Na otázku odpovídá JUDr. Miroslava Hustáková

Samozřejmě. Povinnost vyživovat děti je dána zákonem o rodině a pokud víte, že se vám syn narodil, plyne vám z toho automaticky povinnost platit výživné.

Po dosti neurčitém ustanovení paragrafu 213 trestního zákona nám novela účinná od 1. 1. 2010 v paragrafu 196 trestního zákona jasně určuje, že pokud i z nedbalosti neplníte svoji zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce, budete potrestán až na dvě léta. V zákoně se tedy nehovoří o tom, že by musel existovat nějaký rozsudek, který by vám stanovil přesnou výši výživného, kterou jste povinen platit a teprve při jeho neplnění byste byl trestně odpovědný.

Zákon tedy říká jasně, že je trestným činem neplacení výživného po dobu delší než čtyři měsíce, a to ať již neplatíte úmyslně, nebo z nedbalosti.
Pokud nejste schopen platit výživné v takové výši, v jaké vám bylo stanoveno soudem, tak je na vás, abyste ihned podal žádost o snížení výživného návrhem podaným k soudu.

Normální rodiče dokážou spolu komunikovat i pokud spolu nežijí, a je tedy žádoucí, abyste své problémy v prvé řadě sdělil tomu, kdo má vyživovaného v péči a snažil se s nim dohodnout. Realizovat pštrosí politiku se vám nemusí vyplatit a ztráta zaměstnání rozhodně není automatickým důvodem, proč byste se měl své povinnosti vyživovat zprostit.

Jestli je vám výživné strháváno z platu exekučně a máte za to, že již zanikly důvody výživné platit, protože například vaše dítě již přestalo studovat, požádejte jej, aby dalo návrh na zastavení exekuce. Pokud tak neučiní, podejte návrh k soudu na zrušení výživného.

K neplacení výživného je trestní zákon dosti tolerantní v tom, že umožňuje pachateli dodatečně výživné zaplatit, nejpozději než soud prvého stupně počne vyhlašovat rozsudek. Tím trestnost jeho činu zaniká, pokud jste však neplacením nezpůsobil trvale nepříznivých následků (neohrozil vyživovaného na uspokojování základních životních potřeb).

Ať již budete za neplacení výživného odsouzen, nebo ne, rozhodně to nesvědčí o tom, že si plníte základní morální povinnost rodiče k dítěti. Nedivte se, že v dospělosti se vaše dítě může zachovat podobně, protože nebude mít vybudované morální hodnoty, které každý občan má mít.