Večer v magazínu Víkend na Nově zrekapituloval také pro televizní diváky pohnuté osudy krnovské synagogy Zdeněk Jeník ze stejnojmenného sdružení.

„Příběh krnovské synagogy, kterou podvodem zachránili krnovští radní, opravdu nemá obdobu. Některé synagogy při křišťálové noci zachránilo, že stály v řadové zástavbě nebo v sousedství plynárny, takže nebylo možné je zapálit a zabránit šíření požáru do okolí. Krnovský trik rychlého přestavění synagogy na tržnici, kterým se podařilo obejít rozkazy a oklamat orgány třetí říše, je nejen u nás, ale i v Evropě skutečně ojedinělý. Zajistit spolupráci a mlčenlivost všech zasvěcených do případu a zorganizovat přestavbu synagogy na tržnici určitě vyžadovalo delší čas na přípravu. Historici se dodnes snaží objasnit záhadu, z jakých zdrojů a v jakém předstihu se krnovští radní dozvěděli informaci o chystané křišťálové noci,“ uvedl Aharon Tesař ze sdružení Krnovská synagoga.

Krnovští radní nechali zničit obřadní síň na židovském hřbitově a její fotpografie pak vydávali za důkaz vypálení krnovské synagogy. Radním, který přesvědčil své kolegy o nutnosti zachránit synagogu, byl Franz Irblich. Jeho syn Helmut Irblich je posledním žijícím přímým svědkem akce na záchranu synagogy. Letos se po sedmdesáti letech do synagogy vrátil, aby zde vzpomínal na události, které prožil jako osmiletý hoch.

„Moje role odpovídala mému věku. Na kole jsem vozil do synagogy horký čaj v bandasce pro skupinu pracovníků, kteří tam narychlo odstraňovali židovské symboly. Lavice byly narovnané při stěnách, protože uprostřed synagogy v kovovém koši hořel koks, aby čerstvě zabílené stěny co nejrychleji vyschly a překryly původní nápisy. Už zde byla také připravena nová deska s nápisem tržnice,“ představil své osobní zážitky Helmut Irblich, penzionovaný stavitel ze Schweinfurtu.

Jeho otec Franz Irblich se uznání za záchranu krnovské synagogy nikdy nedočkal. Jako významný podnikatel, majitel krnovské stavební firmy a pily v Krásných Loučkách-Kobylí musel být také členem NSDAP. Proto si po válce odseděl deset let ve věznici v Opavě a krátce po propuštění zemřel.

Opavský historik Mečislav Borák na pietním aktu v synagoze zrekapituloval, jaké barbarství přinesla křišťálová noc v Sudetech a především na Krnovsku, Opavsku a Bruntálsku. Kromě vypálení opavské synagogy bylo například zorganizováno veřejné pálení knih krnovského židovského knihkupce. Zaznamenal také reakce českých a německých novinářů na tento pogrom i jeho příčiny a důsledky.

Setkání se také zúčastnil pražský ortodoxní rabín Moše Chajim Koller, který v závěru přibil na dveře krnovské synagogy mezuzu. „Mezuza je kovové pouzdro, ve kterém je svitek s hebrejským textem z knih Mojžíšových neboli citát z tory. Mezuza je něco jako domovní znamení, které se přibije v horní třetině dveřních zárubní, aby se takto označilo místo určené k modlitbě. Text na svitku symbolizuje podstatu vyznání víry, nejzákladnější modlitbu. Chtěli jsme tímto způsobem dát najevo, že tento objekt opět slouží motlitbě, takže se synagoga po mnoha desetiletích vrací k účelu, pro který byla postavena,“ uvedl Jan Stejskal ze sdružení Krnovská synagoga.

Ozdobnou schránku mezuzy věnovala Krnovu Židovská obec Ostrava a svitek do ní věnoval Dvir Hazan, který se do Krnova přiženil z Izraele. Autorem je jeho přítel Baruch Hazan, který v izraelském městě Netanya totiž svitky do mezuz vyrábí.