„Těžilo se tu od druhé poloviny devatenáctého století do roku 1968. Dobývala se tu železná ruda, minerál magnetit. Ve dvacátém století se po geologickém průzkumu zjistilo, že je znečištěná rudami olova a zinku a není vhodná pro hutní použití. Tady se drtila a mlela na jemnou frakci. Používala se jako zatěžkávalo do kapalin a třídilo se pomocí ní uhlí,“ shrnuje u vstupu do podzemí Vladimír Vranka. Je závodním dolu a zároveň místopředsedou spolku Rychlebská báňsko-historická, který důl získal a nechal zpřístupnit.

Dnes opuštěné místo v lese se nachází na území osady Hraničná zaniklé po druhé světové válce. I o existenci štoly tu ještě před třemi lety svědčil jen zašlý portál se zazděným vstupem do podzemí. Důl přitom v éře socialismu zaměstnával stovku lidí.

„Tady byl velký závod. Administrativní budova, velká úpravna. Dnes se už těžko těžko hledají pamětníci. Sešlo se jich tu pět, kteří o sobě vědí a tvrdí, že jsou poslední, co tu pracovali. Je jim mezi sedmdesáti a osmdesáti lety,“ poznamenává Vladimír Vranka.

Na prohlídce

Vcházíme do pozemní. Prohlídkový okruh aktuálně měří dva a půl kilometru, labyrint chodeb pod vrcholem Špičák je ale delší. Postupně s Vladimírem Vrankou prozkoumávám bývalý sklad střeliva, prohlížím si chodby a komory vzniklé historickým i novodobým dobývání. V jednu chvíli se před námi otevírá velká strojovna těžebního stroje a pár kroků za ní padesátimetrová těžební jáma až po okraj zatopená vodou.

Poklady pod vodou

Je to právě voda, díky které je zdejší důl výjimečný. Po několika stovkách metrů přicházíme k podzemnímu jezírku, schody vedou pod modrou hladinu. Velká část důlních chodeb dolu se nachází pod vodou.

„Šachta je výjimečná tím, že je zatopená. Je tu exkluzivní voda a exkluzivní přístup k ní. Podle podkladů by mohla být šachta hluboká i sto sedmdesát metrů. Potopeni jsme byli ve sto sedmi. Ještě dlouhou dobu zabere jen průzkum,“ říká předseda spolku Jan Pokorný, který je specialistou na potápění.

Otevřeno už o prázdniny

Do dolu Hraničná jezdí cvičit hasičští, policejní i vojenští potápěči. Je to jediné místo v republice, kde takovým způsobem cvičí.

Důl spolek převzal od státního podniku Diamo v roce 2014. O rok později získal dotaci, díky níž mohl podzemní prostory nechat profesionálně vyčistit a zpřístupnit. V současnosti jeho členové pracují na otevření podzemního unikátu návštěvníkům.

„Nyní chceme stanovit otevírací hodiny a řešit personální otázku, kdo si kdy vezme službu a bude čekat na návštěvníky. O prázdninách bychom to chtěli mít zajištěné,“ uzavírá Vladimír Vranka.