Permon aneb Čtyři dny strávené pod vodou

Dokázal by člověk dlouhodobě žít pod vodou? Co pobyt v malém uzavřeném prostoru udělá s lidskou psychikou? Jak poznamená spánkový biorytmus nocleh na dně zatopeného lomu bez možnosti vynoření? Jaké změny se odehrávají v lidském organismu, když je dlouho vystaven přetlaku?

Díky mnoha vědeckým výzkumům dnes už máme poměrně konkrétní představu, co čeká kosmonauty nebo akvanauty v extrémních podmínkách.

Před padesáti lety to ale byla téměř neprobádaná oblast. Vědecké výzkumy na toto téma byly ojedinělé. Přestože Česká republika nemá moře, našli se mezi českými potápěči hrdinové, kteří se po boku techniků, lékařů a vědců stali průkopníky v tomto oboru.

Téměř zapomenutý projekt Permon, zaměřený na výzkum dlouhodobého pobytu člověka pod vodou, byl před padesáti lety světovou senzací. Projekt Permon měl čtyři fáze a probíhal dva roky.

O jeho vyvrcholení se postarali aquanauti Vilém Kocián a Vladimír Geist, kteří ve dnech 21. až 26. listopadu 1967 strávili na dně lomu Šifry ve Svobodných Heřmanicích nepřetržitě celých sto hodin v hloubce 25 metrů.

Umíte si představit, co se asi potápěči honí hlavou, když tráví víc jak čtyři dny v malé kabině ponořené v zatopeném lomu?

„Bylo by těžké vyjmenovat všechny, kteří se zasadili o tento úžasný a dosud v České republice nepřekonaný projekt. Jejich nadšení, pracovitost, odbornost a v neposlední řadě odolnost by nám mohly býti příkladem,“ zhodnotil přínos projektu Permon potápěč Roman Kudela, který chystá oslavy kulatého výročí této události.

Projekt Permon byl první experiment v Československu a třetí na světě , který zkoumal dlouhodobý pobyt člověka pod vodou. Akvanauti Vilém Kocián a Vladimír Geist v listopadu 1967 strávili sto hodin v hloubce 25 metrů. Snímky: Archiv Romana KudelyZdroj: Deník / Kuba František

Permon byl experiment, jaký u nás nemá obdobu

Projekt Permon I. začal v roce 1966, když ostravskou nemocnici Na Fifejdách navštívili zdraví muži. Přišli si vyzkoušet přetlakovou komoru, která zde sloužila k léčení otrav kysličníkem uhelnatým a pacientům, kteří potřebují kyslík pod tlakem.

Sotva se za potápěči uzavřel poklop, kompresory zvyšovaly tlak, až odpovídal hloubce 25 metrů. Namísto paniky a klaustrofobie potápěči zjistili, že dýchání hustšího vzduchu přináší nadměrné veselí a intenzivní přemýšlení.

Součástí experimentu, který trval desítky hodin, bylo předcházení kesonové nemoci ze změny tlaků a psychologické testy.

„O strašných koncích kesonové nemoci věděli všichni, ale široko daleko nebyl nikdo, kdo by měl zkušenosti s tak dlouhým pobytem v přetlaku. Lékaři se nakonec rozhodli snižovat tlak nepozorovaně během spánku akvanautů, aby je ušetřili psychického napětí,“ popsal začátek projektu Permon potápěč Roman Kudela, který společně s přáteli pořádá v sobotu ve Svobodných Heřmanicích vzpomínkovou akci.

Projekt Permon vrcholil před padesáti lety v zatopeném lomu Šifr u Svobodných Heřmanic. Akvanauti Vilém Kocián a Vladimír Geist zde strávili sto hodin pod vodou v hloubce 25 metrů. Potápěči kulaté výročí slaví v sobotu 17. února. Foto: Archiv Romana KudelZdroj: Deník / Kuba František

Experimenty v přetlakové komoře byly přípravou na krizové scénáře, které je nutné doplnit cvičením pod vodou. Potápěčský zvon neboli keson ponořený na dně ostravského krytého bazénu posloužil potápěčům jako noclehárna, aby jejich cvičení přes den nerušilo plavce.

Následovala fáze Permon II., kdy měly experimenty pokračovat na mořském dně u ostrova Čiovo. Přišla ale bouře, která proměnila výsledky několikaměsíční práce v trosky.

Už se zdálo, že s Permonem je konec, ale přišlo správné rozhodnutí pokračovat ve sladké vodě, kde výsledek neohrozí vlnobití ani bouře. Tým se přesunul do zatopeného lomu Šifry u Svobodných Heřmanic.

Lidé se zde poprvé zabydleli v hloubce deseti metrů pod zamrzlou hladinou. V rámci projektu Permon III akvanauti například opouštěli kabinu, aby sestoupili až do hloubky dvaceti metrů.

