Loni krnovští rybáři na Petrově rybníce bojovali s herpesvirem. Jen co ho zvládli, přišel koronavirus, takže se Krnované nesměli zúčastnit tradičního výlovu. Pro ty, kteří chtějí poznat rybářské řemeslo, stačí místo výlovu postát před prodejním stánkem a naslouchat. Dozví se spoustu zajímavostí ze života ryb i rybářů.

Je radost sledovat jak rybářům jde práce od ruky. „Co to bude pane? Myslíte pstruha duháče? Máme i lososové. Co s ním provedeme? Stačí klepnout, nebo rovnou vykuchat? A tašku máme? Díky, a krásné svátky,“ zní celý den od stánku. Ráno tu bývá nával, ale pak už chodí zákazníci průběžně, takže je čas si při nákupu povídat o rybách.

Amuři? Letos už nebudou

Je zvláštní, že Krnované se v předvánočním čase ptají spíš na jiné druhy ryb, než na kapry. „Amura? Tak to bohužel jdete pozdě, posledního jsme prodali včera. Do naší opavské prodejny nejezděte, tam už je taky vyprodali. Zkuste se na amury poptat v Polsku.

Je zvláštní, proč tolik lidí na Vánoce dává přednost amurům před kaprem. Je to podobná kaprovitá ryba a taky ceny jsou srovnatelné. Amuři asi přišli do módy, když každoročně bývají vyprodaní jako první,“ komentovali rybáři nečekaný zájem o vánoční amury.

Proč je tolstolobik nejlevnější?

A proč třeba tolstolobik stojí 45 korun a jeseter 250? V čem je ten rozdíl? „Ceny si určuje naše firma, my tady ve stánku o tom nerozhodujeme. Je to dané nabídkou a poptávkou. Svou roli hraje i to, že tolstolobik se živí řasami. Když ho nemusíte přikrmovat, rybáři mají méně práce a nižší náklady, než u náročnějších druhů. Obecně platí, že nejdražší ryby mají nejkvalitnější maso a nejméně kostí,“ vysvětlují rybáři, co se v běžném obchodě zákazník nedozví.

Krnované už zase mají místní ryby, ale současně je jasné, proč tržních ryb, co můžou jít do prodeje, letos bylo méně než před herpesvirem.

Krnov přišel o trofejní ryby

S Petrovým rybníkem sousedí Výtažník, který před herpesvirem býval domovem generačních trofejních ryb. Rybáři byli pyšní na obrovské kapry a amury, ale největší chloubou Krnova byl dvacetiletý sumec albín. Rybáři měli slzy na krajíčku, když je všechny museli utratit. Dnes mají ve Výtažníku jen násadu.

„Když člověk ty krásné ryby rve do kontejneru, aby ukončil jejich život, nejhorší myšlenka u toho je, že to všechno projde spalovnou. Je to něco úplně jiného, když ryby zabíjím, aby mi daly užitek. Mám dobrý pocit, když rybu někdo sní, pochutná si a naše práce mu přinese radost,“ ohlédli se rybáři za smutnou zkušeností s likvidací herpesviru. Stejně jako všechny české rybáře je silně zasáhla kauza Bečva.

Vzpomínky na Bečvu

Krnovští rybáři dobře vědí, jaké pocity provází likvidaci nejkrásnějších ryb bez užitku. Když se dozvěděli o tragédii na Bečvě, byli z té zprávy zoufalí. Byl to snad nejkrásnější rybářský revír v republice.

„Byla tam unikátní zestařená populace. Kde jinde narazíte na 25 staré ostroretky. Nebo na velké parmy, které rostou hrozně pomalu. Můžete tam dát násady kolik chcete, ale tohle už se nevrátí. Zvlášť když tam pořád mají jeden únik jedů za druhým. Možná se někdy do Bečvy taková populace vrátí, ale my se toho sotva dožijeme,“ posteskli si rybáři.

Naštěstí s dalším zákazníkem přišla veselejší témata, a pozitivní předvánoční nálada se do rybářské prodejny u Petrova rybníka zas rychle vrátila.