří, jak jen umí. U některých hráčů se pracuje s absolutním talentem, u některých s absolutním egem a u některých třeba s momentálním nezájmem, neúspěchem či poklesem energie. A kdo vlastně ví, jak to dělat správně, můžeme do toho jen dát maximum ze sebe a při tom být otevření reakci dítěte a také zkušenostem jiných. V případě našeho Karla je nejdůležitější jeho až nakažlivé nadšení a opravdovost, díky čemuž mu věří i to nejmenší dítě v mateřské školce.“ Ne nadarmo se stal v roce 2019 čtvrtým nejlepší trenérem ČR a své zkušenosti jezdil sdílet i na Slovensko.“ Rád nám často říkává: „aby bylo motivované dítě, musí být motivovaný i jeho trenér.“ Totiž i my dospělí pomocníci potřebujeme svého trenéra či mentora, a to Karel ve svých už 75 letech splňuje beze zbytku.“