Se světem na opačné straně ledu je spojovaly jen telefonní a signalizační kabely a elektropřípojka. Zatímco obyvatelé kesonu si vyhřívali vzduch na příjemných 25 °C, kolegové nad hladinou čelili větru s mrznoucím deštěm.

Čtvrtý den se lom změnil na amfiteátr se stovkami zvědavců a novinářů, aby potleskem oslavili vynoření Viléma Kociána a Vladimíra Geista. Ti prožili pod ledem osmdesát hodin, z toho šest mimo kabinu.

Po osmi měsících se lom ve Svobodných Heřmanicích opět stal cílem týmu potápěčů, lékařů, techniků a novinářů. Vilém Kocián a Vladimír Geist se 21. listopadu 1967 potopili tentokrát do pětadvaceti metrů, aby zde strávili celých sto hodin.

Celý národ jim čtyři dny držel palce, aby se vynořili živi a zdrávi.

Kulaté výročí připomene  potápěčské veterány

Mezi autentickými dokumenty najdeme i karikatury, které dokazují, že účastníci projektu Permon měli nejen kuráž a znalosti, ale také smysl pro humor.

Kresbičky účastníků ukazují kolem kesonu parádivého potápěče s hřebínkem a zrcátkem, i pořádkumilovného s kýblem a smetákem.

Jací byli doopravdy? To nám prozradí 17. února vzpomínková akce ve Svobodných Heřmanicích, která začíná ve 13.30 hodin. Na přednášky o historii a vývoji projektů Permon 1 až 4 naváže diskuse s přímými účastníky.

Vzpomínkovou akci připravilo Sdružení potápěčů lomu Šifry ve Svobodných Heřmanicích, Klub sportovních potápěčů Permon a Svaz potápěčů Moravy a Slezska.

Přestože projektu Permon fandila média po celém světě, okupace Československa a následná normalizace přinesla jiné problémy a znemožnila pokračovat v podobných experimentech. Přestože na projekt Permon se u nás téměř zapomnělo, poznatky českých potápěčů posloužily řadě následovníků rozvíjet vize o soběstačné stanici pod vodou nebo ve vesmíru.

Projekt Permon byl první experiment v Československu a třetí na světě , který zkoumal dlouhodobý pobyt člověka pod vodou. Akvanauti Vilém Kocián a Vladimír Geist v listopadu 1967 strávili sto hodin v hloubce 25 metrů. Snímky: Archiv Romana KudelyZdroj: Deník / Kuba František

Co nám po padesáti letech připomíná výkon průkopníků?

S nadsázkou se dá říct, že před padesáti lety v projektu Permon čeští potápěči dobrovolně posloužili vědeckému výzkumu jako pokusní králíci. Spíš to ale byli stateční průkopníci, kteří se odhodlali vyzkoušet na vlastní kůži, co obnáší život v naprosto extrémních podmínkách.

Prozkoumali neznámé stránky podvodního světa a limity lidského organismu, aby něco dokázali sami sobě a současně prošlapali cestu svým následovníkům.

Experimenty, které se odehrály v ponorné kabině v zatopeném lomu Šifry u Svobodných Heřmanic, svým zaměřením a rozsahem byly první v Československu a po Američanech a Francouzích celkově třetí na světě.

Co nám zůstalo po projektu Permon po padesáti letech?

PODVODNÍ PAMÁTNÍK

Především je to originální ponorný zvon neboli keson, ve kterém se odehrály nejdůležitější experimenty projektu Permon.

Keson neskončil ve starém železe ani v muzeu, ale stále je ponořený na svém původním místě v lomu ve Svobodných Heřmanicích. Sice už je trochu zkorodovaný, ale stále je naplněný plynem, který původně býval dýchatelným vzduchem.

Z kesonu se stal podvodní památník, který i po padesáti letech připomíná přelomovou událost v historii českého i světového potápění. A je také vyhlášenou potápěčskou atrakcí, která láká do Svobodných Heřmanic potápěče z dalekého okolí.

FILM SE NEDOCHOVAL

Před padesáti lety natáčela na Šifrech dokument o Permonu Československá televize, ale v archivech se film nedochoval. V roce 1986 vyšla kniha Potápěči bez moře, která se věnuje také legendárním projektu Permon.

Fanoušci potápění si připomínají Permon v časopisech i na internetu. Pamětníci opatrují fotografie i autentické deníky.

„Ve většině případů u fotografií už nelze určit ani dohledat autora. Na internetu byly s mým svolením publikovány fotografie, které jsem získal od kolegy Josefa Dvořáčka. Další materiály mám ze svého archivu a z archivu Jiřího Valenty,“ uvedl potápěčský instruktor Roman Kudela, který tento týden organizuje společně s kolegy vzpomínkové setkání u příležitosti 50. výročí projektu Permon.

Právě jemu a jeho kolegům patří poděkování za poskytnutí archivních fotografií Regionu.