Jak se stalo, že známá ruská herečka Elena Elanskaia žije v Krnově?

Svůj nejlepší film Parašutisté natáčela v roce 1984 na prostějovském letišti a v Olomouci. Tehdy jí bylo 33 let a Československo na ni zapůsobilo velmi dobrým dojmem. Film byl tak úspěšný, že ho ruské televize reprízují dodnes. V době premiéry se promítal i v českých kinech.

Osudový film Parašutisté

„Film se odehrává v prostředí sportovních parašutistů. Nechtěli jsme placený kompars, ale atmosféru skutečných závodů. Protože se v Československu zrovna konal světový šampionát v parašutismu, navázali jsme spolupráci s Barrandovem.

Proto je ve filmu Parašutisté (Парашютисты) prostějovské letiště a podíleli se na něm čeští filmaři i parašutisté," uvedla Elena Elanskaia, která se proslavila tím, že i náročné scény ve vzduchu natáčela bez kaskadérky.

Stala se skutečnou parašutistkou. Jednou se zranila při doskoku, jindy jí selhal padák a zachránila ji jen duchapřítomnost kameramana, který ho dokázal uvolnit ještě ve fázi volného pádu. Její létání v závěsu na laně pod letadlem inspirovalo skutečné české parašutisty, aby si to také zkusili.

„Od kolegů z Barrandova jsem dostala na památku orchidej v průhledné plastové krabičce. Viděla jsem něco takového poprvé. Orchidej byla pro mě cennější dárek než zlato a navždy mi zůstává v paměti," popsala Elanskaia, jaké dojmy v ní zanechalo Československo. Naši zemi si velmi zamilovala.

.

V devadesátých letech minulého století se Elena Elanskaia i se svým manželem rozhodli opustit Rusko a přestěhovat se do Kanady. Než si vyřídili potřebné dokumenty, načas se zabydleli v Krnově. Přišla však osudová rána, její manžel zemřel a Elena se rozhodla v Krnově zůstat.

V Krnově žije mimo branži kinematografie, ale filmoví diváci v Rusku na její role nezapomněli. Prostřednictvím internetu jí píšou vzkazy, jak rádi se znovu dívají na její filmy. Také ruské časopisy občas připomenou, že známá herečka dnes žije v Krnově.

Samara: Švejk, Železný a fotbal

Samara, dříve známá pod jménem Kujbyšev, je město na břehu Volhy, kde za dva roky bude mistrovství světa ve fotbale.

Čechům je Samara známá díky bronzové soše dobrého vojáka Švejka. Ta připomíná pobyt Jaroslava Haška v roce 1918, když Samaru obsadili čeští legionáři.

Samara je rodným městem zakladatele televize Nova Vladimíra Železného i herečky Eleny Elanské, která našla nový domov v Krnově. Loni se náhodou v rodné Samaře setkala s režisérem Zdeňkem Troškou. Byl to pro ni nádherný nezapomenutelný zážitek.

Setkání v Praze

Samara je dějištěm mezinárodního festivalu dětského filmu, ze kterého si Zdeněk Troška už dvakrát odvezl ocenění za své pohádky. Elena Elanskaia se se Zdeňkem Troškou poprvé setkala před dvanácti lety v Praze.

„Moje dcera tehdy vyhrála talentovou televizní soutěž Doremi a tak se o ní náhodou dozvěděl pan Troška. Protože zrovna chystal natáčení pohádky v Rusku v Sankt Petěrburgu, hledal herečku pro roli princezny. Díky Doremi ho zaujala moje dcera Xeňa, tak se na ni přišel podívat.

Ukázalo se, že Xeňa tehdy byla ještě na tu roli příliš mladá. Setkání s Troškou ve mě zanechalo silný dojem. Hlavně to, jak se známý pan režisér k nám choval zdvořile a s úctou," popsala první setkání s Troškou Elena Elanskaia.

Setkání v Samaře

O dvanáct let později v roce 2015 jela Elena Elanskaia navštívit příbuzné ve své rodné Samaře. Napadlo ji podívat se na festival filmů pro děti. Vůbec netušila, že VIP hostem festivalu bude vedle francouzských a italských filmařů také Zdeněk Troška se svou pohádkou Z pekla štěstí, za kterou v Samaře obdržel dvě ocenění.

„Nikdy by mě nenapadlo, že v Samaře, kde jsem se narodila, vyrůstala a hrála v divadle, budu sedět u jednoho stolu s panem Troškou. Když jsem v kině na festivalu uviděla tu známou postavu, proletělo mi hlavou: to už mám šedý zákal, nebo je to opravdu Zdeněk Troška?

Letím k němu a hned na něj česky dobrý den a on na mě rusky zdravstvujtě. Potkat významného českého režiséra, kterého navíc maličko znám, pro mě bylo neuvěřitelné. Až jsem z toho překvapení nemohla popadnout dech," líčila Elena Elenskaia setkání, na jaké se nezapomíná.

.

Podle ní jsou Troškovy pohádky ruským dětem dobře srozumitelné a reprezentují v Rusku českou kulturu podobně jako třeba Tři oříšky pro Popelku. Ty se v Rusku vysílají stejně často jako u nás Mrazík.

V Samaře si Elanskaia s Troškou dlouho povídali. Na rozloučenou ruská herečka českému režisérovi pochválila jeho ruštinu téměř bez přízvuku.

>> manželem Eleny Elanskaia byl režisér Jurij Ivančuk, zemřel 18. května 2000 v plicní léčebně v Žárech u Města Albrechtic
>> film Парашютисты na CSFD a na ruské wikipedii
>> na film se můžete podívat zde nebo zde