Stěžejním projektem je obnovení silnice mezi Rusínem a Polskem. Spojení přes Rusín má dlouhou tradici. Celnice byla v Rusíně postavena 1. září 1887. Zde působili finanční celníci i po vzniku Československa v roce 1918 až do 2. světové války. Po vzniku Polské lidové republiky, k níž bylo sousední území bývalého Německa připojeno, byla celnice zrušena.
Cesta do Hlubčic byla poprvé v pováleční historii otevřena 8. srpna 1993, kdy se konala první pouť na rusínském kopci. Bylo to u příležitosti vysvěcení nové kaple - kaple smíření mezi národy. Tehdejší starosta Jan Krnáč promluvil na televizní kameru o potřebě této komunikace s Polskem. Od té doby je nutnost obnovy této cesty zmiňována ve všech článcích a komentářích, které u příležitosti rusínských poutí byly napsány. Tato myšlenka se šířila a nakonec se zabydlila i v hlavách kompetentních politiků. Za podpory krajského hejtmana Tošenovského a jeho náměstka Lukši odhlasoval dne 5. října 2007 Moravskoslezský kraj obci Rusín na tuto cestu finanční prostředky. Počínaje rokem 2008 se cesta z Rusína do Hlubčic po dlouhých 260 letech stane opět volně průchozí, tak jak tomu bylo za Marie Terezie před její prohranou válkou s Pruskem.
Rusínské celnici věnuje pozornost také hrozovský rodák, profesor Josef Scharbert ve své knize vzpomínek nazvané Neboj se! Jsem s tebou. Ve této knize píše: „Hrozovský potok, k němuž sahala naše zahrada, tvořil státní hranici s Německou říší. O víkendu vtrhly do Hrozové masy vesničanů ze sousedních německých obcí a z Hlubčic kvůli nízkým cenám nápojů a zaplnili naše hostince, aby popíjeli společně s našimi opilci. Jeden z nejčastějších hostů naší hospody byl představený pruského celního úřadu z Rovného. Ten musel být často buď našimi četníky nebo „financi“ přátelsky převeden přes hranice, neboť nebyl schopen stát na vlastních nohou,“ popsal tradici přeshraničních styků v Rusíně profesor Josef Scharbert .
