Marek Pešl před pár lety hrál jako malý prince ve školním představení. Teď začíná profesionální hereckou kariéru na prknech olomouckého divadla. Plní si tak svůj sen.

Právě ve školním představení si Marek uvědomil, že ho herectví baví, a tak se toho chytil. Nejprve působil v amatérském divadelním souboru Záplata, pak šel studovat divadelní obor na Janáčkovu konzervatoř do Ostravy, kde nyní odmaturoval. Nastoupil do Moravského divadla v Olomouci.

Marek se vždy bál improvizovaného divadla, ale právě jeho improvizace mu získala roční angažmá v olomouckém divadle. Když divadlo vyhlašovalo konkurz na mladého herce, Marek se přihlásil a na konkurzu dostal za úkol improvizovat na téma rozlučka se svobodou a mrtvá prostitutka. „Nikdy jsem se sám do této situace nedostal, ale improvizovat mi to šlo celkem dobře,“ vysvětlil průběh konkurzu Marek.

Kromě herectví umí i pořádně praštit do kytary. Hudební fanoušci ho znají hlavně jako baskytaristu skupiny Donaha. „Když jsem zpíval, snažil jsem se to nějak spojit i s herectvím. Ale úplně to nešlo. Občas jsme měli na koncertech takové improvizované dialogy, ale divadlem bych to nenazval,“ popsal Marek své působení v kapele.

Je veselý kluk, ale když jde o hraní, má raději emocionálně náročnější nebo depresivnější role.

„Když jsme si v prváku měli vybrat monolog, který přednesem, napsal jsem si vlastní. Byl jsem pacient psychiatrické léčebny,“ komentoval svou zálibu v psychologických rolích.

O herectví říká, že když se člověk učí být hercem, tak se snaží hlavně poznat sám sebe do posledního detailu. Ať už své tělo nebo své vnitřní přemýšlení. „To mě na tom baví. Člověk se učí poznávat sebe, aby potom mohl vstupovat do těch rolí, do jiných životů, a vnímat, jak se odlišují od toho jeho,“ řekl o své zálibě v herectví Marek.

I proto se podle jeho slov nedá muzika a divadlo moc spojit. „Je to velmi jiné. Jiný druh komunikace s lidmi, způsob přemýšlení a má to úplně jinou atmosféru,“ dodal Marek.

Lucie Straková