Program cirkusu Bernes připomíná divadelní show

Lamy, velbloudi, kozy, býk, koně, opice. Navíc zaučující se pštros. A samozřejmě klauni a artisté. Už druhý rok jde cirkus Bernes trochu jiným směrem a nepředvádí lidem šelmy nebo lachtany. Chce se trochu odlišit, a proto vsadil i na „obyčejnější“ zvířata. Opice na koloběžkách nebo vzácní fríští koně ale dokážou podle slov ředitele cirkusu udělat i tak zajímavou show. Navíc už také cirkus spolupracuje s Národním divadlem v Brně.

„Historie cirkusu je dlouhá. Už moje babička začala vystupovat ve třicátých letech minulého století. Ale v padesátých letech došlo ke znárodnění, takže to byla víceméně nucená pauza. Tak, jak vypadá Bernes dnes, vystupujeme od roku 1996. Takže jsme i relativně mladí,“ usmívá se Ludvík Berousek, zatímco vedle něj se začínají ozývat čtyři opice, které se snaží upoutat pozornost.

Právě opice jsou v současné době nejexotičtějšími obyvateli cirkusu. „Měli jsme i šelmy nebo lachtany, ale před dvěma lety jsme se spojili s Národním divadlem v Brně, a ladíme proto představení více do divadelního žánru,“ prozrazuje s tím, že ústřední postavou celé show je klaun, který v manéži prožije dvouhodinový příběh se zvířaty.

Vystoupení se obměňuje

„Chceme vystoupení obměňovat, aby diváci neviděli pořád to stejné. Nechci moc dopředu prozrazovat, ale klaun najde v úplně setmělé manéži dálkový ovládač. A dostane se tak mezi jiné klauny, zvířata a artisty,“ naznačil Berousek. Čím se může cirkus pochlubit, je šest nádherných koní fríských. „Jsou něco jako mercedes mezi osobními auty. Koně pocházejí z Holandska, odkud jsem si je přivezl ještě jako hříbata,“ představil chloubu svého zvěřince Berousek.

Šest fríských černých hřebců zajišťuje Bernesu velkou popularitu, protože jsou zřejmě jediný cirkus v Evropě, který je má. Černé perly, jak se těmto krasavcům přezdívá, se vyznačují hustou černou vlnitou hřívou a ohonem až na zem. Chodí jinak než běžní koně, protože nohy zvedají hodně vysoko.

„Vypadá to, jako jako by se elegantně vznášeli manéží,“ chválí si své miláčky Berousek. Podle něj tito přátelští a klidní hřebci patří do kategorie barokního koně, dřív se využívali na zápřah do kočárů, ale měli je také králové pro svoji osobní potřebu. Mají zkrátka vznešený původ. „Loni jsme ve zvěřinci zaznamenali dva přírůstky. Narodila se nám lamička a opice Charlie,“ ukazuje nové vystupující, kteří ale zatím spíše jen trénují na svá budoucí představení před diváky.

Majetek i koníček

Jak se někde objeví cirkus, hned se začnou ozývat také hlasy o týrání zvířat. „K týrání zvířat může docházet všude. Na soutěžích, na statcích, v kravínech. A určitě jsou i cirkusy, taky jsem jich pár viděl, kde k tomu dochází. Já se ale snažím přistupovat ke zvířatům jinak. Když se k nim chováte uctivě, projeví se to na výcviku a v manéži,“ zamýšlí se Berousek, který si svých zvířat váží a věnuje jim veškerou péči už jen proto, že je to jeho majetek a koníček, na kterém mu záleží.

„Ušlechtilé fríské hřebce jsem získal, když jim bylo deset měsíců. V současné době jim je devět let. V cirkuse s nimi vystupujeme zhruba šest let,“ prozradil Berousek, který divákům předvádí volný výcvik těchto hřebců.

„Spočívá v tom, že koně dělají na povel, co se po nich chce, všichni současně. Je to zároveň i soulad s muzikou, která vystoupení doprovází. Máme ještě malé koně, kteří v jednom čísle vystupují s těmi velkými. Je krásně vidět kontrast ve velikosti i pohybu vystupujících zvířat,“ upřesnil Berousek. U fríského plemene se kůň až do tří let považuje za hříbě. „Hříbata si nejdřív jen zvykají na prostředí manéže, kde jsem je brával zhruba rok.

Obnovili tradici

Pak se postupně přidává i osvětlení a hudba, aby si kůň zvykl na ozvučení. Samotný volný výcvik začne ve třech letech. Zvíře je pak připraveno na vystoupení a zbývá už jen aby zvládlo přítomnost diváků,“ vysvětlil Berousek, který upřednostňuje krátkodobé tréninky. „Když s koněm trénujete několik hodin v kuse, přestane ho to bavit. Já se snažím, aby kůň šel do manéže třeba čtyřikrát za den, ale jen na dvacet minut. Zvíře ví, že má určitou povinnost a dokáže se na ni soustředit. Ví, že pak bude mít opět volno,“ přiblížil své trenérské metody Berousek.

Sám dělal původně ekvilibristu. „Z té doby mám i několik medailí z různých festivalů v zahraničí. Bylo to dáno tím, že před rokem 1996 jsme neměli vlastní podnik a přijímali jsme angažmá u jiných cirkusů,“ řekl Ludvík Berousek, který si pořízením koní splnil velký sen. „Dřív jsem si je nemohl dovolit.

V roce 1996 jsme společně s otcem a bratrem obnovili tradici cirkusu Bernes, který byl v padesátých letech znárodněn. Pro něj se mi v roce 2000 podařilo získat šest koní, které jsem si vždycky přál,“ uzavřel Berousek.

ELIŠKA WINDOVÁ