Zatímco českou hymnu „Kde domov můj“ zná ze školy každý, slezskou hymnu Adolfa Heyduka si nejspíš vybaví jen členové Matice slezské. Vladimír Blucha byl řadu let předsedou krnovského odboru Matice slezské, která vydávala jeho knihy a publikovala jeho články o historii.

Tento spolek byl založen už za Rakousko-Uherska v únoru 1877 pod názvem Matice opavská jako projev emancipace českých intelektuálních vlastenců na Opavsku. Ti chtěli po vzoru českého národního obrození také v opavské části Slezska definovat identitu české menšiny v převážně německy hovořící společnosti.

Tehdy už existovala slezská hymna „Slezská vlasti, půdo svatá“, kterou napsal básník Adolf Heyduk na podnět Jana Nerudy. Zpočátku měla slezská hymna několik verzí, než se ustálil a kodifikoval nejrozšířenější nápěv skladatele Eduarda Bartoníčka. Ten, který zazněl při posledním rozloučení nad rakví Vladimíra Bluchy.

Matice Opavská sice po únoru 1948 zanikla, ale díky politickému uvolnění roku 1968 došlo ke krátkému obnovení činnosti pod názvem Matice Slezská. V nastupující normalizaci Matice Slezská vydržela jen pár let, ale díky změnám po Listopadu 1989 už funguje dodnes.

Poslechněte si Slezskou hymnu:

Zdroj: Youtube

Před válkou žilo v německojazyčném Krnově jen asi pět procent českého obyvatelstva. Rodina Vladimíra Bluchy se přestěhovala z Mokrých Lazců do Krnova společně s prvními Čechy v červnu 1945. V rámci dosídlování pohraničí po odsunu se na Krnovsko stěhovali Češi a Slováci z celého Československa. Vladimír Blucha svým celoživotním dílem pomáhal Krnovanům uvědomit si, definovat a přijmout svou slezskou identitu.

Vladimír Blucha s trpělivostí pedagoga novopečeným Krnovanům do omrzení opakoval, že Severní Morava je příliš zjednodušené a chybné označení jejich nového domova. A také vysvětloval, proč máme ve Slezsku ostrůvkovité moravské enklávy. Nejen školním dětem, ale také učitelům vlastivědy vysvětloval pojmy jako Krnovsko, Albrechticko, Osoblažsko, Jindřichovsko, Bruntálsko, Rýmařovsko nebo Hornobenešovsko.

Často také opravoval novináře, když chybně psali o Krnovu na Bruntálsku nebo o Glubčicích, které jsou ve skutečnosti Glubczyce nebo Hlubčice. Nic nevystihuje odkaz Vladimíra Bluchy tak dobře, jako slezská hymna v závěru jeho pohřbu.