Z Rumunska ji nadšenci dovezli do Krnova ve značně zdevastovaném stavu. Zaměstnanci firmy Olpas, která prováděla její rekonstrukci, se v první chvíli této hromady šrotu až zalekli, ale zlaté české ručičky, entuziasmus a schopnost improvizace nakonec lokomotivu zase vrátily na koleje.

Některé součástky chyběly úplně, z některých zbyly jen zlomky. Ukázalo se, že většinu součástek dokážou vyrobit krnovské firmy. Parní píšťalu a drobnosti dostala Resita z parní mašinky, která stojí jako nepojízdný exponát na podstavci u Hlavního nádraží.

Kola, respektive dvoukolí, pro Resitu vyrobila firma Pars, bývalé železniční opravny v Šumperku. Parní kotel musela zrenovovat specializovaná firma v Praze. Oproti původnímu stavu, v jakém Resita sjela z výrobní linky, musela být navíc vybavena výkonnou parní brzdou, aby dokázala ubrzdit celou soupravu.

Původně totiž byla určena jen k tažení vagónů, které měly své vlastní brzdy.

Při rekonstrukci byl také Resitě zvětšen nepatrně uhlák, aby zásoba tuhého paliva vystačila až do technických zastávek na osoblažské trati. Ty jsou dodržovány stejně, jako před sto lety.

Lokomotiva musela projít samozřejmě po opravách všemi atesty, které drážní předpisy nařizují, a to včetně atestu požárnímu. Tomu se říká jiskrová zkouška. Požární technici při něm zjišťují, zda množství jisker, které z komína srší při maximální zátěži, odpovídá předpisům.

Přestože v porovnání s Resitou byla rekonstrukce úzkorozchodné lokomotivy Škoda do provozuschopného stavu podstatně jednodušší, také museli krnovští nadšenci hledat originální řešení různých problémů.

„Náročné bylo například od základu přestavět lokomotivu na úplně jiný systém brzd. Byla totiž vyrobena pro Bosnu, a ve všech jižních zemích, kde Škoda jezdila, se brzdí podtlakem a sáním, zatímco u nás na severu brzdí lokomotivy naopak stlačený vzduch z kompresoru,“ říká Jaromír Foltýn z firmy Olpas, která se Slezskými zemskými drahami pořádá nostalgické parní jízdy na osoblažské úzkokolejce.

Samotná lokomotiva Škoda váží 31 tun, a její tendr dalších 7 tun. Původně sice měla černý nátěr, ale aby se laikům na Osoblažce příliš nepletla se svou menší sestřičkou, rumunskou parní úzkokolejnou lokomotivou Resita, vymysleli jí v Olpasu variaci v modrých škodováckých barvách.